Na koho se obrátit, když to na vás přijde??? (pokus o návod – co dělat s depresí:)

Tento příspěvek píšu hlavně pro ty, kteří tuší, že do toho padají, a nevědí, co se sebou dělat. Ne, že bych v tomto ohledu měla patent na rozum, jenom svojí zkušenost. Osobně pro mě nejhorší bylo, že jsem VŮBEC NEVĚDĚLA, CO MÁM DĚLAT A NA KOHO SE OBRÁTIT, ačkoli jsem jasně cítila, že takhle to dál nejde, že na to prostě nemám, že to je jen živoření a klopýtání a žádný život. (Aby nedošlo k omylu – zpočátku jsem si žádnou depresi nepřiznávala; jen jsem prostě měla problémy se spánkem a byla děsně unavená – tak 50% času jsem byla docela veselá a šťastná – i s miminkem a jeho taťkou... Bohužel stav nepohody narůstal a narůstal, až jsem do toho spadla úplně. Už jsem si po pár měsících skoro plánovala, na které větvi... a jak zabezpečit malou, aby jí včas a v pořádku našli, až se oběsím... Naštěstí jsem to nedokonala.)
Takže myslím, pokud máte silnější duševní problémy, související s depresí (nespavost nebo nemožnost se vyspat, pláč, neschopnost se rozhodovat a soustředit se, problémy s myšlením, zpomalení všeho co děláte – např. vypravování se ven zabere 2hodiny atd. – diagnostika je možná i na nějakých stránkách o depresi, dá se to vyhledat), něco s tím dělejte! Neříkejte si (tak jako já), že se to spraví samo, že to zezačátku mají všichni, když se nevyspí, že to zvládnu... Ono se to totiž začne zhoršovat. Nebo se to chvilku zlepšuje a o to víc do toho spadnete potom. Každý jsme sice jiný, ale varuji před rozhodnutím nechat věcem volný průběh! Časem vás okolí sice pravděpodobně začne upozorňovat, že jste nějací divní, ale to už by mohlo být pozdě...
Pokud máte problémy s kojením a z nějakého důvodu se rozhodnete nekojit, pak je asi na místě ambulantní psychiatrická léčba (antidepresiva) a převedení dítka na náhradní výživu. Rozhodně to však nechci propagovat. Takhle se to vždy dělalo, ale jak jsem tady v diskusi četla, jsou snad dnes už dostupné i léky, při nichž je možné kojit. Doporučuji pečlivě vybírat psychiatra či psychologa, k němuž jdete, jelikož při těchto intimních záležitostech je nutný vzájemný soulad a porozumění. Nechoďte k člověku, o němž máte pochybnosti. V některých případech možná postačí upravit životní styl a léky nebudou nutné, možná. Nevím. Je těžké najít někoho, kdo by vám účinně pomohl a nenutil zároveň zástavu laktace. Alespoň pro mě to bylo velmi těžké až nemožné. Nejsem z Prahy, volala jsem na hotline kojení v Krči (v roce 2000 u nás nic srovnatelného nefungovalo, linka kojení v naší porodnici nestála za moc). Zde jsem dostala kontakt na psycholožku, specializující se na péči o matku v období těhotenství, porodu a kojení + rodinné poradenství – snad nebude na překážku, když jej zde uvedu: Ilona Špaňhelová, tel. 0603/ 959 105, 02/ 6512568. Snad to není nedovolená reklama, o nikom jiném specializovaném nevím. Byly jsem v kontaktu jen písemně a telefonicky, což je málo. Později jsem objevila v našem městě pobočku SKT – Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch (centrum je v Praze, jistě se dá dohledat), kam docházím na psychoterapii dodnes.
Ještě malou poznámku k péči o duševno ženy po porodu – mám pocit, že v Čechách (tedy alespoň v mém kraji a asi ani v Praze) – o ni není vůbec postaráno! V porodnicích chybí psychologové (či jejich pomoc není nabízena), zajímají se o vaši fyzickou složku, ne o duševní. Výjimku asi tvoří laktační psychózy, které nelze přehlédnout, a postižená maminka je šupem deportována na psychiatrii. Co ale slabé a střední a těžší deprese? Co deprese, o nichž matka vůbec neví?? (Jako třeba já – prostě jsem jenom nemohla spát!) – Nedalo by se to podchytit v zárodku a zabránit tak několikaměsíčnímu soužení celé rodiny???
Když mi bylo hodně zle, volala jsem svému gynekologovi (asi 2měsíce po porodu) a ptala se ho, co mám dělat. Otázal jsem mě, zda kojím. Kojila jsem bez problémů. Nespím, toť můj problém. Pravil, ať jdu na procházku do lesa, natrhám si nějaké bylinky a zklidním se (už mě trochu znal i co do zájmů). Jenže to jsem už dělala předtím. Na něho si nestěžuji, je to solidní odborník na svém místě. Stěžuji si na systém, který toto dopustí – matka po porodu neví, na koho se obrátit. Psycholožka ze Zlatých stránek hned nutí zástavu laktace a psychiatrickou léčbu, což odmítám. Co mám v tu chvíli dělat?! Jsem v patu.
To je zhruba vše, omlouvám se za délku. Pokud by u nás jednou vznikla služba porodních asistentek, které budou za maminkou docházet domů i po porodu (případně mohou docházet duly, „dětsko-mateřské“ sestřičky nebo já nevím kdo... – prostě někdo, kdo dokáže zhodnotit situaci, poradit a pomoci) – byla bych velmi ráda. Možná by pak těch poporodních depek podstatně ubylo, hlavně těch rozvinutých a těžších – kdo ví?
Ester.
P.S.: Pokud máte někdo další zkušenosti (třeba i s jógou, homeopatií...), napište, budu ráda. Ještě dodávám – pobyt venku v lese či v jiné příjemné přírodní krajině je univerzální všelék, doporučuji! – ale někdy už prostě nezabírá ani to :o(