irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(6.6.2002 21:56:06) Milá Petruše! Stejně jako ostatní tě musím poplácat po rameni, že jsi s tím vylezla na světlo: zaplať Bůh! Sama bych se k tomu asi neodhodlala. Je to moc dobře, protože to je téma hodně tabuizované (temná stránka mateřství) a hodně lidí včetně mě úplně nechápe, oč se vlastně jedná. Vyšla /snad v Gradě/ dokonce knížka Poporodní deprese - od Pauly Nicholson, je celkem zajímavá, ale není moc praktická (jakýsi průzkum a něco o problému, místy feministická, píše se tam o tom, že depka v čase přílišné zátěže přichází celkem přirozeně; jenže jak to třeba odlišit přesně od laktačky a jak se zachovat při fakt kruté depresi, to se tam moc nepíše). O sobě zkusím něco málo napsat. Porod celkem dobrý, před ním mírné obavy o dítko (předčasné otvírání o cca 3,5měs.-částečně doma na nemocenské) - nakonec se narodilo 3dny před termínem přirozenou cestou. Po porodu šílená euforie!! Porodníci fajn (snažili se, co bylo v jejich silách, ale dost spěchali - takže to bylo trošku "urychlený"), dětský sestry ale otřes. Bohužel si to nenechaly vymluvit a děcko hned po pár vteřinách (cvičné přisátí:-)) odnesly na několik hodin. Napřed děsná euforie a pak pád do depky. Když ho furt nenesly, courala jsem po chodbách a bulela (dětské řekly, že prý až bude čas, tak ho přinesou a že nemám obtěžovat...) Pak to byla pěkná dávka hulvátského zacházení od dětských. Jakmile jsem dítko dostala, nějak jsem se oklepala a zase byla spokojená. Ale červíček hlodal. Jako bych se sama viděla, když čtu tvojí větu: "Měla jsem odpočívat a nabírat síly, ale já nějak nemohla usnout - bylo tolik zážitků...... A tak jsem celou noc nespala.... A pak následovala druhá...... třetí........" Já jsem v porodnici naspala za 5dní asi 1,5hod, fakt nepřeháním. Když jsem šla domů, třásly se mi ruce, že jsem měla strach, že mimi upustím. Pak to došlo tak daleko, že jsem nemohla spát ani v ideálních podmínkách, rušily mě sebenepatrnější zvuky... Zhruba po 3týdnech mi ona Euforie od porodu došla a byla jsem šíleně unavená, a přitom neschopná odpočívat... Věděla jsem, že takhle to dál nejde. Když bylo prckovi asi 2,5měs, šla jsem za jakousi psycholožkou, a ta prý, že to na 1.pohled nevypadá, ale podle nějakého psychotestu mám skrytou depku a hned musím k psychiatrovi (shodou okolností měl dvěře hned vedle:-))rodinný podnik?) Prý hned přestat kojit, brát prášky, to jsem nechtěla. Takže opět spoléhání na vlastní síly + různé bylinky, cvičení atd... Už jsem ale byla asi moc daleko. Naštěstí jsem pak přes dětskou doktorku dostala kontakt na dalšího psychiatra, mladého a empatického, docela i alternativního. Bohužel v 5měsících dítka už jsem měla silné sebevražedné a sebepoškozující sklony. Nebyla jsem schopna se uvolnit a odpočívat. Naše malé jsem měla ráda, ale už jsem se z něho nedokázala těšit. Už v tom nebyla ani špetka té původní radosti, naopak jsem ho moc litovala, jakou má hroznou matku...:-(( Musela jsem se před ním přetvařovat a cítila jsem, že to takhle dlouho nevydržím, že si asi něco udělám... Vše bylo umocněné tím, že bydlíme na samotě, prarodiče daleko, ještě jsem měla na starost 2 zlobivá utíkající psiska... Do dneška beru Seropram, 2*jsem se ho neúspěšně snažila vysadit. Letos v létě to chci zkusit potřetí... Dítku teď byly 2 roky. Nevím, jak to dopadne. Ráda bych ještě další mimi, ale zatím se na to nějak necítím. Kdybych nemohla kojit, moc by mě to mrzelo... Zatím ahoj, Ester. P.S: Moje mamka měla 10dní po mém porodu laktační psychózu. Halucinace, vidiny ďábla v jednom z lékařů atd. Pak byla taky v Bohnicích jako Ty, ale 3týdny. Bavila se o tom se mnou, až když já měla problémy. Pořád říkala: To přece není možný, vždyť ty myslíš úplně normálně! Já to měla jinak! Tak jak to teda vlastně je s tou diagnózou?
|
Hanka | •
|
(6.6.2002 22:09:55) esterko,ani nevíš jak to rozumím,nechci se tu obšírně rozepisovat,ale radím ti z vlastní zkušenosti: s tím vysazováním Seropramu moc opatrně a pokud možno,smiř se stím,že kojit nebudeš. Já jsem na Seropramu přežila 2 těhotenství-2 děti. Zatím vysazovat nechci. Jestli Ti to pomůže,říkej si,že mimi má dávku jídla přesnou,víš,co vypilo,kojit může i tatínek-my tomu tak říkali. Já to taky chtěla vydžet,ale nedopadlo to dobře.zastavovala se laktace lékama. mimi tě nebude mít o nic mín rádo,když ho budeš krmit z láhve. I když je to těžké příbuzným vysvětlovat,já jim nevysvětlovala nic o depresi a byla jsem za krkavčí matku,která miminku nedopřeje kojení. Ale lepší být za krkavce než v blázinci.
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(6.6.2002 22:38:20) Milá Hanko, dík, žes napsala. Když ono to je hrozně těžký, to kojení bylo součást mýho vztahu s malou... Budu ráda, když mi napíšeš třeba i osobně na mail. Nemá možná smysl úplně detailně to veřejně rozebírat. Ale souhlasím, že je lepší nekojit než být v blázinci... Achjo. Zatím zdar, už se musím odpojit. Psala jsem Petruši ještě další odpověď - jestli Tě zajímá. Ester.
|
|
|
Piggy |
|
(7.6.2002 12:22:04) S tim Seropramem opatrne! Nevim, jake beres davky, ale v kazdem pripade se ty leky maji vysazovat postupnym snizovanim davek a zaroven sledovanim psychiceko stavu - behem vysazovani by nemely byt zadne velke vykyvy nalad.. Porad se s psychiatrem... Jinak ten lek patri k novejsi generaci antidepresiv a ma malo vedlejsich ucinku..
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(7.6.2002 12:58:18) Ahoj Piiggy, díky díky, tohle já všechno vím, neboj. Jenže se mi nechce být zbytek života na práškách (a tímpádem i bez dalších dětí), pokud to nebude nezbytně nutné. Nevím, co jsi zač, ale jestli chceš, napiš mi na soukromí mailík. Díky, Ester.
|
Tyna |
|
(7.6.2002 14:12:18) Jani,
naprosto s tebou souhlasim. Tynka
Ps. Tak jako to krasne napsala Medunka - na nektere veci uz se tezko hleda argument, ale Petr V. si jej zda se vzdy najde :oP
|
|
|
|
Petra, Kryštof 01, Kubík 08 |
|
(7.6.2002 20:27:49) Ahoj Ester, taky se připojuji k tomu varování, abys vysazovala Seropram opatrně. Nakonec - proč vysazovat, pokud hned nechceš mít další dítě? Možná mi namítneš, že proto, že jsou to léky a že je do sebe nechceš cpát. Ale tyhle nové generace antidepresiv jsou relativně bezpečné. Proč to píšu: také v současné době beru Seropram. Před otěhotněním jsem byla 8 měsíců na Deprexu, protože moje slabší sezónní deprese, které se opakovaly každoročně, se jeden rok proměnily v depresi docela závažnou, zhubla jsem během měsíce o šest kilo, nikam nechodila, ležela jen v posteli, chtěla se zabít. A musím říct, že jsem se s depresemi vlastně potýkala téměř pořád, nejspíš už jako malé dítě. Je to prostě snížená hladina serotoninu, chemické látky v mozku... Poté, co mi moje skvělá psychiatrička nasadila léky, jsem každé ráno vstávala s pocitem: "Takhle žijou normální lidi - tohle je život!!" Pocit, že se člověk může vypořádat s problémy, že všechno kolem není šedé a v mlze, že nohy nejsou těžké jako z olova... prostě krása... A proto - já těm lékům blahořečím. Těhotenství a období po porodu bylo úžasné, totální euforie, i když nevyspání příšerné. Také jsem z porodnice přišla ze spánkovým dluhem, každou noc jsem spala tak 1,5 hodiny po kouskách, protože jsem byla na trojáku a když neřval Kryštof, řvaly druhé děti. Naštěstí deprese na mě nesedla, ačkoliv jsem se toho moc bála. Přišla až zase na podzim a přestože jsem ještě kojila, lékařka mi nasadila Seropram. Dost jsem se vyptávala, jestli to nemůže vadit. Četla mi i z "chytré knížky", že je to skutečně přípustné. Věřím jí, ve svém oboru je kapacita, skvělá, lidská, chodím k ní už šest let. Tudíž ani kojení není vyloučené se Seropramem. Nikde není psáno, že se Tvoje deprese musí po druhém porodu opakovat. Měj se hezky, držím moc palce, aby Ti vše vycházelo podle Tvých představ a deprese dala pokoj.
|
Petra | •
|
(8.6.2002 2:37:02) Taky se připojuji,pozor na předčasné vysazování antidepresiv. Také jsem byla svou lékařkou ujištěna,že tyhle nové generace antidepresiv jsou bezpečné pro několikaleté braní. Proč vysazovat něco,co funguje? Navíc laik asi neumí posoudit,zda vysadit nebo ne. Prý je depka zákeřná v tom,že máš po pár týdnech pocit,že jsi zdravá,vysadíš a ono se to vrátí. Dříve byli taky antidepresiva kontraidikovány v těhotenství a mnozí lékaři to stále tak ještě berou,ale já musím říct,že jsem prožila 2 těhotenství na Seropramu a nic negativního to nepřineslo,jedno dítě jsem i kojila,bylo spavé,ale není jisté,zda to bylo kvůli Seropramu. Dodávám,že dávky Seropramu v těhotenství jsem měla sníženy na minimum.
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(8.6.2002 12:17:39) Petro, kolik jsi toho prosím Tě vtěhotenství brala?? To mě teda fakt zajímá. Kdyžtak mi prosím napiš na mail. Ne, že bych to chtěla nutně zkoušet, trochu se toho bojím, ale jen pro můj klid:)) Dík, Ester.
|
|
Petra, Kryštof 01, Kubík 08 |
|
(8.6.2002 21:09:11) Každý lékař asi k antidepresivům přistupuje jinak, ale musím říct, že svojí doktorce opravdu věřím - a to jsem jinak vůči lékařům docela obezřetná (což mi porod ostatně jen potvrdil...) Myslím, že by mi lékařka, velmi uvážlivá, sama matka dvou dětí, nenasadila nic, čím by si nebyla jista. Kojila jsem Kryštofa po nasazení 1 tbl. Seropramu denně ještě čtyři měsíce. Vůbec nebyl spavý, byl příšerně nespavý jako ostatně od svého narození, ale jak jsem později zjistila, bylo to způsobeno návykem na noční kojení, které opravdu vyžadoval. Když jsem ho v roce odstavila, začal spát normálně. Nějaké jiné příznaky, změny nálady, chování apod. jsem na něm opravdu po nasazení Seropramu nepozorovala.
|
|
Oremka |
|
(8.1.2008 11:49:18) Ahoj Petro! Předpokloádám, že si můj reakci a dotaz asi už nepřečteš, když toto téma bylo aktuální před 5ti lety, viď?! Teď je ale aktuální i pro mě, tak to zkusím.... Mohla by jsi mi prosím Tě napsat více o svých zkušenostech, kdy jsi brala Seropram při kojení. Tuto variantu právě s psychiatričkou řešíme, ale nemáme bohužel dostatek informací o vlivu na miminko! Děkuji Tobě či komukoliv jinému za odpověď! Oremka
|
|
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(8.6.2002 12:16:53) Milá Péťo s Kryštůfkem, dík za psaní, dost tyhle pocity znám. Taky najednou stromy i tráva byly zelenější, a já jsem se konečně mohla volně nadechnout, konečně jsem malou objímala bez výčitek svědomí, že ze mě tu hroznou depku a napětí musí cítit, zase jsem se z ní mohla radovat!!! Bylo to asi 2-3 týdny po tom, co jsem Seropram začala brát. Ano, totální znovuzrození, předtím mi fakt připadalo, že život nadobro končí a že nic už nebude jako dřív... ALE!! Seropram je sice zázrak, kterému asi vděčím za přežití, ale NEVYŘEŠÍ ZA NÁS NAŠE PROBLÉMY. Ty možná vyřeší psychoterapie nebo my sami, až se sebou něco uděláme – možná. Pokud je ovšem deprese vyvolána faktem porodu a nástupem laktace (prolaktin – ten je tuším hlavně zodpovědný za psychickou labilitu), pak nevím. Docela hodně mě překvapuje možnost se Seropramem kojit... Když jsme s doktorem diskutovali o případném příštím těhotenství (+možnosti další depky po porodu), tuto možnost mi navrhl – s tím, že to ještě asi není vyzkoušeno, že se případně mám spojit s výrobcem coby pokusný králík:-((( Do toho se mi moc nechtělo, dělat pokusy na miminku (Kontergan -či jak se to jmenovalo- je děsivé memento...). Ty ale píšeš, že se to dělá??? Je otázka, nakolik lék přechází do mléka, už se to ví? Milá Petro, moc Tě chápu a taky Ti držím palce. S tím serotoninem jsem se taky snažila zjistit, jak to vlastně je. Doktor-psychouš mi říkal cosi o tom, že se spíš jedná o nějaké jeho porušené rovnováhy v mozku než jeho absolutní nedostatek. Že se to moc ještě neví (těžko zkoumat živý mozek, že?) – Pokud o tom někdo něco blíž víte, prosím napište! Nebo aspoň kde to zjistit. Antidepresiva 3.generace mají být jednak nenávyková a jednak jejich fungování je elegantní v tom, že zabraňují zpětnému vychytávání serotoninu. To asi taky víš. Takže tam vlastně nedodávají „cizí“/syntetický serotonin, ale pomáhají Ti regulovat jeho rovnováhy. Jestli jsem to dobře pochopila. Nedostatek serotoninu taky souvisí s nedostatkem spánku, jak jsem se už mnohokrát na svých „stavech“ přesvědčila (když se člověk trochu vyspí, svět je hned mnohem veselejší, problémů ubývá nebo se snadněji řeší...) – prý jsou na nedostatek spánku citlivé hlavně ženské. Což můžu potvrdit na 1 „exempláři“ – můj muž rád spí hodně, ale když se párkrát nevyspí, celkem nic to s jeho psychikou nedělá. Aspoň co týče krátkodobého nevyspání:o) Péťo, dík za všechna přání. Taky jsem už v mládí či dětství asi měla slabé deprese /jakož i euforie:)/, ale na léčení to nikdy nebylo. Vždy se to dalo zvládnout. Máme to v rodině, že jsme holt takoví labilnější... Dá se s tím žít, pokud to nepřesáhne únosnou mez. Vysazovat léky chci z několika důvodů – jedním z nich je plánování dalšího mimi a vůbec „nutnost“ zjistit, zda se už bez toho dokážu obejít. Což fakt nevím. Brala jsem 1tbl/den, víc ne. Zatím se měj krásně a podrbej za mě Kryštofa za ouškem:) Ahojky, Ester.
|
Davidson,lékař | •
|
(8.6.2002 21:44:41) Vážení přátelé, nástupem antidepresiv III. generace, tj. např. tzv. SSRI, ale i jiných typů nastala skutečná revoluce v psychiatrii. Do té doby depresívní pacienti byli léčeni přípravky sice účinnými, ale se spoustou nežádoucích účinků. Tyto léky mají vliv mj. na kardiovaskulární systém, zhoršují paměť, a jsou obecně toxické. Pacienti s depresí mají mnohem vyšší sklony k sebevraždám než ostatní populace a proto si jistě dokážete představit, jak důležité bylo vyvinout antidepresiva, kterými se prakticky není možné otrávit. Vůbec nejdůležitější vlastností moderních antidepresiv je to, že umožňuje pacientům vést po všech stránkách plnohodnotný život během léčby !!! Deprese je typickou civilizačníchorobou jejíž výskyt stále narůstá. Je způsobena nedostatkem serotoninu ve strukturách centrálního nervového systému. Léky hladinu této látky v mozku zvyšují. Čím selektivněji, tím lépe. (SSRI působí pouze na serotoninergní neurony). Příčiny vzniku deprese jsou neznámé, avšak za pravděpodobné se považuje vystavení akutnímu nebo chronickému stresu a poškození mozku vysokou hladinou stresových hormonů. Co je však důležité: tyto struktury mají neuvěřitelnou schopnost regenerace, musíme jim to však umožnit. Umožníme jim to právě nasazením antidepresiva, které "ulehčuje poškozeným neuronům práci". Doba potřebná k plné regeneraci neuronů se však počítá na léta ! Proto je důležité když depresi léčíme, léčit skutečně dlouhodobě. Jinak se vystavujeme nebezpečí recidiv. A ještě k SSRI v těhotenství: žádné klinické studie na zvířatech ani na lidech neprokázaly jejich negativní vliv na růst a vývoj plodu v terapeutických dávkách. Přesto je vhodné obvyklou dávku v těhotenství snížit na účinné minimum (např. Seropram 10 mg) a v prvním trimestru (období organogeneze) se pokusit je vysadit úplně. Srdečně vás všechny zdravím a přeji vašim dětem psychicky kompenzované a spokojené matky!!!
|
irena (Míša5/00+Maruš3/03) |
|
(9.6.2002 13:54:36) Milý Olafe Davidsone (nebo nejste Olaf?), nesmírné díky za příspěvek, to je to, po čem jsem volala. Snad mě omluvíte, když se teď zeptám na svůj vlastní "případ": Začátek léčení deprese, která se postupně prohlubovala až na středně těžkou(?), 5měsíců po porodu, po 6 měsících postupné vysazování během asi 1 měsíce (v té době vše v pořádku), po několika týdnech návrat deprese. Opět léky (1tbl.20mg/den), po asi 4 měsících /na podzim/ nový pokus, vysazování postupné - asi během 3měsíců. V prosinci několik týdnů těžší nachlazení mě i dítěte, nemožnost vycházet ven - opět návrat. Po novém roce znovu na stejné dávce 1tbl/den. Všechny pokusy o vysazování konzultovány s psychiatrem. Nyní plánujeme další vysazení v létě - nyní během června začít postupně snižovat. V létě přijede babička (opora), ale v srpnu budeme přestavovat dům (očekávaný stres). Vysazovat jsem chtěla hlavně kvůli plánování dalšího potomka (ale i z jiných důvodů) - připadá mi to však zatím ještě brzy - tedy mít teď potomka. Necítím se ještě dostatečně pevně a vyrovnaně, ačkoliv jinak bych další miminko moc ráda. Je ovšem otázka, nakolik se to může se mnou zlepšit. Domníváte se, že je na vysazování Seropramu brzy? Mám ještě mozkovou hmotu nechat regenerovat?? Děkuji za názor, Ester. P.S: Neodpovídám náhodou svému vlastnímu lékaři? :o)
|
|
|
|
|
|