Re: Rodicum malych kriklounu

Jodie, tvůj článek mě přiměl položit si otázku:
Myslíš, že je tvoje dítě šťastné, když se takhle chová?

Mám doma dvě dcery.
Starší se velmi podobala vašemu chlapečkovi. Jsou jí 4 roky, doteď s ní není rozumná domluva a dává nám pěkně zabrat. Pravda je, že byla a je popředu, v 17-ti měsících mluvila ve větách,ve 2 letech znala celou abecedu, kreslila propracované obrázky odpovídající daleko starším dětem, od 3 a 1/4 roku plynně čte. Ale nepřijde mi šťastná, odmala s námi bojovala a bojuje teď, často brečí, vzteká se. Jakoby měla nějaký problém nebo ho pak máme my, rodiče.
Výsledkem její neustálé touhy po poznání byla totálně zničená a průsvitná matka :o), otec je groggy každý večer, kdy ji dostává do postele :o). V noci se budí a vyžaduje pozornost doteď. Snad i ten miminkovský pláč je daný zčásti tím, že rozum prahnul po nových podnětech.

Mladší holčičce je 1 rok. Už od mala je to šťastné a usměvavé dítě, takový dobíječ energie. V roce ještě nic smysluplného nemluví (ve srovnání se sestrou, která už tehdy měla slovní zásobu asi 10 slov). Vzteká se samozřejmě taky, ale vždycky vidím důvod. Přijde mi od narození vyloženě šťastná, milá, přítulná.
Nevěnuju jí zdaleka tolik času jako té starší, po předchozích zkušenostech jsem si dala závazek, že budu dbát o své psychické a fyzické zdraví, a ejhle, jde to a bez zádrhelů. Samozřejmě většinu mého času spolkne ta starší, která pořád vyžaduje čas, která se neumí zabavit chvíli sama, a když nemá zábavu, hrozně zlobí.

Jsem sama zvědavá, co ukáže budoucnost, která ze dvou mých tolik odlišných osobností bude v životě šťastnější. Zatím tipuju tu malou, sice ne tak chytrou, ale rozhodně vyrovnanější.

P.S. Doporučuju přečíst knihu Tvoje dítě jako šance pro tebe od Zdeňky Jordánové. Dává odpověď na mnoho otázek, proč dítě zlobí. Jednu odpověď dává jasně - když dítě zlobí, nějaký problém existuje. Buď v prenatálním životě, po porodu, nevyřešený problém rodičů......