| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rodičům malých křiklounů aneb řevem k silné osobnosti

 Celkem 119 názorů.
 Pruhovaná 
  • 

Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 10:35:33)
Tak mi to nedá a rozvířím debatu.
Hrozně lituju a cítím s vámi všemi, jejichž děti nespí ve dne ani v noci. Jste statečné! Syn mé sousedky byl také takový, asi do roka spal po pěti minutách, byla pak už úplně průsvitná (tatínek nic moc). Vidím na něm, že ve dvanácti opravdu takové problémy pominou :-).
Ale!!
Úplně mně děsí, že je něco takového možné interpretovat jako pozitivní projev Osobnosti (dokonce s velkým O). Pokud by to byla útěcha, budiž, ale autorka to snad myslí vážně. Podle mého názoru bezbřehé obdivování Osobností, pokud možno již ročních, je důsledek a zároveň projev podivné postmoderní situace, kdy JEDINEC je vše, individualita je to hlavní - a promítá se to do hodnotových žebříčků i do životního způsobu, který je i na těchto stránkách většinou kritizován (osobní úspěch, prožitky jedince jsou kladeny nade vše - třeba právě to je jeden z důvodů, proč lidi nemají děti.)
Pokud autorka píše: "Náš chlapeček se stále vzteká, v roce spí přes den maximálně hodinu (výjimkou není 15 minut), v noci se běžně budí 5x i víckrát, odmítá kočárek, sedačku v autě, dělá scény při jídle…, ale je to OSOBNOST.", pak si myslím, pokud jsou vyloučeny zdravotní problémy, že to není osobnost, ale malý tyran. Možná bude brzy krmen oknem otcen stojícím na štaflích za asistence matky ležící v noční košili na skříni :-)). Jako neúnavní propagátorka J.Prekopové (už se stydím, jak to vnucuju, doufám že se propříště ovládnu a nechám toho) jsem si vlastně uvědomila, že jsem jako radu ohledně nespavců nečetla použít tzv. pevné objetí. Ale to se asi musí nejprve konzultovat s odborníkem, aby to nebylo kontraproduktivní.
Rozhodně, pokud čtu, že "Když měl náš syn 4 měsíce a my se marně pokoušeli naučit ho spát ... Tenkrát už jsme byli tak zoufalí, že jsme našeho broučka nechali křičet pět nocí. ", tak to chápu jako výraz zoufalství, ale naprostý nesmysl - čtyřměsíční miminko z toho dostalo tak maximálně šok. Rozhodující je, pokud si pamatuji, věk kolem cca 8 měsíců.
Ještě mně napadá, že úspěšná uspávačka sestra možná tak neobdivuje osobnost - a právě proto byla úspěšná.
Tak se trochu omlouvám za délku příspěvku i za ten nesouhlas, budu za "rýpalku", ale nějak mi to nedalo. Všem maminkám křiklounů držím palce!!
 JODIE 
  • 

Rodičovství je velká škola 

(2.11.2006 13:03:53)
Jsem moc ráda, že jste přiložila tento názor. Článek vůbec nebyl míněn ve směru jaký jste uvedla. Uznávám, že slovo OSOBNOST je velice široký pojem a každý člověk si pod tímto slovem utvoří jiný obrázek, který je mu nejblíž. A od toho je diskuze. Já jsem především chtěla podpořit rodiče, kteří se dostali do slepé uličky. Vím, že v takové situaci je člověk schopen čehokoliv, někdy si ani neuvědomuje co dělá. Proto jsem chtěla dodat rodičům sebevědomí, že v tom nejsou sami a hlavně, že mají věřit sami sobě. Slovem "osobnost" jsem chtěla vyjádřit, že i přestože dítě většinu času prokřičí, je v něm něco krásného a to je právě jeho utvářející se osobnost, jeho povahové rysy, to že laškuje, vzteká se... Vztek, o kterém jsem mluvila není typický vztek, který zná většina maminek, ale vztek bez příčiny. Např. dítě v klidu jí a zničeho nic se zlomí v pase a začne křičet, pištět... Kdo nezažil, nepochopí. V takových situacích nefungují běžné zažité výchovné vzorce, které si rodič utvoří. Nikdo neví, co se v dítěti odehrává a pomáhá jen jediné zmiňované objetí a trpělivost. Knihy od paní Prekopové jsem samozřejmě četla a vážím si jich, ale stále si stojím za názorem, že každý je originál a každému vyhovuje jiný styl života a měl by si stát za svou přirozeností - ne jít s davem. To neznamená nechat dítě dělat co si zamane, samozřejmě utvářet jeho hranice a vést je k samostatnosti. Ale to by bylo na další článek. Jako matka jsem udělala spoustu chyb, ale z těch chyb se učím a to je důležitější, než rozpitvávat zmiňované chyby. Rodičovství je totiž velká škola a na každém záleží, kolik si z něj vezme.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Rodičovství je velká škola - hluboce souhlasím ;-))) 

(2.11.2006 21:37:58)
ahoj Jodie,
moc pěkný článek, opravdu se mi krásně četl a souhlasím se vším!!!
už máme podobné věci z 90% za sebou (snad;)) - ale stále se učím. Děti mi nastavujou zrcadlo, vidím i své nepěkné vlastnosti... (co mě u nich bije do očí, mám přece v jiné míře i já někde u sebe!;))
člověk má příležitost se změnit trošku k lepšímu, naučit se trpělivosti, naučit se mnohému...
to, že se to zdá mnohdy těždé až nemožné, je věc jiná ;-)))
 jut 
  • 

Re: Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 14:39:47)
Částečně souhlasím s předešlým příspěvkem. Taky se mi to více zdá na zdravotní problém nebo psychický probém, který žádá řešit. Ve 4 měsících je opravdu brzy(podle mne) zkoušet na mimino metodu vyřvání, v takovém věku to opravdu spíše tomu miminu ublíží. Chyba bývá většinou opravdu v postoji, chování a myšlení rodičů. Toto všechno i to nevinné čerstvě narozené mimino vnímá a reaguje na to. Podle toho co autorka článku popisuje, zamyslela bych se jestli se nestává obětí svého dítěte a nedostává se do role "služky" či trpitelky, ochotné všechno snášet za každou cenu.
 Jana 
  • 

Sebevědomí nechybí !!! 

(3.11.2006 9:54:36)
No nazdar!!! Milé maminky, dodám taky slovo do pranice. Troufám si tvrdit, že sebevědomí je tím posledním problémem dnešních dětí. Začínám chápat odkud se berou nezvládatelná a nebezpečná individua, která potkávám na dětských hřištích :-(((
 Levandule 
  • 

Re: Sebevědomí nechybí !!! 

(3.11.2006 10:50:20)
Tak to jste špatně pochopila. Ta se tu berou z nezájmu, ne z přílišného zájmu. Nic se nemá přehánět. Ani přílišná péče ani naprostá ignorace osobnosti dítěte. Myslím, že nikdo nemáme patent na výchovu. A že je tu nová generace dětí, na to snad nemusíme dostat slovo odborníků, stačí se podívat kolem sebe. Mám štěstí. Moje dítě je obyčejné. Ale mám kolem sebe spoustu maminek s takzvanými problémovými dětmi. Jsou to vesměs ženy osvícené,sebevědomé, řídící se srdcem a ne trendem. A musím říct, když jsem si jejich děti půjčila, ráda jsem je zase vrátila zpět. Přála bych Vám všem pochybovačkám stejný zážitek, myslím, že by jste jinak vážily slova. A těm maminkám, které zládly tyto zvláštní děti, skládám poklonu. Chce to opravdu velké přehodnocení svých postojů a jistot, aby to člověk zvládl se ctí.
 KoproFka 


Re: Sebevědomí nechybí !!! 

(25.5.2011 8:59:39)
~R^~R^~R^
tak tohle je správná reakce, podle mne...
taky mám to "zvláštní" dítě... teď už je to super, úžasný a velký kluk, opravdu hodně chytrý, ale když byl malý...~n~~n~~n~...vzpomínám si, jak jsem často ráno - ve 4, v 5 hodin po jeho probuzení (po noci zpřetrhané pláčem a kojením) počítala, kolik mi ještě zbývá hodin do té doby, než usne... jak dlouho to vůbec můžu vydržet...

Taky jsme zkoušeli nechat "vyřvat" - 3 noci, bylo mu cca 7 měsíců (už normálně baštil příkrmy).... to byl opravdu strašný zážitek - budil se a vzklykal celé tři noci...hrůza - nevyspali jsme se ani on, ani já... jediné co to způsobilo bylo, že dodnes!!! není ochoten být sám v místnosti - ani doma, ani u babičky... nedojde si sám ani na záchod - potřebuje mít pocit, že na něj alespoň někdo vidí....

a musela jsem ho naučit se mazlit - normální věci, které normální děti umí, tedy spát, jíst, mazlit se - to on prostě neuměl....

Děkuji velice Dr. Prekopové - její metoda PO mi zachránila vztah k synkovi ...

Opravdu, kdo to nežažije, ten to nepochopí...jak sama paní doktorka řekla... kdyby se Vám narodilo jiné dítě, neřešila byste takové problémy....~6~
 Marlenka a Matyasek 
  • 

Re: Re: Hluboce nesouhlasím 

(5.11.2006 23:58:48)
Mila Jut,
neda mi to nezareagovat na Tvuj prispevek ohledne vyplakani a vysetreni placiciho miminka.
Mam podobneho skoro 10-mesicniho chlapecka jako autorka clanku. Uz v porodnici jsem mela v karte zaznam "neklidne dite, klidna matka". Po trech mesicich jsem byla uplna matoha, spal v hrozne kratkych casovych intervalech, pres den treba jenom 15 min, neusnul jinak nez sesnerovany v plince a pokud nebyl u prsa hrozne plakal (rozumej, zadne to nestastne miminkovske mnoukani, v porodnici prerval vsechny mimca s prehledem, a ze jich tam bylo hooodne). Vsechno nove oplakal, jakoukoliv manipulaci s nim byt by byla sebesetrnejsi. Plakal i pri koupani nez si zvykl (asi po trech tydnech). Celou dobu jsem k nemu pristupovala s klidem, veci resila s nadhledem, pouze dvakrat jsem se sesypala ve sprse, nikdy pred nim. Znami a rodina nam davali vselijake rady, posilali k doktorovi, nic, vubec nic nefungovalo. Dite bylo zdrave a brecelo dal. Zkouseli jsme nechat prcka vyplakat, rval hodinu s petiminutovou pauzou na nadechnuti a nevypadal, ze by chtel prestat. Dyl jsme to nevydrzeli, protoze jsem usoudila, ze to stejne nema cenu. Zlom nastal zhruba v 6-7 mesicich. Dodnes nevim cim to bylo. Asi to souviselo s jeho zvysujicimi se schopnostmi pohybovat se sam a nebyt tak bezmocny. (V pul roce si sedl a za tri dny zacal trenovat stani s chuzi, dneska pekne capa za jednu ruku.)Jedno ale mohu rici stoprocentne, nebyl v tom zadny zdravotni a zda se, ze ani psychicky problem. Postupne se ukazuje, ze nas chlapecek je velice vnimavy a citlivy ke svemu okoli. Je maximalne spokojeny, kdyz neco muze udelat sam (napr. se rozbehne a radosti z toho pisti). Stale se snadno rozplace, i kdyz intenzita place je mnohem mensi, lehce se poleka, nekdy se staci jinak zasmat, nelibi se mu zvuk a je z toho narek. Rozhodne to ale nedela umyslne. Je az dojemne, jak moc se snazi uklidnit dudlanim prstiku (vim, je to zlozvyk, ale dudlik nikdy nechtel a prsty se nam nedari odnaucit) a neplakat jeste vic. Myslim, ze nase trpelivost a laska k nemu zacina sklizet uspechy, cim dal vice se na svet usmiva, stava se z nej maly optimista. Presto na nektere lidi okolo muze pusobit jako maly rozmazlenec. V nasi rodine je nas chlapecek nekolikate dite, ktere "bezduvodne" plakalo, a ze vsech tech "uplakanych" deti vyrostli nadani jedinci, kteri osobnostmi jsou. Pokud se za timto narocnym obdobim ohlednu zpet, nejhorsi nebyla takrka pulrocni insomnie, ale ten nepretrzity a neutesitelny plac. Proto souhlasim s autorkou clanku, ze tezko rodice "neuplakanych" deti mohou pochopit, cim vsim si vycerpany a zoufaly rodic "uplakaneho" ditete musi projit a co vsechno je schopen vyzkouset, zvlaste kdyz nefunguji zarucene fungujici prirucky (pak treba zkusi nechat dite plakat celou noc v nadeji, ze se to prolomi a dite rezim "chytne", my vyzkouseli "zaruceny recept" od sestry pracujici na novorozeneckem pres dvacet let...studeny kapesnik na hlavicku miminka v momente, ze zacne plakat...pry tak uklidnovali! novorozence, aby nerozplakali ostatni na oddeleni...vysledek byl katastrofalni a ja si vycitala, ze jsem takovou blbost vubec udelala... ovsem zoufali rodice zkousi zoufale veci.) Jedine co clovek muze v tehle situaci delat, je najit si svuj zpusob jak tenhle cas prezit,nezhroutit se a zachovat si zbytky optimismu. Tohle je ma rodicovska zkusenost, chapu, ze jini maji jine zkusenosti a svoje osvedcene metody. Chci pouze podporit rodice, kteri maji "narocnejsi a drazdivejsi" miminka ... i kdyz se tomu ted tezko veri, jednou to prestane a Vam pak zbyde pouze radost ze svych zlaticek!
Tobe Juto i vsem ostatnim preji zdrava a spokojena miminka!
Marlenka a Matyasek
 kosicek,4 děti 


Re: Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 19:47:13)
Jsem taky jedna propagátorka Jiřiny Prekopové a myslím si to samé. Své starší dítě jsem třeba na nočníku sedět nepřinutila, takže hold si určuje sám, kdy plíny nosit přestane-konečně se mu to začíná dařit za mé podpory-jaksi nočník nemá pouta, ale v kočárku ši šátku se přinutit a zkrotit prostě dítě dá-lepší je ten šátek-je to taková terapie pevným obětím, alespoň v něčem pak může být rozhodnutí na mě, nikoliv na synovi, který je také Osobnost :-).
Tato autorka mi také moc pomohla-četla jsem všechny její knihy uvedené na našem trhu. Pomohla mi najít svůj vlastní Jeden jediný přístup a ten pak používat-člověk nesmí být nerozhodný, jinak převezme vládu jeho dítě, aby získalo alespoň nějakou jistotu, protože jistota je to, co hledá, za každou cenu. Hluboce souhlasím.
Ten ukázkový smyšlený příběh se skříni, maminkou v noční košili a tatínkem na štaflích, s dešníkem...krmící děcko skrz okno mě také zaujal :-)
 Pruhovaná 
  • 

Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 10:35:34)
Tak mi to nedá a rozvířím debatu.
Hrozně lituju a cítím s vámi všemi, jejichž děti nespí ve dne ani v noci. Jste statečné! Syn mé sousedky byl také takový, asi do roka spal po pěti minutách, byla pak už úplně průsvitná (tatínek nic moc). Vidím na něm, že ve dvanácti opravdu takové problémy pominou :-).
Ale!!
Úplně mně děsí, že je něco takového možné interpretovat jako pozitivní projev Osobnosti (dokonce s velkým O). Pokud by to byla útěcha, budiž, ale autorka to snad myslí vážně. Podle mého názoru bezbřehé obdivování Osobností, pokud možno již ročních, je důsledek a zároveň projev podivné postmoderní situace, kdy JEDINEC je vše, individualita je to hlavní - a promítá se to do hodnotových žebříčků i do životního způsobu, který je i na těchto stránkách většinou kritizován (osobní úspěch, prožitky jedince jsou kladeny nade vše - třeba právě to je jeden z důvodů, proč lidi nemají děti.)
Pokud autorka píše: "Náš chlapeček se stále vzteká, v roce spí přes den maximálně hodinu (výjimkou není 15 minut), v noci se běžně budí 5x i víckrát, odmítá kočárek, sedačku v autě, dělá scény při jídle…, ale je to OSOBNOST.", pak si myslím, pokud jsou vyloučeny zdravotní problémy, že to není osobnost, ale malý tyran. Možná bude brzy krmen oknem otcen stojícím na štaflích za asistence matky ležící v noční košili na skříni :-)). Jako neúnavní propagátorka J.Prekopové (už se stydím, jak to vnucuju, doufám že se propříště ovládnu a nechám toho) jsem si vlastně uvědomila, že jsem jako radu ohledně nespavců nečetla použít tzv. pevné objetí. Ale to se asi musí nejprve konzultovat s odborníkem, aby to nebylo kontraproduktivní.
Rozhodně, pokud čtu, že "Když měl náš syn 4 měsíce a my se marně pokoušeli naučit ho spát ... Tenkrát už jsme byli tak zoufalí, že jsme našeho broučka nechali křičet pět nocí. ", tak to chápu jako výraz zoufalství, ale naprostý nesmysl - čtyřměsíční miminko z toho dostalo tak maximálně šok. Rozhodující je, pokud si pamatuji, věk kolem cca 8 měsíců.
Ještě mně napadá, že úspěšná uspávačka sestra možná tak neobdivuje osobnost - a právě proto byla úspěšná.
Tak se trochu omlouvám za délku příspěvku i za ten nesouhlas, budu za "rýpalku", ale nějak mi to nedalo. Všem maminkám křiklounů držím palce!!
 Pruhovaná 
  • 

Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 10:35:34)
Tak mi to nedá a rozvířím debatu.
Hrozně lituju a cítím s vámi všemi, jejichž děti nespí ve dne ani v noci. Jste statečné! Syn mé sousedky byl také takový, asi do roka spal po pěti minutách, byla pak už úplně průsvitná (tatínek nic moc). Vidím na něm, že ve dvanácti opravdu takové problémy pominou :-).
Ale!!
Úplně mně děsí, že je něco takového možné interpretovat jako pozitivní projev Osobnosti (dokonce s velkým O). Pokud by to byla útěcha, budiž, ale autorka to snad myslí vážně. Podle mého názoru bezbřehé obdivování Osobností, pokud možno již ročních, je důsledek a zároveň projev podivné postmoderní situace, kdy JEDINEC je vše, individualita je to hlavní - a promítá se to do hodnotových žebříčků i do životního způsobu, který je i na těchto stránkách většinou kritizován (osobní úspěch, prožitky jedince jsou kladeny nade vše - třeba právě to je jeden z důvodů, proč lidi nemají děti.)
Pokud autorka píše: "Náš chlapeček se stále vzteká, v roce spí přes den maximálně hodinu (výjimkou není 15 minut), v noci se běžně budí 5x i víckrát, odmítá kočárek, sedačku v autě, dělá scény při jídle…, ale je to OSOBNOST.", pak si myslím, pokud jsou vyloučeny zdravotní problémy, že to není osobnost, ale malý tyran. Možná bude brzy krmen oknem otcen stojícím na štaflích za asistence matky ležící v noční košili na skříni :-)). Jako neúnavní propagátorka J.Prekopové (už se stydím, jak to vnucuju, doufám že se propříště ovládnu a nechám toho) jsem si vlastně uvědomila, že jsem jako radu ohledně nespavců nečetla použít tzv. pevné objetí. Ale to se asi musí nejprve konzultovat s odborníkem, aby to nebylo kontraproduktivní.
Rozhodně, pokud čtu, že "Když měl náš syn 4 měsíce a my se marně pokoušeli naučit ho spát ... Tenkrát už jsme byli tak zoufalí, že jsme našeho broučka nechali křičet pět nocí. ", tak to chápu jako výraz zoufalství, ale naprostý nesmysl - čtyřměsíční miminko z toho dostalo tak maximálně šok. Rozhodující je, pokud si pamatuji, věk kolem cca 8 měsíců.
Ještě mně napadá, že úspěšná uspávačka sestra možná tak neobdivuje osobnost - a právě proto byla úspěšná.
Tak se trochu omlouvám za délku příspěvku i za ten nesouhlas, budu za "rýpalku", ale nějak mi to nedalo. Všem maminkám křiklounů držím palce!!
 Pruhovaná 
  • 

Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 10:35:34)
Tak mi to nedá a rozvířím debatu.
Hrozně lituju a cítím s vámi všemi, jejichž děti nespí ve dne ani v noci. Jste statečné! Syn mé sousedky byl také takový, asi do roka spal po pěti minutách, byla pak už úplně průsvitná (tatínek nic moc). Vidím na něm, že ve dvanácti opravdu takové problémy pominou :-).
Ale!!
Úplně mně děsí, že je něco takového možné interpretovat jako pozitivní projev Osobnosti (dokonce s velkým O). Pokud by to byla útěcha, budiž, ale autorka to snad myslí vážně. Podle mého názoru bezbřehé obdivování Osobností, pokud možno již ročních, je důsledek a zároveň projev podivné postmoderní situace, kdy JEDINEC je vše, individualita je to hlavní - a promítá se to do hodnotových žebříčků i do životního způsobu, který je i na těchto stránkách většinou kritizován (osobní úspěch, prožitky jedince jsou kladeny nade vše - třeba právě to je jeden z důvodů, proč lidi nemají děti.)
Pokud autorka píše: "Náš chlapeček se stále vzteká, v roce spí přes den maximálně hodinu (výjimkou není 15 minut), v noci se běžně budí 5x i víckrát, odmítá kočárek, sedačku v autě, dělá scény při jídle…, ale je to OSOBNOST.", pak si myslím, pokud jsou vyloučeny zdravotní problémy, že to není osobnost, ale malý tyran. Možná bude brzy krmen oknem otcen stojícím na štaflích za asistence matky ležící v noční košili na skříni :-)). Jako neúnavní propagátorka J.Prekopové (už se stydím, jak to vnucuju, doufám že se propříště ovládnu a nechám toho) jsem si vlastně uvědomila, že jsem jako radu ohledně nespavců nečetla použít tzv. pevné objetí. Ale to se asi musí nejprve konzultovat s odborníkem, aby to nebylo kontraproduktivní.
Rozhodně, pokud čtu, že "Když měl náš syn 4 měsíce a my se marně pokoušeli naučit ho spát ... Tenkrát už jsme byli tak zoufalí, že jsme našeho broučka nechali křičet pět nocí. ", tak to chápu jako výraz zoufalství, ale naprostý nesmysl - čtyřměsíční miminko z toho dostalo tak maximálně šok. Rozhodující je, pokud si pamatuji, věk kolem cca 8 měsíců.
Ještě mně napadá, že úspěšná uspávačka sestra možná tak neobdivuje osobnost - a právě proto byla úspěšná.
Tak se trochu omlouvám za délku příspěvku i za ten nesouhlas, budu za "rýpalku", ale nějak mi to nedalo. Všem maminkám křiklounů držím palce!!
 Lilith 


Re: Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 12:39:41)
Pruhovaná, s tím, co jsi napsala, musím hluboce souhlasit..přesně totéž mě napadalo při čtení článku a lépe bych to nenapsala. Mám z toho stejný pocit.
 The Marta 74 


Pevné obětí 

(2.11.2006 13:19:05)
Máš pravdu - na pevné obětí jsem úplně zapomněla. Jak už jsem tady taky někde psala, i náš kluk byl takový neklidný dítě a kromě šátku nezabíralo nic. Ale je pravda, že jsem i několikrák použila "pevné obětí " a jako zázrakem se sklidnil a usnul mi v náručí - nádhera. Nefungovalo to ale vždycky. Šlo zřejmě o to trefit tu pravou chvíli... ale byla to fakt krása, vidět jak se sklidňuje a usíná.
Máme ještě holčičku. Ta je teda " za odměnu " pohodářka. Ale když se umane, tak je to taky zážitek. I u ní jsem zkusila pevné obětí a se zlou jsem se potázala. Teprve se rozzuřila a nebyla k utišení. Takže to chce zkusit, ale nelámat. Není dítě jako dítě a není chvíle jako chvíle...

 Kateřina 
  • 

Re: Hluboce nesouhlasím 

(2.11.2006 14:47:00)
Souhlasím s Vaší kritikou zbožňování individualit. Též s tím, že hranice mezi tyranem a silným jedincem může být tenká. Přesto chápu (a víceméně souhlasím), jakým způsobem autorka asi mínila svůj článek (pochopitelně ze mě mluví vlastní zkušenost, kterou si do ní promítám). Žádný rodič, který má klidné, usměvavé dítě, nemusí obhajovat jeho osobnost a jeho právo na klid a úsměv. Právo na křik dítě nemá automaticky, potřebuje k tomu rodiči srozumitelný důvod. Dospěla jsem soužitím se svým nespavým, hlasitým synem k tomu, že mně se vlastně chce také někdy hlasitě zpívat, jen tak pokřikovat, nebo se hádat s partnerem, bezdůvodně odporovat komukoliv v debatě nepatrné důležitosti a podobně. Stejně tak má i moje dítě právo na to si zakřičet, i když třeba já nevidím důvod.
V mé terminologii je můj syn malý tančík, který si jede po své cestě, je těžké ho zastavit, je i těžké ho rozjet, ale když už jede, nikdo s tím moc nenadělá.
 Jana 
  • 

Re: Hluboce nesouhlasím 

(3.11.2006 7:21:59)
Z vlastní zkušenosti vím, že snad nejdůležitější je dát dítěti hranice. Musí pocítit, že se toho hodně smí, ale odtud až potud. Podobně jsem se podrobovala rozmarům staršího syna a mám k tomu jediné - do teď občas pociťuju ty následky (synovi bude 6 let). Jakmile je dítě natolik chytré, aby pochopilo, že ječením se něčeho domůže (a to je hooodně brzo), pak to začne zkoušet. A je na rodiči aby to poznal a včas zarazil. Nemluvím tu o násilí, ale jen o klidně a třeba s úsměvem a s pochopením řečení "ne" na věci, které si chce dítko vyvzdorovat. Mladšímu synovi je 14 měsíců. A jakmile si chce něco vymoct, má jednoduše smůlu. Je zajímavé, jak rychle pochopil, že máma prostě nebude skákat jak on chce. Takže nejsou žádné dlouhé vztekací scény, i když kratší to samozřejmě ano. Ale dítě stejně rychle pochopí, že když mu řeknu "ne ne ne" určitým tónem, doprovodím určitým gestem, tak je to signál na přestání. A taky to doprovodí naštvaným ječením. A nejsou to přitom nijak zásadné věci co by naše batole chtělo. Ale po zkušenosti se starším synem přesně vím, že např. to vyhazování nás z místa kam si sedneme je přesně to, kdy jako matka musím zakročit. A že dovolím "pojď si sednout ke mně" ale nedovolím "mámo jdi na zem a polštářek si vezmi sebou, já jdu hačat nahoru". Děti jsou chytré. A ve věku nad 1 rok už pravidla moc a moc potřebují. Dávají jim pocit bezpečí. Od vzteklých i hodinových záchvatů staršího syna a jeho 1,5 roku věku u nás platí zásada "řevem a vztekem se nelze ničeho domoct, zkus to za chvíli pomalu a v klidu a uvidíme".
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 mesicu 
  • 

Re: Re: Hluboce nesouhlasím 

(3.11.2006 14:39:18)
To je urcite k souhlasu. Taky se tak snazim pristupovat k nasi dceri. Je velky rozdil, kdyz se vzteka resp. breci rok a pul stare dite a snazi se neceho domoci, a tim, kdyz breci novorozenec a kojenec. Breci a nespi, ne ze by nespal vubec, ale proc se vzbudi 10x za noc a ve dne spi po 3/4 hodinach. Jak psala Zabatko, nekdy prece musi spat, tak PROC nespi? O takovych detech je clanek. Ne o detech bez hranic.
 KoproFka 


Re: Hluboce nesouhlasím 

(23.6.2010 14:58:04)
..no jo, jenže ten článek je o miminku, které pořád řve, a řve když je novorozené, pak i větší ... prostě pořád... já to měla doma taky... to není o vzdorování! to je o něčem úplně jiném...!
kdo nezažil, nepochopí!! ... já jsem taky velkou zastánkyní Dr. Prekopové - bohužel jsem se k ní dostala až v synových cca 2,5 letech...

mmch. naučit spát jsem svého synka taky zkoušela metodou nechat vyřvat (opravdu - zoufalí rodiče dělají zoufalé věci) - já vydržela jen 3 dny - Kubča prořval cca v 7-mi měs. komplet 3 noci - plakal i ze spánku (já se nevyspala vůbec) - výsledek je ten, že teď ve svých necelých 5-ti letech naprosto odmítá! být sám v místnosti, i v ní sám usínat (má svůj pokojíček, spí tam sám, ale usíná vždy s někým, NIKDY do něj nechodí sám a NIKDY si tam sám nehraje!)
Paradoxně je to extrovertní a velmi velmi společenský chlapeček s až exhibicionistickými sklony~y~, po manželovi navíc velmi silná osobnost...
Spát celou noc začal sám ze dne na den, bez jakéhokoli mého přičinění týden přes svými druhými narozeninami (já jako miminko spala celou noc sama po skončení 6-ti nedělí)...
 Pruhovaná 
  • 

omluva 

(2.11.2006 10:36:51)
Naprosto nechápu, proč se mi to vložilo tolikrát, ještě nikdy se mi to nestalo. Omlouvám se.
 sarmi 


Re: omluva 

(2.11.2006 11:17:10)
pruhovana, mozna jsi prilis durazne zmackla "pridat", "pridat", "pridat", "pridat" :-)
 Katarina a Radulis 
  • 

diiiiky 

(2.11.2006 11:10:33)
Nazdarek Jodie:o)
je fajn,ze ses odhodlala vsechno co zazivate napsat.Ja si to taky obcas pisu,ale jen jako vzpominku sama pro sebe pro nadchazejici cas.Znam to,prorvane dny,nekdy cele noci,vztekani pro nic za nic,jak ostatni rikali.Ale zadne vztekani neni pro nic zanic.Deti asi opravdu maji jen pocit strachu z neceho noveho co je v tom velkem svete potkava kazdy den.A my jim musime podat pomocnou ruku.Taky jsme obesli spostu lekaru,vzdycky jsme dostali novou radu a s plnym nasazenim jak to zvladnem jsme byli nadseni,ale obvykle jen chvili nez prisli dalsi zachvyty kriku a vzteku.Nektere rady,jako obleceneho ho hodte do vany a pustte na nej ledovou vodu jsme vzdali zpocatku:o)Maminy ktere tohle nezazili to nepochopi.Dal se budou otacet,kdyz nas broucek bude venku zurit a budou kroutit hlavami,jak jsem spatna matka a hladit sve vzorne ditko po hlave s pocitem,ze ony to zvladli lip.Ale tak to neni.Znam taky ten pocit,kdy jsme s nasim synem udelali spolecne kroky vpred a to je to nejlepsi povzbuzeni a pohlazeni po dusi.Chce to jen pevne nervy,obcas se usmivat,i kdyz do smichu zrovna neni a sebrat treba jen zbytek sil a poustet se do toho znovu kazdy den s odhodlanim,ze spolu to zvladnem.A odmenou nam je pak asp. maly usmev a chvile bez kriku:o)Diky za inpiraci ke cteni.Napsala jsi to tak jak to je a ze sve zkusenosti...drz se tak dal.Ja ted ctu knihu Maly tyran,taky poucne:o)
 Karolína 
  • 

S obojím souhlas 

(2.11.2006 12:40:38)
Pisatelka k problému svého nespavého a ukřičeného dítěte přistupuje pozitivně a to je dobře, článek se mi moc líbil a tak nějak dokázal nabít trochu té cenné energie, ale musím dát za pravdu i pruhované, protože se mi zdá, že podporovat malé tyránky, ve všem co je zrovna napadne, případně ignorovat a zvykat si na jejich řev, není zrovna nejlepší cesta, ale jak psala Jodie, každý si musí najít tu svou cestu, která je zaručeně ta pravá, protože na každé dítě platí něco jiného. Když se po 14 letech spětně dívám na to, co jsem si se synem zažila já tak musím konstatovat, že jsme to přežili ve zdraví, já přežila probdělé noci a jeho vzteky, on zase přežil moje vztekání a také to, že jsem i přes příšerný řev usnula totalním vyčerpáním jako když upadnete komatu. Teď, ve svých 15 letech se jeví jako pohodový puberťák, puberta se u něj neprojevuje tak hekticky jako u jeho vrstevníků, pomáhá mi, dokonce se i učí atd. Tak že maminky ukřičených dítek, těšte se, možná vás čeká pohodové období zvané puberta, kdy si zase "užívají" jiní rodiče.
 Líska 
  • 

Re: S obojím souhlas 

(2.11.2006 13:51:29)
Nedá mi to, abych nereagovala na všechny příspěvky týkajícího se problému malých křiklounů. Vše jsem pročetla, protože mám doma tentýž problém. Stala jsem se matkou potřetí a potřetí si prožívám, co je to mít nespavce se vším všudy. Vyzkoušela jsem též spoustu rad, ani jedna však nezabírá a lékaři pomoci také neumí. Asi nezbývá nic jiného než zatnout zuby a počkat až dítě povyroste a doufat, že se to změní. Je to únavné , člověk trpí psychicky i fyzicky, ale musím napsat, že i přesto k dítěti cítím lásku, protože je mé a moc jsem ho chtěla.
 Ifča 
  • 

Re: S obojím souhlas 

(2.11.2006 13:56:52)
Myslím, že to, co popisuje Jodie, je o něčem jiném, než dva předchozí články. Jestli se mýlím, tak mě opravte, ale zdá se mi, že Pavlína neřeší ani vztek ani výchovné problémy, ale prostě to, že její miminko od narození strašně pláče, ona neví proč a málo co pomáhá. To, co popisuje Jodie bych viděla spíš jako věc výchovy a jejího přístupu - nechci tohle vůbec hodnotit, protože každý děláme věci jak nejlépe umíme a myslíme si, že budou fungovat. Jedni v tom vidí pozitivně "osobnost", jiní "problémovou osobnost", jiní "rozmazlenost", další tisíc jiných věcí a všichni si budou stát za svojí pravdou.
Už jsem jednou reagovala na Pavlínin článek a myslím, že problém s "ukřičenými, ubrečenými" miminy/dětmi je mnohem složitější. Jak jsem psala, náš drobeček brečel (řval děsivě) do půl roku prakticky stále ve dne v noci, pak taky hodně moc, až po 1. roce se to začalo lehce zlepšovat. Taky jsem zažila rady typu - nech ho vyřvat, ono ho to přejde - neposlechla jsem ani jednou a jsem dnes ráda, protože když takhle strašně řve malý mimino, nemůže se v tom podle mého názoru projevovat ani "vzteklost" ani "rozmazlenost" ani nechuť "samo" usínat, ale nějaký PROBLÉM, který mimino neumí vyřešit a tak pláče a pláče. V našem případě je to možná choroba svalů, kterou mu nakonec až téměř ve dvou letech zjistili - říkám MOŽNÁ, protože člověk těžko zpětně určí, co se v něm dělo, když byl maličký miminko, jestli ho bolely nožky a ruce nebo to bylo něco jiného. Jsem ale přesvědčená, že miminka takhle děsivě nebrečí bez příčiny. Dnes už pláče minimálně, rozhodně to není žádný vztekloun, i když řekla bych, že je hodně citlivý, brzy se unaví a je stále lehce "dráždivý" (slovo, kterým bývají neklidné, ubrečené děti označovány).
Problém s usínáním, tedy uspáváním, je taky myslím trochu něco jiného, než že dítě hodně brečí. To naše plakalo ve dne v noci bez ohledu na to, jestli byl čas spát nebo bdít. Neuspávala jsem ho vlastně nikdy, jen se snažila, aby nekřičel, i když bohužel dost bezvýsledně. Teď ve dvou letech už je to jiné a myslím, že teď už je to věc toho, jak ho to naučíme a zavedeme usínací rituál - zatím se daří spíše střídavě :-)
Jodie často opakuje slova "vzteká se, vzteklý, vztek", což je pořádný rozdíl od situací, které jsem řešila já, a které myslím řeší Pavlína. Myslím, že vztekací období přichází později a je třeba ho taky nějak zvládnout, ale to je na jiné články.
Hodně štěstí a pevné nervy,
Ifča
 Malenka a Matyasek 
  • 

Re: Re: S obojím souhlas 

(6.11.2006 0:34:05)
Chtela bych se zeptat na svalovy problem synka. Co popisujes hrozne moc sedi na myho chlapecka, zklidnil se az v 6-7 mesicich, je citlivejsi, lehceji se unavi a pak place. Krome toho zacal brzy chodit, ted mu jeste neni 10 mesicu a uz chodi za jednu ruku bez problemu, stavet se zacal po ukoncenem 6.mesici. Neustale se pohybuje, nevydrzi chvilinku v klidu. I kdyz stoji, stavi se na spicky, vselijak se otaci. Hodne se pohyboval uz v brise, kdyz se narodil, nevydrzel jen tak lezet jako jini novorozenci, ve trech tydnech drzel pekne hlavicku pri lezeni na brisku pul minuty. Pokud budes chtit odepsat, muj mejl je: lenkamartinu@yahoo.com. Diky a preju hodne zdravi cele rodine! Marlenka a Matyasek
 Lenka a Luis, 4 m 
  • 

Hluboce smekám... 

(2.11.2006 15:53:39)
před rodiči, kteří dokážou ten vřískot vydržet a ještě jej nazývají projevem Osobnosti. Může být..., ale stejně. Můj hošík není takový řvoun, spinká krásně, ale i občasné záchvaty, které má, ve mně utužují myšlenku, že víc dětí nechci. Ne, neměla bych na Brečouny a Řvouny prostě nervy.
 Dana,dcera (17 měs.) 
  • 

Re: Hluboce smekám... 

(2.11.2006 16:04:09)
Lenko nechápu jak můžeš psát,že tvůj hošík není takový ječoun a hezky spinká.Uvědom si kolik mu je.Moje dcera do roka taky krásně spinkala a byla tichá jako myška,ale po roce nastal zlom a je jí všude plno,jak psychicky tak fyzicky.Tak si počkej až tvoje dítě bude starší,třeba si takového řvouna taky užiješ a změníš názor.
 Sama 
  • 

Děti  

(2.11.2006 16:21:41)
jsou nejspíš vážně indikátorem matčiných pocitů, když jsem na tom byla tak špatně, že už jsem nechtěla žít, dostalo mé dítě bez identifikovatelné příčiny zánět mozečku. Myslím, že děti vědí líp, než ti s plným vědomím, proč pláčí.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 16:24:48)
Zajímavé je, že se tady hážou nespavci a vzteklouni do jednoho pytle. U nás šlo o dvě diametrálně odlišné fáze. Náš syn byl skvělé miminko. Spinkal, papal, plakal jen když ho zpočátku bolelo bříško... Byla jsem odpočinutá, měla jsem v pohodě čas i trochu vydělávat. To jsem ještě netušila, co mě čeká. Jakmile se začal stavět na nožičky a posléze samostatně chodit (11 měsíců), začaly záchvaty vzteku, které trvají dosud (2,5 roku)...

V létě se nám narodila holčička a to bylo doslova peklo. V druhé polovině těhotenství jsem musela najmout chůvu na celé dny, protože mi syn doslova fyzicky ubližoval a kopal do břicha, jakmile jsem ho chtěla obléknout nebo přebalit. Bála jsem se o nenarozené dítě. V pohodě jsem porodila, chůva přestala chodit. První týdny byly úplně hororové. Kolikrát jsme kojili, a Filípek po nás házel boty, jednou trefil malou do hlavy dřevěným autem. Někdy jsem ho zavřela do pokojíčku na závoru a na pokraji všech sil jsem mu vysvětlovala: "zavřela jsem tě proto, že se tě bojím... bojím se, že nám ublížíš...bojím se, že jsi zlej...". Z našeho bytu se ozývá někdy takový řev, že se lidé zastavují na ulici, odkud to je. Mámu nedávno zastavil nějaký pán a říká: „Slyšíte ten strašný řev? To je nějaké dítě..." A už by snad volal na policii, kdyby máma neodpověděla: „Ano, slyším, to je totiž náš Filípek...“ Milý pán by se divil, kdyby věděl, že ve skutečnosti u nás nemlátí rodiče své dítě, nýbrž naopak.

Jinak šikovnej kluk. Nevím, jestli je osobnost – každé dítě je osobnost, ale někdy si říkám, jestli to není nějaký nerovnoměrný vývoj mozku. Nedávno jsem mu koupila čepici, na které je napsáno 3 – 6 roků a ta čepice je mu malá. Výborně mluví, již delší dobu mluví v gramaticky správných větách, poslední dobou mě i opravuje, když něco řeknu špatně, včera jsem mu musela vysvětlovat něco na téma obrazných rčení ("jak to, že babička nepoletí letadlem, když říká, že poletí do práce? jak teda poletí? proč říkáš, že naše Melinda (jeho malá sestra) papá, když ve skutečnosti pije?...). Zdá se, že dost přemýšlí, ale mám obavy, aby to nebylo na úkor nějakých jiných funkcí mozku.

Jinak milý článek, ale nic nového pod sluncem. Zkoušíme všechno možné, kolikrát musím přemýšlet o každém slovu, o každém gestu...tušíme, co ho asi tak nejvíc rozčiluje, ale ani manžel se svou státnicí z pedagogiky na to často nestačí.
 xxx 
  • 

Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 20:02:44)
Sorry, že do toho kafrám, je to jen takový nápad.
Když jsem si četla, že vaše dítě slyší od maminky, že se ho bojí... blesklo mi hlavou jestli je to dobře. Vzpomněla jsem si na nějaké díly chůvy v akci a na to, že mláďata zvířat se spíš "bojí" rodičů. Fenka vezme štěně do zubů a zatřese jím, ona má sílu a nedává mláděti znát, že se ho bojí.
Napadlo mě, že tohle by váš synek neměl třeba vůbec slyšet (že se ho maminka bojí) a také, že to třeba nějak cítí. Chtěl by cítit vaši sílu a být v bezpečí a místo toho slyší, že se ho bojíte.
Sama děti nemám, a chápu, že moje "rada" by se tě mohla dotknout, ale je to jen nápad. Třeba synek stojí o to cítit vaši sílu a ne rozumově zpracovávat rozumné vysvětlení, proč má být zavřený v pokojíčku. Třeba je na tohle ještě malý.

 Denisa 
  • 

Re: Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 20:28:01)
To co popisuje Zuzana je fakt uz hodne velka sila. Zda se mi z jejiho prispevku ze malemu tyranovi dali lasky dost, ale nebylo to nic platne. Pokud tyto pokusy selhaly, tak asi byl cas najet na tvrdsi metody trestu. Nebudu hodnotit jestli je zavirani dobre ci co mu rict, ale moje babicka i maminka rikali, ze v tomto veku jsme byli take zli a vzdoroviti a ze to z nas vymlatili. Zadnym traumatem z detstvi netrpim, protoze si to nepamatuju a par poradnych na zadek muze maleho tyrana usmernit. Hranice se musi zacit nastavovat od ranneho veku. A ted zastankyne americke vychovy - do me!
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 21:18:54)
XXX,

asi s tebou souhlasím, nejspíš máš pravdu, ale já jsem v té situaci nechtěla a nemohla najednou vůbec přemýšlet – chytil mě zároveň vztek i smutek, opustily mě všechny taktiky. Najednou jsem mu začala říkat přesně to, co jsem cítila – na nic jiného jsem se nezmohla. Stála jsem proti němu a říkám - "bojím se, že jsi zlej" a on vlastně taky se slzami v očích opakoval: "já nejsem zlej"... jako by i rozuměl tomu, co říká. Bylo to zvláštní.

Ještě na doplnění. Filípek někdy mluví o bubákovi. Náš bubák je něco jako další člen rodiny. Vím o něm, že s námi jezdí autem, že jí salát, že někdy sedí v lampě a směje se, že s ním Filípek počítá, když třeba vyrábí a rozdává dárky ("tohle je pro mámu, to je pro tátu, to je pro bubáka, to je pro Melindu..." apod.). Někdy mě napadá, jestli ten bubák není právě ten někdo nebo to něco, co u nás začne řádit, když Filípek dostane záchvat vzteku. Někdy zuří tak, že je úplně rudej, neslyší, nevnímá, nereaguje a asi ani sám neví, co se s ním děje. Bohužel myslím, že to téma je složitější a že pár facek by to nevyřešilo. Malý tyran je taky jiný téma – to on asi není. On nepotřebuje, aby ho lidi nějak extra obskakovali. Spolehlivě ho naštve, když ho někdo v něčem vyruší nebo mu dá nějaký nečekaný povel. Jeho první věta byla: „Mámo pryč" (mámo pyč :-). Myslím, že dítě typu "malý tyran" se chová jinak. Je to složitý.

 Luckaaa 


Re: Re: Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 21:30:01)
takoví ti imaginární přátelé se ale u dětí objevují,nic moc o tom nevím,ale znám to z osobní zkušenosti kdy syn jedné maminčiny známé měl takovou kamarádku.já byla ještě holka,ale jediná tenkrát mezi těma klukama a tak jsem ráda vysedávala mezi maminama když se sešly a poslouchala dospělácké řeči a slyšela jak se o tom bavily,jen vím že to u nich doma respektovali a na tu kamarádku nezapomínaly.ale bubák to asi není kamarád ?
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Re: Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 21:57:41)
Náš bubák je právě docela kamarád. Nejdřív bydlel dole ve sklepě a vzbuzoval určitý respekt (to bylo ze začátku, když jím někdo začal strašit - asi nějaká babička nebo chůva), ale od určité doby se zřejmě přestěhoval k nám a stal se normálním členem rodiny. Dávají se mu dárky, jezdí s námi v autě, když malujeme naši chalupu, bydlí tam máma, táta, bubák, Filípek...a tak.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Re: Re: Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 21:55:04)
Zuzko, tak tenhle příspěvek sem četla a úplně chápu - cítím asi přesně jak to myslíš - člověk už má úplně dost, na konci svých sil, tak prostě nechává své "učené logické taktiky" a přepíná to na automat... a něco udělá nebo řekne... a možná je to v té situaci právě to nejlepší řešení, nejpřirozenější (proto se asi naštudovaná pedagogika nedá použít...)
F.slyšel to, co by teoreticky od matky slyšet neměl (že se bojí) - ale zase se dostal do kontaktu s jejími/Tvými;) pocity a bylo to asi dobře.
já jako matka dělám stále mnoho chyb. příliš mnoho, a vyčítám si to. je lepší si to nevyčítat a snažit se ty chyby nedělat ;) acho, tak prosté!!
maruška je taky malej vzteklounek. s věkem ale ty záchvaty vzteku ubývají, většinou je už v pohodě a miloučká. někdy jí to ale "posedne"!
Na ty imaginární přátelé věřím - tedy nemusí být tak zcela imaginární.
Když jsou andělíčci strážníčci, můžou být i čertíci-pošťuchovači,ne??! ;)
 Luckaaa 


Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 20:47:36)
ahoj Zuzko,jak jsem četla název tvého příspěvku,první co mně napadlo tak u nás to bylo přesně naopak (andílek se konal až po počátečním peklíčku)
beze sporu bude Tvůj kluk vnímavý a citlivý a o to bych řekla je jeho chování umocněno. asi nebude pro Tebe novinkou názor,že to může být reakce na těhotenství a příchod "soupeře" na svět?
zkus mu říct jak ho miluješ a že příchodem sestřičky se na tom nic nemění.
jen mě to tak napadlo.nemusí to vůbec tak být.
 Brudaska 


Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(2.11.2006 22:18:26)
Tak i u nás je to úplně stejné. Vojtíšek do roka jako andílek a po roce se to začalo zhoršovat a zhoršovat. Je pravda, že občas zkouší co si může a co nemůže dovolit, ale už vím že fyzické tresty(i když někdy i mě ta ruka ujede) vůbec nezabírají ba právě naopak. Vojta se začne ještě víc vztekat a vracet mi to. A když to zase vrátím já, tak to bychom se mlátili do nekonečna. Musím ho pak vzít, uklidnit ho, obejmout a pomalu a opatrně začít úplně od začátku. Neříkám, že můj syn je nějaká veliká "Osobnost", ale tvrdohlavý a umíněný to je až až. Kolikrát mám strach co z něj vyroste, ale zase ve chvílích kdy se na mě krásně usměje a vidím pokroky co se zase nového naučil a co nového pochopil, si říkám, žeurčitě nejsme jediní a že se to brzo spraví. Jinak v noci taky nespíme a taky se budí i 3-5krát za noc.Ale to jen aby zkontroloval, jestli není sám. Omlouvám se za délku příspěvku, ale vím o čem článek je a co tím pisatelka myslí. Přeji mnoho sil!!!
 majka, dcera 3,5 
  • 

Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(3.11.2006 15:09:18)
Moje dcera není problémová, ale myslím, že zásluhu na tom má i pravidelný režim a pokud možno :) dodržování pravidel, co smí a co ne. Při problémech s usínáním jsem bývala s ní a naštěstí nyní si už nechá vysvěltit, že mám ještě neumyté nádobí apod. a zůstane v posteli sama. Dodatečně oceňuji i přístup babičky, když malé vyprávěla, že nesmí házet panenkou, kotkami apod., protože je to bolí. Tehdy mi to připadalo pošetilé, ale je to starý způsob jak naučit malé děti empatii, vcítění se do pocitů ostatních lídí (třeba i unavené maminky). Děti jsou opravdu chytré a já si myslím, že je dobré jim základní věci vysvětlit, aby pochopily, jak se cítí ostatní. Jistě však není nejlepší říkat, že se maminka bojí batolete. Maminka může být smutná, zlobit se, nelíbí se jí to apod. tedy ona je ten rodič, vychovatel a ze zákona odpovědná osoba. Má povinnosti a z nich plyne autorita na kterou si dítě musí (jinak v životě narazí) zvyknout. Vztah rodiče a dítěte není rovnoprávný, snad až v dospělosti.
Přeji Vám hodně síly a lásky.
 Martulka, 3 dcery - 13, 11 let a 14m 
  • 

Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(5.11.2006 21:32:16)
Tím, že jste si najala chůvu, aby Vám syn neublížil v době těhotenství jste si zadělala na větší problém než tušíte. Prakticky jste totiž problém nevyřešila, ale jen odsunula a navíc jste mu tím dala jasně najevo svou slabost.
Děti nemají možnost srovnání a proto považují za přirozené všechno, co jim prostředí, ve kterém vyrůstají, umožňuje. Děti jsou velice chytré a tak už třeba v roce a půl dokážou rozlišit co se může u jedné babičky a nemůže u druhé a co je možné doma a velmi dobře se v tom orientují. Neustále se ale snaží posunovat mantinely dál a zkoušet kam až mohou zajít. Pokud do mne dítě jednou kopne, musí následovat jasná autoritativní reakce, po které si to už znova nedovolí.
Do 3 let je nějaké vysvětlování dost neefektivní.
Snažit se vcítit se do toho, co dítě právě prožívá může vypadat zajímavě, ale k ničemu to nevede - jen rozhodíte sebe sama. I když uděláte špatné rozhodnutí, musíte za ním stát. Nikdy se malému dítěti neomlouvejte - tím ho jen znejistíte. Nejdůležitější pro výchovu je důslednost - stejná od obou rodičů.
Výsledky nedodržení těchto jednoduchých zásad pak vidíme v Chůvách v akci.
Pokud tedy dítě řve vzteky ( nemyslím malé mimino), nemusíte to přece poslouchat. Odveďte ho do jiného pokoje ať přijde až ho to přejde. POkud to budete dělat důsledně a nikdy neustoupíte, brzy to přestane dělat, protože tím ničeho nedocílí.
Mám kamarádku učitelku z MŠ, která nechala synátora vztekat v obchodě s neuvěřitelným klidem, když chtěl koupit nějakou sušenku. Prostě se začala chovat, že to dítě k ní vůbec nepatří a šla od něj pryč. dokonce se jí prý někdo ptal, jestli neví, čí je to dítě:-) Odešla, zaplatila a jen při placení řekla pokladní, že bude čekat před obchodem a až se to dítě vyvzteká a začne hledat maminku, tak ať jí ho tam ochranka zavede. Od té doby se už nikdy v obchodě nevztekal a dodnes to sám prezentuje tak, že se tenkrát ztratil v obchodě.
 Marika, Kačenka 07/06 
  • 

Re: Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(6.11.2006 16:44:00)
S většinou toho, co jste napsala, souhlasím - především s tou důsledností. Nesouhlasím ale s tím, že se nemáme malému dítěti omlouvat, pokud uděláme nějako chybu. Předpokládám, že pokud se umí omluvit rodiče, naučí se to od nich i potomek.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(6.11.2006 17:31:11)
Martulko,

Rozdáváte sice otřepané rady jak na běžícím páse, ale nového jste mi neřekla nic.

Najala jsem si chůvu mimo jiné proto, že moje druhé těhotenství bylo velmi nepříjemné. Bylo mi trvale zle. Náš syn mě nekopal proto, že by mě chtěl bít. Nechtěl se prostě přebalovat a převlékat. To asi není nic zvláštního a nepovažuji to za nevychovanost. Když jsem ho dala na přebalovák, prostě kopal. Kopal instinktivně – nedokázal ovládat svoje nohy. .. Ale hlavně – chůvu jsem si najala na radu gynekologa. Porodila jsem v termínu zdravou holčičku. Podle vývoje určitých skutečností však vím, že pokud by se narodila předčasně, měla by téměř jistě určité zdravotní následky možná na celý život. V některých obdobích lidského života se hraje o hodně. Když se dnes podívám do dětské postýlky, vidím, jak dobře jsem se rozhodla.

Radíte mi: pokud do mě dítě jednou kopne, musí následovat jasná autoritativní reakce. Co tím myslíte? Proč nenazýváte věci pravými jmény? Proč neřeknete rovnou, že mu jednu fláknete až zmodrá? Za takové rady vám pěkně děkuju.

Pokud máte na mysli „zvýšit hlas“ a „vykázat do jiného pokoje“, tyto „autoritativní reakce“ již praktikujeme dlouhou dobu, ale nefungují. Máte-li nějakou lepší radu, sem s ní.

„Nikdy se malému dítěti neomlouvejte“ ???? Když udělám chybu, tak se omluvím. I malému dítěti. Děti se učí příkladem svých rodičů. Moje dítě má sice záchvaty vzteku, ale umí poděkovat, poprosit a omluvit se...

Vy zřejmě mezi dětmi neděláte velké rozdíly. Vzteklouny a nevychovance všechny do jednoho pytle. Moje dítě má sice záchvaty vzteku, ale není nevychovaný a mimo domov se chová vzorně.

 KoproFka 


Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo... 

(23.6.2010 15:37:15)
možná pomůžu...
... mám doma také zřejmě velmi podobného synka - autoritativní reakce se také u nás míjí účinkem - spíš vše jen zhoršuje.

U nás zabralo pevné obětí - metoda Dr. Jiřiny Prekopové - jako lusknutím prstů jsem měla naprosto jiné dítě...

Faktem také je, že od té doby, co jsem se s touto metodou a názory Dr. Prekopové seznámila, synka při vztekání nevykazuji (neizoluji), ale spíš ho objímám a funguje to daleko lépe. Praktikuji na synovi od cca 2,5 roku - dříve jsem o této metodě nevěděla.

 Verka 
  • 

Díky :-) 

(2.11.2006 18:09:23)
Při čtení článku jsem měla pocit, že si čtu svůj deník (jen pár věcí se liší :-). Držím palce všem maminkám nespavců a vztekavců a věřím, že bude líp :-).
 Háňa, Sárinka 2 roky 
  • 

odpověď 

(2.11.2006 20:23:37)
Ahojky, po přečtení tohoto článku mám takové smíšené pocity, na jednu stranu chápu maminu, že bere děcko jako osobnost a chová se tak, jak se chová,ale taky jsem zastánce, že nic se nemá přehánět a mám takové obavy, že až bude děcku více a bude míti už opravdu svoji hlavinu,tak nevim, nevim........aby jste neměli doma "malého tyrana". Každopádně, každý
si vychovává po svém a jste -li přesvědčeni, že je to tak pro vás správné, tak přeji hodně štěstí.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Nemám ráda.... 

(3.11.2006 8:26:11)
....když rodiče, kteří už neví z které do které, začnou dítě nazývat osobností. Tady sousedé mají musím říct velice nevycválanou osobnost - ještě v 11 v noci běhá po bytě jako stádo hrochů apod, ale oni jí nechtějí zasahovat do jejích rozhodnutí. To je docela na palici myslím.
Můj osobní názor je, že všechny děti jsou osobnostmi, a to každopádně. A pokud jsou některé citlivější a problematičtější, asi je potřeba to období prostě přežít a čekat na chvíle radostné, až takové to nesnesitelné období pomine. A ono pomine.
 Pavla, 2 děti 
  • 

Re: Nemám ráda.... 

(3.11.2006 12:32:38)
Naprosto s tebou souhlasím, po osobních zkušenostech s OSOBNOSTÍ od sousedů, která mi budí mé těžce uspané děti. Rodiče této OSOBNOSTI také nechtějí zasahovat do jejích rozhodnutí. Je sporné, pokud je pro toto chování nějaký psychický důvod, ale každé dítě se má učit ohleduplnosti od mala. Také jsme měli hodně probdělých nocí, ale bděla jsem s dětmi a snažila jsem se je zabavit tiše, ať neruší ostatní v domě. Musím podotknout, že jsem na děti sama, takže jsme potom dopávali kde a kdy se dalo, ale prostě to pro tu danou chvíli bylo nejlepší a nejohleduplnější možné řešení. Vím, že toto období pomine a dítě se ještě hodně vyvine, ale myslím si, že se má nenásilnou formou začít od začátku usměrňovat, než se později chytat za hlavu.
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 meicu 
  • 

Nechapu nektere prispevky v diskusi 

(3.11.2006 11:02:16)
Clanek mne pohladil. Diskuze vsak mene. Trosku nechapu, proc z celeho clanku vetsina diskutujicich "vytahla" pojem OSOBNOST a ma pocit, ze kdyz autorka pise o osobnosti u detatka, ktere hodne place a vzteka se, tak hned je obava o to, aby maly snad nebyl tyran. Tyran svych rodicu, a k tomu vsemu tyran i ostatnich deti na hristi... Chci se tedy ptat techto maminek, zda si mysli, ze Jodie si doma "vychovava najemneho vraha" a ted cituji "kluk, který má krásnou duši, který je pozorný, má zájem o všechno kolem sebe a je citlivý." To vetsinou tyrani byvaji, ze? Maminky, ktere maji deti usmevave, jakoli neproblemove, si myslim, to nemohou pochopit. Jsou hrde na svoji vychovu, geny. Ale mile damy, nechci byt valecny stvac, ale nejste to vy dokonale vychovatelky, kdo za vasimi uzasnymi detmi stoji. Neberte to prosim jako urazku, ale moje vlastni zkusenost mi to rika. Jeste pred pul rokem, jsem mezi vas patrila. Nase holcicka - usmevava od rana do vecera, nemeli jsme zadne problemy s jidlem, usinanim, spanim, chozenim, mluvenim, chozenim, ... Nadherna trileta OSOBNOST. Ted mame pulrocniho chlapika a je to uplne jina OSOBNOST. Jak jsem psala v diskusi k minulemu clanku, je to proste brecoun nespavy. A jsou v nem nase geny jako v nasi dceri. Proste jsou deti takove a makove. Jak psala Pavlina, taky miluju vetu pribuznych a znamych "Tak co, uz je hodnejsi?" Mysli si snad nekdo, ze pulrocni dite je umyslne zle? Ne, jen je jine nez bychom si prali a po cem bychom touzili. Usmevavy clovicek se snaze prijima, ale i ten uplakany nas potrebuje, potrebuje nasi lasku, jistotu, prijeti. A diky Pavline a Jodie (a i Vam ostatnim) vim, ze doma nemame Martana, ale proste holt nektere uchylky jsou normalni :). Hezke podzimni dny nam vsem.
 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Nechapu nektere prispevky v diskusi 

(3.11.2006 11:35:34)
Leny, možná je to jen o špatném vyjádření těch maminek. Já sama mám dítě "s osobností" :-) to starší. Snášela jsem to opravdu dlouho. Než stálý řev, stále jsem měla pochopení, ustupovala, dovolovala. Ale zlom nastal, když synáček začal ječet i na to kdo je zrovna v místnosti a tak. konečně mi došlo, že tohle prostě nepůjde. Nastolila jsem určité hranice. Tohle se smí a tohle už ne. Nelíbí se ti to? Tak se klidně vyřvi (upozorňuju týkalo se to dítěte starého cca 1 1/2 roku. tj. ne miminka. Dítěte které si zvyklo si všechno vyječet. A stal se malý zázrak. Toho ječení bylo nepočítaně, ale už cca za týden syn začal chápat změnu a najednou to šlo, pomalu ale jistě. Ano, držím "opratě" pevně v ruce, vím že prostě nemůžu povolit. Dělám to pro něj, mmch. nepoužívám žádné fyzické tresty, i když dřív občas ruka v afektu ujela. A dnes můžu říct, že i když synek občas ještě má takové záchvaty, je jich minimum a chová se velmi přijatelně. Ví, že násilí je špatné, že je jen obranné, ví že se k sobě musíme chovat hezky, ví že když si o něco řekne hrubě tak to nedostane. Stálo mě to roky dřiny, ale věřím že s tímhle základem v hlavě se mu bude prostě líp žít.
A o tom to je - snad všichni příbuzní by syna tolerovali, ale škola se blíží, přijdou konflikty s lidmi kteří k němu nemají vazby. A on - musí být snesitelný i pro cizí lidi, protože ti určité věci tolerovat nebudou. Tj. já tu osobnost raději formuju, samozřejmě jak se dá, do 3 let to stálo za málo a těch vzteklých válení se a afektivních záchvatů bylo nepočítaně.
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 mesicu 
  • 

Re: Re: Nechapu nektere prispevky v diskusi 

(3.11.2006 13:12:19)
Urcite. Souhlasim. Na tom se shodneme, ze od urciteho veku jsou urcite veci netolerovatelne. Mam za to, ze tech 18 mesicu, je ta doba, kdy je nutne urcite veci vyzadovat neustupne (ale to samozrejme neznamena, ze zacneme deti vychovavat az od roku a pul). Ale Pavlina ma chlapecka neco myslim kolem pul roku a Jodiin ma 14 mesicu. A tam tezko vysvetlite rozumove a v podstate nijak nepprinutite, ze je dobre si odpocinout a poradne se vyspinkat, aby mohli rust, hrat si a byt veseli. Ty clanecky byli o miminkach, ne o batolatech. A trosku se mi zdalo, ze obe maminky si ukrojily kus sveho tak maleho "volna a klidu", aby se mohly podelit, povzbudit ostatni i sebe, a v diskusi byly narceny z vychovy tyranu. Tak to mi bylo lito.
 Katka, malá 4,5 měsíce 
  • 

Re: Nechapu nektere prispevky v diskusi 

(3.11.2006 20:50:29)
Tak to je krásný, napsala jsi to moc pěkně, moc pěkně! Díky. Mám bezva holčičku, plakací, nekočárkovou, a svý příbuzný a to i ty hodně blízký teď pořádně filtruji:-(. Tvůj článek je bez chybičky, jsi jistě fajn človíček. Hodně štěstí.
 Mirina 
  • 

Re: Nechapu nektere prispevky v diskusi 

(3.11.2006 20:59:16)
Krasně jsi to napsala,je to tak.Držim palečky všem maminkam co maji doma ukřičene ditka ,všechno přejde,jen si neberte rady od mamin,ktere nevi co je mit "křiklounka"....prosim nemluvte ty chytre řeči,když jste nezažily co je mit problemove ditko . ....děkuji
 Martina,syn 3,5 roku/osobnost:-) a dcera 4 mesice 
  • 

Re: Nechapu nektere prispevky v diskusi 

(9.11.2006 21:09:01)
Hluboce s Tebou souhlasim!!!!
Nas syn byl v postate popsan autorkou clanku:-)Nespal(ne)usinal vsemy zpusoby, ktere autorka uvadi a plus jsme projizdely blizke i vzdalene okoli autem.. tam usnul,,,nekdy:-)
Mimo jine jecel nepretrzite, v noci jsme se s manzelem stridali v noseni, dve hodiny ja, dve on atd... Ja byla pristi den v poledne jeste v pyzamu, bez snidane, bez obeda... ostatni maminky uz davno na ceste domu z parku...pozdeji bral detem na pisku hracky, pres nepretrzite vysvetlovani a domlouvani...obcas hazel i predmety po okoli..
Ted: v noci spi od tri let vyborne, chova se velice slusne, velmi hezky stoluje a pomaha mensim detem na skluzavku, nerve a nezaluje....

Tak prosime vsechny maminky, ktere takove deti maji: Vydrzete to, ono to neni jednoduche ani pro Vase dite! A pro ty, co to odsuzuji: Trochu vice pochopeni pro malou dusicku, co se teprve hleda!!!
 Lenka,dcera Šárka 5let 
  • 

osobnost 

(3.11.2006 13:16:34)

dobrý den,ve vašim článku vidím mnoho společného.Má dcera se narodila ve 30 týdnu těhotenství.Měla 1040g,teď je jakžtak v pořádku.Máme také osobnost,ukřičené noci,uspávání na hopsacím míči.Přes den nespala vůbec,jak jsem záviděla maminkám,které mají klidné děti.Našla jsem si i přes její beraní povahu návod,který funguje.Když dělá něco špatně,tak počítáme do tří.Většinou to udělá,jak to má.Nejhorší byla ve dvou letech,kdy jsem nevěděla co sní.Dělala přesně všechno naopak/utvářila si svojí osobnost.Už to máme všechno za sebou.Přeji všem,co máze malé děti PEVNÉ NERVY.
 Mamča Lenka (dvě dospělé dcery) 
  • 

osobnost 

(3.11.2006 14:39:46)
Mám dvě dcery. Prvorozená byla do 3 let neskutečný křikloun a vztekloun. Ve škole v přírodě ji nechtěli, neboť skoro nespala. Dnes je z ní psychicky velmi vyrovnaný jedinec, který působí i na okolí uklidňujícím dojmem. Absolvovala vysokou se stipendiem v zahraničí a je to takový můj rodinný psycholog. Mladší byla hodné a sladké batole a dítě, naní je to vyhraněná svérázná osobnost, vznětlivá, občas vzteklá, ale jinak taky skvělá. Děti se musí hlavně milovat a milovat. neplatí.
 Lenka 
  • 

Re: osobnost 

(8.11.2006 7:14:48)
Ahoj Jodie.
Opravdu mám pro to co prožíváš pochopení. My s manželem se hodně malímu věnujeme a chválíme ho a tleskáme mu, když se mu něco povede. Někdy bych věci dělala trožku jinak než manžel, ale vždy se v klidu domluvíme jak ho budeme vychovávat a myslím, že přesto, že to byl křikloun tak se nám daří z něho vychovávat vnímavého tvorečka který je klidnější a rozumnější čím je sterší bude líp. Sice spaní pořád nic moc, ale taky se zlepšilo jako miminko skoro nespal přes den ted spinká i hodinku. Jen mě zamrzelo, že dokážou lidi být i oškliví, když člověk potřebuje podpořit jsou to sice jejich názory, ale nikde neni napsáno, že jsou zrovna ty jejich dokonalé zrovna tak i ten můj. Stejně si to člověk bude dělat podle svého jak on si myslí, že je to dobře. Přeju ti hodně štěstí a malímu dej pusinku. Jo a o tom rybím tuku jsem taky něco viděla a pomáhá to, ale my jsme malímu ho nedávali sice je sním víc starostí, ale hlavně, že je v pořádku. Jsou to děti, které z toho vyrostou jen si hledají cestičku jak zvládat situace a jak s náma komunikovat. Pa Lenka
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Hrůůůůůza 

(3.11.2006 20:51:12)
Naprosto nesouhlasím s názory pisatelky článku, téměř ve všech bodech bych zaujala úplně opačné postoje. Je to hodně individuální a můj názor je že tím, že nechám svoje dítě celej den ječet mu nedávám žádné mantinely a jeho uřvanost a umíněnost bude jen kvést a bujet. A já se na to budu jenom koukat. Proč bych nemohla zařvat? Proč sakra ne? On ječí celej den a já nemůžu? Řev je normální jev v životě člověka, co mi to ta dobrá žena snaží svým článkem říct? Abych ze sebe dělala otroka svého dítěte, které má svoje potřeby? já je mám taky, stejně jako svoje emoce a moje role není přihlížet jeho uřvanosti, ale jeho další jednání formovat, tomu se jaksi říká výchova. Pochybuju, že rezignací na uřvanost vychovám silnou osobnost. Je mi líto pisatelky, že je o tom navíc přesvědčena. Smutný článek, proboha, hlavně ať si z něj neberou příklad některé maminky!!!!!!!!!
 Marie, 27 let 
  • 

Re: Hrůůůůůza 

(3.11.2006 20:57:29)
Jsi fakt úplně blbá! Omlouvám se všem ostatním, ale tohle snad není možný, tak právě takovýmhle lidem se vyhýbám.
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 mesicu 
  • 

Re: Hrůůůůůza 

(3.11.2006 23:20:53)
Jestlize urvanost ditete usmernujete vlastni urvanosti a jeste to nazyvate vychovou, tak takove prispevky v diskusi nejenze nechapu, ale ani chapat nechci.
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 9:24:40)
Ano, usměrňuji, v krajních případech opravdu zařvu. Uleví se mi a dítě vidí, že něco není v pořádku. Že jeho chování není v pořádku. Zvlášť když ječí bezdůvodně. Nestydím se za to. Za celou pětiletou´éru jsem na syna tak pětkrát zařvala, asi dvakrát ho uhodila. Bylo to v případech vztekání a vynucování si výstupem svou. Kdybych tímto způsobem jeho chování neusměrnila, jeho výstupy by byly častější a uvztekanější. Vím to ze zkušeností ne vlastních ale u příbuzných a kamarádek. Nepřistoupím nikdy na zozmazlení, fňukání a "mávání s rodiči", což se ve vyšším věku dítěte sakra nevyplácí. Někdo holt uřvace drncá, nosí, kojí a kdovíco ještě, někdo ˇv krajním případě zařve a cíleným určením jasných pravidel dítě vychovává. Je mi líto otrávených a nevyspalých maminek. A těch, které odsuzují odlišné způsoby výchovy než jsou ty jejich.
 dasa 
  • 

Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 10:26:06)
Jo, já asi vím, co chceš vyjádřit. Je mi jasné, že na své dítě neřveš od rána do večera a že na něho nejsi zlá. Myslím, že jsi svů názor napsala tak jednoznačně, že to někdo špatně pochopil. Aby se z dětí nestali malí tyrani, tak to chce občas - pro citlivější povahy: důrazně napomenout a třeba i zvýšit hlas, normálně řečeno někdy i zařvat. Samozřejmě že nemám na mysli křičet na malé nic nechápající miminko.
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 mesicu 
  • 

Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 19:13:51)
Omlouvam se, zda se, ze jsem z vety "On ječí celej den a já nemůžu?" usoudila, ze syn jeci cely den a vy jecite na nej. Je opravdu rozdil jecet cely den a zajecet 5x za 5 let. Rovnez jsem nekolikrat jecela na svoji ted uz triletou dceru, nekolikrat jsme ruzne jeji vztekaci sceny resili i jinymi zpusoby. Ale zkuste mi prosim poradit, jak mam resit jekot, rev ci brekot tydenniho detatka potazmo pulrocniho mimina.
 majka a pavlinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 20:09:59)
Mala se taky sem tam navzteka, v poradnemi doporucili cviceni, zkratka ji vyblbnout. Kdyz musim neco delat a ona stale krici davam si ji do nosicky na telo a uklidni se, obycejne tam usne. Je to nepohodlne ale u ni to zabira, zkuste to.
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 mesicu 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 20:32:43)
Dekuju. To vite,ze drncame, nosime, houpeme, jezdime, nosime apod. Jen mne zajima, jak se da uspat, a to nejen vecer pred usnutim, ale i behem dne a predevsim nekolikrat behem noci, kdyz pani Zdenka pise "Někdo holt uřvace drncá, nosí, kojí a kdovíco ještě, někdo ˇv krajním případě zařve a cíleným určením jasných pravidel dítě vychovává.". Ze bych na novorozence a ted uz pulrocniho chlapika zarvala a on to pochopil, ztichl a hned usnula a spal az do rana. :)
 majka a pavlinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 20:39:40)
to asi ne, me se nakonec osvedcilo s malou spat v posteli dohromady, nakojim vleze a opet padnu do bezvedomi. Mohu Vam takto psat protoze mala ted spinka s manzelem a opet v manzelske posteli. Vim ze to neni dle predpisu ale nam se to proti nocnimu kriku osvedcilo. Zkratka beru si priklad z reality show Odhaleni.
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 mesicu 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 22:02:02)
V patnacti tam s vami spat nebude :). Prvnich sedm tydnu jsem s Janeckem spali v naruci, jinak nespal, a to zacalo uz v porodnici, tak si nemyslim, ze by to bylo z rozmazlenosti ci nauceni, ledaze by byl rozmazlen temi deviti mesici v brisku :). Pak jsem zjistila, ze alespon v poloze na brisku vydrzi spat sam. Takze v prumeru dvacet hodin denne travi na brise (a ja trnu), protoze i v dobe bdeni mu to nejvice vyhovuje. Myslim, ze ale clanek a rovnez clanek od Pavliny je o detech, ktere stejne jako nas syn, se v noci budi nekolikrate a nezabiraji na ne zadne osvedcene i neosvedcene metody. Nepomaha nosit, drzet,kojit, zpivat, odejit, nedrzet, nehoupat,... a treba hodinu v kuse rve, pak na nejakou dobu usne (treba na 30 min) a znovu. Pritom je to zdrave dite, ktere v pul roce leze a smeje se, brouka si a ji, ale v dobre nalade vydrzi asi tak hodinu, pak zacne knourat, neni schopen se zabavit, pak zacne rvat - plac, ktery je slyset k sousedum a slzy jako hrachy. S pribyvajicim vekem se doba dobre nalady a moznosti ty spatne nalady rozptylit, prodluzuje a zlepsuje, ale jsou dny, kdy to proste nejde. Pokud ho chci uspat, tak toho lze dosahnout az po dalsi hodine (tzn. mezi spanim musi dve hodiny bdit, drive neusne), a pak za drncani v kocarku usne. Spi 3/4 hodiny a vzbudi se nevyspaly s brekem, ale zadnym zpusobem se jej neda uspat znovu, pak opet dve hodiny bdi (hodinu v relativne dobre nalade, hodinu za me ci neci pritomnosti v mene dobre nalade a knourani a rvu), a pak se to opakuje. Vecer kupodivu usne sam, po nakojeni ho dam do postylky na brisko, on se "povrta" a usne, ale pak se od pulnoci budi. Nekdy pomuze kojeni, nekdy placani po zadecku, nekdy nic az cas.
Nemam patent na vychovu svych deti natoz cizich, jen by mne zajimalo, jake jine metody se daji u tak malych deti pouzit, pokud pani Zdenka neuznava kojeni, noseni v satku apod. a urcite taky spolecne spani. Chci jen rict, ze je velky rozdil mezi vztekanim se a rvanim ditete cca do roku , resp. roku a pul a detmi starsimi. Rozhodne, jak tu jedna maminka psala, vse se vyviji a meni, doufejme, ze k lepsimu. Deti potrebuji hranice a rad a nasi autoritu, ale taky nase prijeti, pochopeni a lasku.
 majka a pavlinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 13:37:39)
me rekli v poradne, ze kdyz dite place je to projevem jeho nelibosti s nejakou situaci, asi jako kdyz mi nesouhlasime. Na to usnuti pouzivame tichou vaznou hudbu/nic tezkeho napr.Mozart/ mala spi u nekoho z nas pod levym kridlem/aby slysela srdce/ v noci se nekolikrat vzbudi taky s brekem, okamzite ji do posinky strcim cudlik ona se tim uklidni a saje. Chvili spi a pak znova asi tak 8-10 xza noc ji, naucila jsem se spat po20-30 min. U vas je ta situace horsi protoze pres den jeste davate pozor na dalsi ratolest, ja taky pres den nemuzu spat ale na hlidani mam pouze malou, na starosti sice jeste dalsi cleny rodiny, ale to sem nepatri taky nejsou malinkati. Snazime se jak jsem rekla cvicit /balon i Vojtovu metodu/ mala tim padem uz 10 dni stoji sama a leze, takze se tezko hlida/7mesic/. Ja mam zase problemy s udrzenim stravy protoze krom mleka toho moc nesnese, chvili udrzi v zaludku pak vyzvraci atd.
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 15:54:39)
Co se týče mimina, myslím si (a dělala jsem to tak) následující: miminko pokud je najedené, přebalené, nebolí ho bříško, musí být schopno být chvíli (tak deset až dvacet minut)samo. Věkem se ta doba prodlužuje. Já syna nakrmila, přebalila, položila do postýlky a on spustil. Deset minut řval, já k němu přišla, dala dudlíček, pohladila, přihodila chrastítka nebo jiné hračky a zase odešla. Pokud nepřestal, zase jsem přišla až za deset minut. Velmi brzy se naučil, že když ho maminka nedrncá, neznamená to, že je pryč, ale že dělá něco jiného, ale je pořád v bytě. Intervaly kdy vydržel bdící sám se krásně prodlužovaly, ve čtyřech měsících vydržel v postýlce bez remcání cca dvacet třicet minut, věšinou v ní i usnul. To mi stačilo udělat nejnutnější nebo si přečíst noviny. Usínání bylo docela drsný...položila jsem ho do postýlky, zhasla (žádný hračky) a čekala..... po deseti minutách řevu jsem přišla, převrátila, pohladila, odešla a interval příchodu prodloužila. Po pár dnech pochopil, že když je tma, tak se spí.... byly to nervy, první dny praktikování prakticky jen prořval, já nevyspalá. Po pár dnech už jsem k němu nešla a po dvaceti minutách řevu zázrak, usnul a spal celou noc. To bylo něco kolem pěti měsíců. Zkrátka dítě si přítomnost maminky vynucuje, protože mu je příjemná, ale tak to holky přeci nejde, máme taky svoje potřeby..... opravdu svoje dítě moc miluju, ale otroka ze sebe nebudu dělat. Nenaučila jsem ho nic převraného, jen tomu, aby uměl být "sám" resp pochopil, že to nejde, jenom ho drncat kojit drncat kojit... a ani miminko není hloupý, rychle všechno pochopí, až jsem se divila jak rychle. A právě proto, že mi vadil dětský pláč jako většině maminek, naučila jsem ho paradoxně tím vyplakáním neplakat....někdo mi tu psal, že dítě rezignuje, ale není to pravda, je pláč a pláč. Maminka pozná rozdíly, kdy si mimčo vynucuje a kdy něco potřebuje. Moje dítě nerezignovalo, je šťastné a důkazem je mi plný pokoj srdíček s nápisy "mamince" a každovečerní dlouhé mazlení s mojím broučkem.... trocha přísnosti v kojeneckém věku se vyplatila. Ať si odpůrkyně říkají co chtějí a drncají, nemusí ale remcat a psát o tom sáhodlouhé články...
 MirkaV 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 19:46:54)
zDENKO, NEDISKUTUJTE TU. vY JSTE PŘESNĚ PŘÍKLAD ŽENY, KTERÉ SE TENTO PROBLÉM NETÝKÁ A NIKDY HO NEPOCHOPÍ
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(6.11.2006 19:00:32)
Můžu si diskutovat kde chci a tento problém se mě týkal, proto se snažím napsat radu a řešení, které se osvědčilo nám. Není univerzální, ale někdy někomu pomůže vědět, že mít dítě non-stop u prsa není jediné možné řešení.
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 15:55:30)
Co se týče mimina, myslím si (a dělala jsem to tak) následující: miminko pokud je najedené, přebalené, nebolí ho bříško, musí být schopno být chvíli (tak deset až dvacet minut)samo. Věkem se ta doba prodlužuje. Já syna nakrmila, přebalila, položila do postýlky a on spustil. Deset minut řval, já k němu přišla, dala dudlíček, pohladila, přihodila chrastítka nebo jiné hračky a zase odešla. Pokud nepřestal, zase jsem přišla až za deset minut. Velmi brzy se naučil, že když ho maminka nedrncá, neznamená to, že je pryč, ale že dělá něco jiného, ale je pořád v bytě. Intervaly kdy vydržel bdící sám se krásně prodlužovaly, ve čtyřech měsících vydržel v postýlce bez remcání cca dvacet třicet minut, věšinou v ní i usnul. To mi stačilo udělat nejnutnější nebo si přečíst noviny. Usínání bylo docela drsný...položila jsem ho do postýlky, zhasla (žádný hračky) a čekala..... po deseti minutách řevu jsem přišla, převrátila, pohladila, odešla a interval příchodu prodloužila. Po pár dnech pochopil, že když je tma, tak se spí.... byly to nervy, první dny praktikování prakticky jen prořval, já nevyspalá. Po pár dnech už jsem k němu nešla a po dvaceti minutách řevu zázrak, usnul a spal celou noc. To bylo něco kolem pěti měsíců. Zkrátka dítě si přítomnost maminky vynucuje, protože mu je příjemná, ale tak to holky přeci nejde, máme taky svoje potřeby..... opravdu svoje dítě moc miluju, ale otroka ze sebe nebudu dělat. Nenaučila jsem ho nic převraného, jen tomu, aby uměl být "sám" resp pochopil, že to nejde, jenom ho drncat kojit drncat kojit... a ani miminko není hloupý, rychle všechno pochopí, až jsem se divila jak rychle. A právě proto, že mi vadil dětský pláč jako většině maminek, naučila jsem ho paradoxně tím vyplakáním neplakat....někdo mi tu psal, že dítě rezignuje, ale není to pravda, je pláč a pláč. Maminka pozná rozdíly, kdy si mimčo vynucuje a kdy něco potřebuje. Moje dítě nerezignovalo, je šťastné a důkazem je mi plný pokoj srdíček s nápisy "mamince" a každovečerní dlouhé mazlení s mojím broučkem.... trocha přísnosti v kojeneckém věku se vyplatila. Ať si odpůrkyně říkají co chtějí a drncají, nemusí ale remcat a psát o tom sáhodlouhé články...
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 15:55:32)
Co se týče mimina, myslím si (a dělala jsem to tak) následující: miminko pokud je najedené, přebalené, nebolí ho bříško, musí být schopno být chvíli (tak deset až dvacet minut)samo. Věkem se ta doba prodlužuje. Já syna nakrmila, přebalila, položila do postýlky a on spustil. Deset minut řval, já k němu přišla, dala dudlíček, pohladila, přihodila chrastítka nebo jiné hračky a zase odešla. Pokud nepřestal, zase jsem přišla až za deset minut. Velmi brzy se naučil, že když ho maminka nedrncá, neznamená to, že je pryč, ale že dělá něco jiného, ale je pořád v bytě. Intervaly kdy vydržel bdící sám se krásně prodlužovaly, ve čtyřech měsících vydržel v postýlce bez remcání cca dvacet třicet minut, věšinou v ní i usnul. To mi stačilo udělat nejnutnější nebo si přečíst noviny. Usínání bylo docela drsný...položila jsem ho do postýlky, zhasla (žádný hračky) a čekala..... po deseti minutách řevu jsem přišla, převrátila, pohladila, odešla a interval příchodu prodloužila. Po pár dnech pochopil, že když je tma, tak se spí.... byly to nervy, první dny praktikování prakticky jen prořval, já nevyspalá. Po pár dnech už jsem k němu nešla a po dvaceti minutách řevu zázrak, usnul a spal celou noc. To bylo něco kolem pěti měsíců. Zkrátka dítě si přítomnost maminky vynucuje, protože mu je příjemná, ale tak to holky přeci nejde, máme taky svoje potřeby..... opravdu svoje dítě moc miluju, ale otroka ze sebe nebudu dělat. Nenaučila jsem ho nic převraného, jen tomu, aby uměl být "sám" resp pochopil, že to nejde, jenom ho drncat kojit drncat kojit... a ani miminko není hloupý, rychle všechno pochopí, až jsem se divila jak rychle. A právě proto, že mi vadil dětský pláč jako většině maminek, naučila jsem ho paradoxně tím vyplakáním neplakat....někdo mi tu psal, že dítě rezignuje, ale není to pravda, je pláč a pláč. Maminka pozná rozdíly, kdy si mimčo vynucuje a kdy něco potřebuje. Moje dítě nerezignovalo, je šťastné a důkazem je mi plný pokoj srdíček s nápisy "mamince" a každovečerní dlouhé mazlení s mojím broučkem.... trocha přísnosti v kojeneckém věku se vyplatila. Ať si odpůrkyně říkají co chtějí a drncají, nemusí ale remcat a psát o tom sáhodlouhé články...
 Luckaaa 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 21:18:55)
ona je jistota že mám mámu a ta je tu pro mne
a pak je jistita že stejně nikdo nepřijde a musím se s tím vyrovnat sám a to mi je teprve pár měsíců .myslím si že zafungují obě jistoty.o tom jaké dáme přednost respektive jakou jistotu dáme svému dítěti si musíme každý vyřešit sám se sebou .

já jsem také u své dcerky pak použila "výchovu",ale byl jí rok a rozhodně nám to netrvalo týden či jak dlouho,ani to nebylo za řvaní zkrátka bylo vidět že je na takový výchovný zásah připravená a že ho pochopila.ono asi nejvíce jde o to,co komu vyhovuje,ale hlavně si myslím,že jde o jeden problematický rok co se týče spánku a pak to už jistě s dítětem můžete řešit i jinak než vyřváváním. zkrátka jsme jeden rituál vyměnili za jiný.
možná jde také o to,co jsme očekávaly a co skutečně znamená mít malinké mimonko. já sama jsem byla překvapena když mé nespinkalo 16h. denně a pod.ten první rok (a půl...)ze mne dcerka prakticky neslezla,ale mne to navadilo. já jsem tu přece pro ni. myslím že v miminkovství moc o výchovu (tak jak je chápána) nejde, spíše o to dát pocit jistoty lásky důvěry v tento svět. je to jen jeden rok našeho života tak ho těm dětem dejme. smiřme se s tím,že ne každé je jak z tabulek či z maminkovských časopisů.přijměte je takové jaké je i uřvané
zdravím a hezkou noc:-)
 pavla, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 23:01:09)
Napsala jste to moc hezky.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(9.11.2006 21:25:14)
Mila Zdenko, Vy to asi skutecne nemate v hlave v poradku ze? Hluboce lituji vase deti.A jeste tu pisete, ze jste syna dvakrat uhodila... to je opradu HRUZA, uz si asi nevite jinak rady, kdyz problemy resite timto zpusobem.Pokud piseste...."proc bych si nemohla zarvat, kdyz on rve celej den..."prave prote mila Zdenko.. Vy mu "zakazujete jecet, ale sama to delate! Jak to ma pak pochopit, kdyz to vidi u vas?To nedava smysl... stejne , jako kdyz dite na pisku prasti jine, neresim to tim, ze ho bouchnu taky,protoze mu tim ukazuju, ze uhodit se smi.... mam z vasich prispevku dojem, ze tite nesmi byt ditetem..ze hned od zacatku MUSI vsechno chapat a nesmi udelat chybu.
Mimiko se musi naucit byt samo, protoze vy na ne nemate cas... jednou vam vas syn za vasi vychovu urcite podekuje
 Leny 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(6.11.2006 20:47:57)
To je Pavlinka sikula. Moc Vam preju, aby se to papani zlepsilo. A pekne dny a klidne noci, at se muzete ze sebe navzajem radovat.
 Jana 
  • 

Re: Hrůůůůůza 

(4.11.2006 17:57:26)
Souhlasím s Hrůůůůůzou, bohužel takových nekritických matek (otců) je dnes asi hodně. Stačí porovnat chování dnešních dětí s chováním dětí před několika desetiletími. Je stále více vrahů, zlodějů atd. Když nestanovíte hranice v dětství, tak už nikdy. Někteří delikventi pak ani nechápou, za co byli odsouzeni, protože své chování považují za normální. Teoreticky končí za mřížemi vinou svých vychovatelů (nevychovatelů), a ti, kteří mají štěstí a díky děravým zákonům unikají trestu, ,,kazí" další generace výchovou (nevýchovou) vlastních potomků a nadále tím rozšiřují své řady, až nás normální zcela vytlačí, pak se mezi sebou povraždí a bude konec světa.
 z 
  • 

Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 15:42:09)
Já si také myslím, že dnešní doba je více citlivá k dětem, na jednu stranu je to určitě dobře, na drhou přísnost a formování mantinelů je nezbytnost. Kolem sebe mám spoustu maminek, jejich děti se chovají naprosto pro mě nepřípustně, nezdraví, neděkují, nejí normální jídlo jen sladkosti, pokud je nemají, tak ječí a otravujou, mají plný pokoj hraček a nehrají si, otravují rodiče nebo čumí na televizi. Pokoj si neuklidí a pyžamo nesrovnají. O ranní hygieně ani nemluvím. Mám několik případů v rodině. Já s tím prostě nesouhlasím a syna vychovávám ke slušnosti a tou slušností je i nechat maminku uvařit, uklidit, od dvou let si sám uklidí pokoj, televize jen na večerníček a nedělní program, samozřejmostí je sport a jídlo, které určím já, ne dítě. Jsem na svou výchovu pyšná a doufám, že se mi vrátí v dobrém slova smyslu.... (výchova mimina viz další moje příspěvky)
 Kája 
  • 

Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 15:51:34)
Asi si na... na vlastní hlavu.
Mne rodiče do ranní hygieny nenutili, uklízet jsem neuměla a neumím. Režim jsem taky moc neměla, docela jsem rodiče poslouchala ale i odmlouvala. K tomu, aby ze mne byla silná osobnost mám dost daleko, a to že se k tomu začínám blížit mi nerežim moc nepomohl.
Na druhou stranu, si neumím představit, jak se naučit sama rozhodovat, když budu mít naučeno úplně vše do puntíku dle maminky. Narážím na dítě, které ve 2 letech umí samo uklízet. Buď je velmi inteligentní a nebo se rádo podřizuje.
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza 

(5.11.2006 16:06:47)
No asi jsem na hlavu, že chci po svém dítěti aby uklízelo. Je to věc názoru. Ano, pokud ve dvou letech rozházel kostky a začal si hrát s autem, auto jsem mu vzala a dokud kostky nenaházel do bedny, auto nedostal. Taky jsem mu vysvětlila, jak by ho bolelo, kdyby o neuklizenou kostku upadl atd..... to je jasný, že se ze začátku pěkně cukal, ale dneska už si umí i roztřídit čurbes v šuplíku. Určitě je inteligentní, natolik aby brzy pochopil, že pro něj bude taky pohodlnější si věci uklízet, má víc prostoru pro hraní (to mi nedávno řekl). Rád se určitě nepodřizuje, kdo by se proboha rád podřizoval, ale jsou věci, za kterými si stojím a on je musí udělat, od toho jsem rodič, kdybych to nedělala, nebyla by to žádná výchova. V zásadních věcech se rozhoduje sám a pro své rozhodování má dost prostoru (jaké hračky si vymění s kamarády, jaké si vezme triko, jestli se pojedeme koupat nebo bruslit atd...)
 Kája 
  • 

Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(5.11.2006 20:37:54)
Zdenko, chtěla jsem napsat, asi si naseru na vlastní hlavu a ne nic o Tobě. Ale musím souhlasit s maminkami miminek, že u nich je mazlení a ukládání vyžadováno třeba pláčem, protože potřebují cítit lásku a nejen přítomnost matky. Je jasné, že starší dítě potřebuje hranice, ale miminka hlavně teplo matky a lásku. Když se naše kočárková a postýlková výchova miminek srovná s nošením v šátku u jiných hlavně domorodých národů, tak tím ty matky děti taky omezují a dokonce někdy do dvou let. je to i kvůli bezpečí dětí před šelmami.
Nechci, abychom děti utahovali do zavinovaček, ale chci říct, že mě mrzí, že jsem tohle nevěděla u svého prvního dítěte. Možná by vše bylo dnes snažší.
Promiň, ale s Tvým postojem k pláči miminek NESOUHLASÍM.
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(5.11.2006 21:01:24)
Jo, je to tak jak píšeš, pro miminka je mazlení a nošení příjemné, proto si ho pláčem vyžadují. Já souhlasím i s tím, že je potřeba dítěti dávat lásku a mazlit se s ním. To všechno dělám, ale nemusím to dělat dvacetčtyři hodin denně. Já na rozdíl od tebe jsem zase ráda, že jsem na to přišla už u prvního dítěte, nenechala jsem se vláčet ufňukancem, nevyspalá a otrávená jsem nebyla a mateřství si skvěle užila. Můj syn taky. Byl vyspalý, v pohodě, žádný nervy. Nesouhlasím s přirovnáním k domorodým kmenům. Jsou kmeny, které děti nosí, ale jsou také takové, které děti prodávají do otroctví a pálí holčičky hned po narození. Navíc ženy domorodých kmenů se dožívají mnohem nižšího věku, mají problémy s páteří a jejich děti nejsou schopné (stejně jako jejich rodiče) osamostatnit se v dospělosti. Živoří v komunitách, v mnoha případech mají primitivní chování i vůči svým partnerům atd. Nezdá se mi to šťastné přirovnání. Pokud maminky chtějí nosit děti, ať je nosí, já jen radím něco jiného, pro změnu trochu přísnosti. To je vše.
 Líza 


Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 4:45:15)
Zdenko, ale ta "přísnost" musí být podložená tím, že víš, pro co je v kterém věku dítě zralé.
Pokud se budeš honosit tím, že jsi odnaučila řvát několikatýdenní mimino, pak ti musím říct, že jsi ho ale nenaučila, že máma přijde (protože dítě v takovém věku není schopno vnímat, že koho nevidí/necítí, ten i nadále existuje někde jidne, dokonce ještě ani nevnímá, že ono a ty jste dvě různé osoby; a nemá žádný pojem o čase - pro něj "teď" je zároveň navždy). Naučila jsi ho, že máma nepřijde a nemá cenu plakat.
Pokud jsi ovšem tuhle metodu praktikovala u dítěte, které již prošlo obdobím separační úzkosti a úspěšně ho zvládlo (orientačně tři čtvrtě roku), pak ano, možná jsi ho naučila, že máma přijde.
Chápeš rozdíl? A chápeš jak jiná (a hluboká) ponaučení si z toho dítě odnáší?
Představa, že jedno- dvouměsíční dítě může být rozmazlené, je pro děti nebezpečná, ale bohužel se často traduje :-(
 majda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 9:15:26)
to já bych potřebovala poradit jak uspávat 5měs kluka,který začal být velmi živý už by lezl a nemá do toho daleko také má už zuby..cvičili jsme vojtu do 4,5 měsíce. vždy po cvičení prso a usnul u houpání nebo jsem hodala do kočárku a už spinkal. teď tedy necvičíme. ale nemáme ten rituálek. v náruči i zavynutý se kroutí a je nespokojený, u prsa ani pořádně nevydrží také tak kojí trhavě ať už v náruči nebo v leže.má starší sestřičku a ta se stará o dostatek vzruchů aby nám to také nešlo.patrně už nebude potřebovat přes den tolik odpočívat když necvičíalezase se o to vís pohybuje,otáčí se na břícho i do hodin skoro by už lezl. nevím jak ho uspat.nakonec tedy vždy nějak usne,ale jsou to protesty. manžel ho vezme do náruče a nepustí ikdyž se vrtí,ale to je opravdu potřeba pořádné síly a nevím jestli je to v pořádku a také si zapláče. máte radu? díky
 Kája, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 9:38:42)
Majdo, nevím, jestli mohu radit. Když jste zvládli Vojtu, co zkusit pro změnu před spaním dětskou masáž na uklidnění, Myslím, že stačí pár minut a prý to mají rády i starší děti. než si najdeš literaturu, možná by stačilo lehké hlazení po zádech tak, že si dítě položíš přes kolena (jestli se nechá, nebo chvilku silněji přidržíš) a začneš jemně přejíždět po zádech a jak Tě napadne. Snad tím nemůžeš ublížit, když to nebude přesně podle návodu.
 majda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 11:01:09)
díky,zkusím
nejspíš si musíme vytvořit znovu nějaký režim dne respektive sledovat jak to bude teď bez cvičení, najít nějaké pravidelnoti. zatím je to naopak. někdy je schopen prospat přes den tři hodiny vkuse dnes zatím spinkal jen půl hodiny a už zase lumpačí...
 majda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 21:38:31)
tak jsem s ním kolem poledne naonec vyrazila na prochajdu a spal už v předsíni :-) a pak skoro ty tři hoďky
zato večer to bylo něco :koupání,masáž(no to tedy jsem byla ráda že jsem ho vlastně jen naolejovala o nějakém zklidnění není řeč :-)) prso ,pochovat nene to je nevrlost, tak opět prso nene nechce tak jen tak u něho ležím nabízím jinak tak zatracovaná dudlík a zpívám kolébačku,hladím, držím za ručku a pod objímám nic ne ne až se nevrlost přehoupne ve řvaní a pak tedy vítězí nabídnuté prso u kterého usíná chm a to nejsem zastáncem žádných vyřvávacích metod zkoušela jsem takéjen takdát do kočárku a houpat a tos e také nelíbilo tak já nevím budeme dál zkoušet co bude zabírat a snad brzy najdeme co oba hledáme
je možné že je tazvyklí na to řvaní u toho cvičení že ho te´d také potřebuje aby mohl v klidu usnot? ale dřív jsme také vždy nevojtili a usnul v klidu houpán v mém náručí a tak a teď to nejde...
 Leny, slecinka 3 roky, chlapik 6 mesicu 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 23:06:03)
Mozna mu chybi ten ritual se cvicenim, myslim, ze uz na nej mohl byt zvykly. Pisete, ze drive usinal bez cviceni, ale to byl asi uplny mimisek, tak mu to bylo asi jedno. Jak jsem psala jinde, syn spi jedine na brisku (a ja trnu), a pokud nemuze usnout, tak ho necham asi minutku pokricet, v noci i min (a nebo ani to, jak zacne tak zvlastne vrnet, tak uz vim, ze to pak do revu preroste), a pak ho placam po zadecku, nemlatim, ale celkem durazne, tak, aby se mu jakoby trepala hlavicka - simulace kocarku, a vetsinou usne, kdyz nema jiny problem :). S tim dennim kojenim, to je u nas podobne. Nekdy mam pocit, ze nesmim ani dychat. Jsem s dcerou domluvena, ze pokud kojime, snazi se byt jako myska. Nekdy ho vsak vyrusi, to se hned odtrhne a podle nalady se na ni bud rechta nebo rve. Pokud je nekdo doma (manzel, navsteva apod.). Tak kojime sami v loznici, je to jistota a klid pro vsechny. Kdyz si vzpomenu, kolik novin, casopisu
a knizek jsem s dcerou pri kojeni precetla, se synem ani nahodou, rusi ho susteni stranek. Nastesti je nakojeny do peti minut. At se Vam dari uspavani.
 majda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(9.11.2006 20:43:09)
ahoj tak jsme moc nepokročili
to kojení je tedy zas v poho,měla jsem patrně kryzi laktace ,ale samozřejmě ho zajímá dění kolem tak se také odtrhává ale v norm. míře.
no přes den mi dneska spinkal nádherně ,jak zazíval zavinula jsem ho do peřinky a byl bez protestů uhoupán.odpoledne jsem to také tak udělala a to spal zase ty tři hodinky naprosto tvrdým spákem. zato večer zase neé.to se mu nic nelíbila a usnul po dvou hodinách mého všelijakého snažení se.nechala jsem ho i se uvrtět na tom bříšku on se na něj otáčí to jó,ale nijak ho to neuklidńovalo. snažil se patrně dostat kolínka pod sebe a spát na nich? také to tak dětičky dělávají. úplně jsem na něj koukala dostával se až na špičky. nakonec tedy zase zvítězilo prso přikterém vytuhl, pak se probral za půl h a to byl bez protestů (jen mírné vrtění a mručení)zavinut a položen do kočáru tam má míń místa k tomu aby se mohl rozkopat...uvidíme
 majda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 11:01:49)
díky,zkusím
nejspíš si musíme vytvořit znovu nějaký režim dne respektive sledovat jak to bude teď bez cvičení, najít nějaké pravidelnoti. zatím je to naopak. někdy je schopen prospat přes den tři hodiny vkuse dnes zatím spinkal jen půl hodiny a už zase lumpačí...
 Leny 
  • 

Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 13:57:41)
Abych se nerozepisovala, naseho syna vystihuje popisek Malenky a Matyaska z 5.11., az na nektre detaily (mokry kapesnik :)).
Myslim, ze kdo to nezazil, nepochopi. A preju Vam, Zdenko, abyste to pochcopit nemohla, tzn. ze Vam preju, pokud budete mit dalsi dite, aby nebyl brecoun a fungovaly Vam na nej ty same metody jako na syna.
Jen jeste poznamka, nase temer trileta dcera (zatim ji jeste par dnu do tretich narozenin zbyva), si myslim, je vychovana, uklizi si, umi si poskladat obleceni, dekuje, prosi, myje si ruce, zuby, cizi deti nebije, o hracky se netaha apod. Kdyz byla miminko, dokazala si hrat a behem hry i usnout, nebrecela (nijak extremne), nemela dudlika, byla vcelku samostatna a to trva dodnes, pritom je to zive ditko s obrovskou fantazii a citlivosti. Se synem je to jine. A moc si preju, aby jako sourozenci meli pekny vztah. I proto nosim, drncam. Ano, jsem nekdy nevyspala, ale rozhodne ne otravena, materstvi si uzivam dvojnasob, i kdyz je to nekdy tezsi. Krome deti, se staram o dum, zahradu, manzela :), a castecne studuji. A taky marnim cas vysvetlovanim nevysvetlitelnych veci. Sama pisete, ze je vam lito " těch, které odsuzují odlišné způsoby výchovy než jsou ty jejich.". Proc tedy nechapete, ze jsou i deti, ktere jsou odlisne od jinych a jsou maminky, ktere vychovavaji jinak. Vzdyt to nutne neznamena, ze vychovavaji tyrany.
 Zdenka, syn 5 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 19:07:36)
Ale chápu to, ale jsou maminky, které by třeba chěly zkusit něco jiného než mít dítě celý den u prsa nebo drncat na ruce. Nečekala jsem jiné reakce než které jsem přečetla, ale i tak si pořád myslím, že všechno je značně individuální, jak mimís tak maminka a nedá se najít univerzální řešení. Co se osvědčilo mě, neosvědčí se jiné mamince a naopak.
 Leny 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(6.11.2006 20:22:29)
Presne tak, Zdeni, a tenhle clanek byl zrovna o maminkach a brecounech. Mejte se.
 Pavlína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Hrůůůůůza- PLÁČ miminek 

(20.11.2006 19:06:49)
Já teda nevím ale po přečtení MUSÍM souhlasit se Zdenkou,protože MÁ pravdu!!Nejsme přece otrokyně, máme své potřeby a nenechám aby dítě mnou oralo a vláčelo.když je dítě nakrmené, přebalené atd.není nemocné, tak nevidím důvod proč by mělo ječet jak na lesy a měla bych ho chovat nebo ¨jako debil kojit do roka. ˇŽádný takový, je pravda pokud si nevymezím hranice nyní, už si je nevymezím nikdy. a Děcko si se mnou bude dělat co chce a bude mi skákat po hlavách , v pěti mi liskne, v deseti mně uhodí pořádně a v patnácti mně zabije. Dítě musí vědět kde jsou hranice, a to od kojeneckého věku!!!
Jsem speciální pedagog a vím o čem mluvím, specializuji se na psychopatologii a mám své zkušenosti !!Vím to.Ale Zdenko, Vy si z nich nic nedělejte však ony se budou všechny v budoucnu divit, co jim miláčkové přichystají za překvápka.
 Alča (Baruška, Markétka) 
  • 

V mnohém máte pravdu. 

(3.11.2006 21:55:23)
Mám už druhou "nespavou" holčičku. První, dnes již devítiletá, poprvé spala celou noc někdy ve třech letech a pravidelně mi začala spát osm hodin v kuse kolem svého pátého roku.
Druhá, dnes dvouletá holčička už "nádherně" spinká a budí se mi "pouze" dva až třikrát za noc (pokud není nemocná a něco ji nebolí). A věřím, že čase se naučí spát také celou noc.
Odmítám nechat ji vyřvat, pokud je v postýlce a víc než 15 minut křičí, tak se asi něco děje. Samozřejmě něco jiného je, když se jen tak vzteká a když se opravdu něco děje, každý tento křik se řeší jinak, ale nechat dítě jen tak řvát, nechat ho, aby se bálo, nechat ho, ať se uklidní samo? To podlě mě opravdu není dobré řešení.
Plně s Vámi souhlasím, že ti naši drobečci nás potřebují a pokud nám na to síly stačí, jsme pro ně jedinou oporou.
A ty probdělé noci, i když se zdají být nekonečné a nikdy nekončící, jednou ustanou a děti budou spát samy, klidně a celou noc.
 Martina ,dvě dospělé děti 
  • 

Re: V mnohém máte pravdu. 

(6.11.2006 8:52:15)
Mam doma také takového nespavce.Muj strší syn se narodil s lehkou moskovou disfunkcí.Tyto děti se vyznačují velkým neklidem,uplakaností a nespavostí.Jako mladá maminka jsem vubec netušila co tato diagnoza obnáší.Ikdyž byl syn sytý a v suchu,pořád plakal.Nejdříve jsem si vubec nevěděla rady,ale časem jsem vypozorovala změnu,když jsem ho držela za ručičku,velice rychle se uklidnil a usnul.myslím že tyto děti pořebují mít pocit jistoty a získají ho jedině tehdy,pokud mají nablízku mámu,která je má ráda i když nejsou zrovna podle přdstv okolí.Držte je v náručí,aby věděli,že jste s nimi.Obrnte se trpělivostí,mluvte na své děti,zpívejte nebo čtěte pohádky/těm trošku starším/,nakonec z nich vyrostou úžasné osobnosti plné fantazie.Na skoro všechno máme školy,na to jak byt dobrým rodičem ne.Proto se řídíme našimi pocity a ty nás většinou vedou správným směrem,tak se jich držme a snad bude vše dobré.
 dasa 
  • 

Uřvané dítě? 

(4.11.2006 9:58:00)
Snad jsem četla pozorně, ale nějak nechápu, o co v článku přesně jde a dopředu se omlouvám pisatelce, protože nechci její problém zlehčovat ani nijak hodnotit. Já mám tři děti a u každého z nich jsem v určitém věku řešila podobné situace - nespavost, častý brek, vztekání se, umíněnost, zlé sny...apod.
Momentálně moje malé děti (4 roky a necelé 2 roky) nespí a nikdy naspaly celou noc. Považuju za normální, že mladší se budí tak dvakrát a někdy až třikrát za noc, starší se v noci budí taky, asi je to tím, že spí spolu v pokoji a budí se i vzájemně. K dítěti prostě přijdu, spíš rozespalá připotácím, dám napít, mladší přebalím, pohladím, řeknu dobrou noc a odcházím. A dostali jsme se tak daleko, že dítě už neřve jako dřív a je spokojené a za chvíli usíná. Samozřejmě, že jsme si taky prošli martiriem, kdy po našem odchodu dítě řvalo a nechtělo spát, takže jsme tam byli několikrát za noc. Metodu NECHAT VYŘVAT jsem nikdy neuznávala.
A ani nevím jak jsme se k tomu dopracovali, ale děti už po našem odchodu z jejich pokojíčku nebrečí, alespoň už to nejsou záchvaty vzteku nebo lítosti. Prostě to tak přišlo samo.
Občas některé dítě skončí i u nás v posteli( což samozřejmě nepovažuju za správné, ale když je třeba nemocné a má teplotu nebo ošklivý sen, tak mi to nedá a mám pocit, že mu tím pomůžu). Taky se párkrát stalo, že spaly nepřetržitě celou noc, ale považuju to spíš za vyjímku a vlastně jsme si nedávno s manželem říkali, že už je to strašně dlouho, co jsme se normálně vyspali bez nočního vstávání k dětem.
Co se týká vztekání a umíněnosti, tak to teď řešíme spíš jen s tím skoro dvouletým, taky nás občas vytočí, že třeba praští s talířkem jídla o zem jen proto, že jsme si dovolili mu pomoct s krmením, když přece chtělo jíst SAMO! Jo, jasně, naštve mě to, musím to uklízet, ale rozhodně to nepřecházím, prostě to vyřeším nějakou ostřejší domluvou, symbolickým plácnutím přes ruku a jedeme dál... Ta starší zase přijde unavená ze školky, je taky vzdorovitá, ale protože to není takhle úplně pořád, ale jen třeba několikrát za den a v takové té rozumné míře, tak to považuju za normální a snažím se je usměrňovat. Samozřejmě, jsou to OSOBNOSTI, ale tak jako každé jiné děti.
Já bych jen chtěla říct, že po přečtení tohoto článku jsem si uvědomila, že nic není definitivní a napořád, vše má svůj vývoj a i chování dětí se postupně mění, vzhledem k jejich věku.
A proto bych pisatelce článku chtěla dodat trochu optimismu, protože se to změní, nebude to takové pořád, všechno má svůj čas. (Samozřejmě, pokud je dítě zdravé).
 dasa 
  • 

Re: Uřvané dítě? 

(4.11.2006 10:55:18)
A taky bych ještě chtěla dodat, že na vztek, sebelítost a všechny tyhle emoce doprovázené velkým brekem se mi osvědčila metoda OBJETÍ. Obejmout dítě, utišit, dát pusinku, politovat, něco hezkého říct - u nás to zabírá v případech, kdy už vlastně dítě ani samo neví, proč brečí. Samozřejmě, že neplatí po nějakém našem trestu za nevhodné chování. Dítě se utiší a hlavně se podvědomě ujistí o naší lásce. Asi nejsem žádný velký vychovatel, dělám spoustu chyb, dělám, co můžu.
 jarka 
  • 

Ach jo, vy se máte 

(6.11.2006 14:58:27)
Ach jo, ženský, važte si svých malých uřvánků, ono přijde ještě jedno období zvané puberta a to jsou teprve starosti, zatímco uřvánka máte u sebe amůžete dělat cokoli, tak puberťák je kdoví kde a nemůžete dělat nic, než se modlit, že se mu snad nic nestalo a nakonec snad přijde a bude v pohodě.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Ach jo, vy se máte 

(6.11.2006 15:08:39)
Jarko, radši puberťáka, než uřvané mimino. S puberťákem se aspoň občas dokážeš dohodnout.
 Jarka 
  • 

Re: Re: Ach jo, vy se máte 

(6.11.2006 15:17:20)
No, nevím, jestli máš doma puberťáka, se kterým se dokážeš dohodnout tak si toho važ. Já mám dva, myslím, že jsem k ním přistupovala stejně a stejně je vychovávala a jeden je celkem v poho a ten druhý mi děla doslova peklo na zemi, opravdu se modlím, aby se mu nic nestalo a ve skrytu duše doufám, že to přejde a že dostane rozum, který už měl a nástupem puberty ho jaksi ztratil.
 dasa 
  • 

Re: Ach jo, vy se máte 

(6.11.2006 18:32:12)
jo jo, vím, co je to mít doma puberťáka a dohody moc nezabírají. Někdy je to v pohodě, ale jen s hrůzou čekám, co zase přijde. Kolikrát jsem si říkala, že bych potřebovala poradit, jak to zvládají jinde. U nás je to ode zdi ke zdi. Někdy dokáže být zlatý ( ale to už se dlouho nestalo) a někdy je na zabití. To raději vstávám v noci k mrňatům, než řešit problémy s pubertálním synem. No ale holt musím.
 Dana  
  • 

Re: Ach jo, vy se máte 

(8.11.2006 22:05:53)
svata pravda,s pubertakem musite jen cekat a doufat a doufat a doufat.Ta bezmoc je silena.Proste si stejne udela co chce,nepomuze vubec nic.Na toho naseho zabralo az vyhozeni z domova.Dnes je to sikovny kluk,mame super vztah a chce se mi brecet,kdyz si vzpomenu na tu silenou dobu.Nechapu,jak jsem to mohla prezit a vase problemy s ukricenymi detmi mi pripadaji malicherne,nebot i ja mam maleho chlapecka,ktery do 2let nespal,ted ma 3 a je to ok,uz prospime celou noc.Srovnat se to opravdu neda.Ne kazde dite ma ale silenou pubertu,takze odvahu,maminky!!!
 Majka, Markétka 
  • 

Kdo neprožije - nepochopí 

(6.11.2006 18:28:40)
Milá Jodie, Váš článek se mi moc líbil. My tak velké problémy neměli, snad jen částečně. Časem jsem zjistila, že nemá cenu naříkat. Mnoho problémů, které jsem jako matka prvního dítěte hodně prožívala, se vyřešilo časem. Hlavně nemělo smysl si stěžovat, a to ani známým ani příbuzným. Kdo totiž neprožije - ten nepochopí. Každé dítě je opravdu jiné, každé okolnosti, rodinné podmínky pro výchovu dítěte jsou jiné. Proto si nic nedělejte z kritických a nechápavých ohlasů na Váš článek, kteří by Vaše dítě ihned posílali k doktorovi anebo kteří kritizují Váš přístup jako matky. Možná tito lidé měli jen štěstí na klidná miminka, bez střevních problémů a bez bolestivých zoubků. Když mě bylo nejhůř, vždycky jsem si říkala - radši mít živější dítě, než apatického ležáka - to bývá většinou něco v nepořádku. Prostě budeme mít taky tu osobnost, která se ráda ke všemu vyjadřuje už od kolébky. Je určitě dobrá rada, přijmout dítě takové jaké je a snažit se jej nasměrovat tím správným směrem. Rozhodně nic nelámat přes koleno. Když to nejde teď, možná za měsíc. Vyzkoušíme...
 Lenka 
  • 

mám pochopení 

(6.11.2006 19:53:40)
Všechny zdravím. A chtěla bych napsat, že souhlasím stím co píšete. máme podobné problémi s naším synem je jen o dva měsíce starší neš ten váš. A chápu i to, že jste se snažila nechat dítě vyřvat nebít mého manžela udělala bych to taky. už jsem kolikrát neveděla kudy kam. Náš sin sice moc nebrečel, ale problémi se spaním stejné,křkloun takoví, že se mě lidi ptali jestli mu trhám nohu to už se tedy zlepšilo,ale vsteká se asi jako každé dítě scény u oblíkání přebalování. Ale postupem času se to začíná měnit a je klidnější a vnímavjejší rozumí sposty věcem a můj manžel říká , že je to naše osobnost taky. Jsou to děti, které opravdu potřebují hodně lásky a trpělivosti vydržte bude líp věřte u nás už se to lepší. A někdo tu napsal, že stěžovat si nemá cenu kdo nezažil nepochopí, když se člověk v klidu nenají a spoustu jiných věcí tak pak už nemá sílu. Já zhubla o 8 kg své původní váhy jen tím jak jsem lítala kolem malého no málo spánku, kojení,nestíhání se najíst ani skoro nazáchod ten prcek je někdy jako opička, ale takové děti jsou a s odstupem času si říkám, že to tak hrozné neni.
 Zuzana+Terezka 


Nutně sháním knihu "Když dítě nechce spát" 

(6.11.2006 21:58:47)
Dobrý den, omlouvám se za odbočení od tématu,ale probírala se zde Jiřina Prekopová a já již hrozně dlouho a neúspěšně sháním její knihu Když dítě nechce spát. Může jí někdo postrádat prosím? Na ceně nezáleží. Ráda koupím i její další knihy, které ještě nemám. Nabídne někdo? Všem děkuju a hodně úspěchů ve výchově přeji.
Zuzicek@seznam.cz
 iv 
  • 

to je moje noční můra - být dítě takových rodičů 

(7.11.2006 1:08:38)
místo aby mi pomohli, by si z mého řvaní udělali přednost:(

jak už jsem psala, mě malý plakal hodně a proto jsem chodila každý den šest až osm hodin s šátkem. Nehýbala jsem zády, ale jeho jedině tohle vždy uklidnilo. Nakojit, přebalit, pomazlit.. pořád knourá? Do šátku a chovat a chodit, nesměla jsem sedět, to začal knourat. Slyšela jsem, že si vychovávám tyrana - věděla jsem své. Po šesti měsících mám milé, pohodové a pohotové dítě. Taky se vztekne, ale ví proč.

Když mi takhle řval, jednou, jeli jsme na pohotovost - a byl skutečně nemocný. Pokud je dítě zdravé, je uklidnitelné!!!!!!§§ NĚCO potřebuje, musíte jen přijít na to co - a u miminka toho ze začátku není tolik, co se dá dělat. Hlavně to neberte tak, že máte doma osobnost - to máme všechny. Mazlete se s ním, hladte ho, krmte ho kdy chce a ono to půjde samo. Nebojte!!!
 Luckaaa 


z novinek cz. třeba pomůže 

(7.11.2006 9:36:31)
Podle výsledků studie londýnských vědců, kteří sledovali žáky ze speciální školy v Norwichi, pomáhá rybí tuk rodičům dětí s poruchami chování. Látky obsažené v této surovině totiž prý pomáhají ovládat chování hyperaktivních a vztekajících se dětí a snižovat počet zuřivých záchvatů.
7.11. 2006 09:09

LONDÝN - Osmadvacet chlapců s poruchami chování a emocionálními komplikacemi včetně autismu se výrazně polepšilo, když jim lékaři podávali pravidelně rybí tuk. Před užíváním této potraviny měli žáci 112 zuřivých záchvatů, při nichž museli učitelé a ošetřovatelé fyzicky zasáhnout. Po půlroce užívání produktu z ryb se počet záchvatů snížil na 36.
Největší zlepšení u těch nejagresivnějších

Nejlepší výsledky přitom odborníci sledovali u těch dětí, které před užíváním rybího tuku měli nejnásilnější projevy. Jeden chlapec měl před podáváním doplňku deset vážných záchvatů, po půlroce užívání tuku ani jediný.

"Ačkoli se stále jisté výbuchy objevovaly, byly mírnější a žáci je dokázali snáze ovládat," tvrdí Lianne Quantrillová z Eaton Hall.

Rybí tuk je bohatý především na omega-3 mastné nenasycené kyseliny, které mají pozitivní vliv na nervovou soustavu, ale také srdce a cévy.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Re: z novinek cz. třeba pomůže 

(7.11.2006 16:03:31)
Lucko,

zajímavý příspěvek. Již dřív jsem něco četla o důležitosti mastných nenasycených kyselin omega-3 a snažím se, abychom je měli nějakou formou v jídelníčku. Tyto kyseliny jsou hlavně v tučných mořských rybách, jako je tuňák, makrela a losos a také v některých rostlinných olejích. Koupila jsem kvůli tomu v rozmarýně (www.rozmaryna.cz) speciální rostlinný olej s názvem omega-3. Jakmile ho malinko vpašuju do čehokoli, Filip to okamžitě zjistí a odmítá to jíst. Jediné, co do něj sem tam dostanu, je pečený losos a konzervy tuňáka. Makrelu bych asi neuměla udělat tak, aby byla dobrá a aby byla bez kostí. V lékárně jsem zatím na žádný rybí tuk nenarazila. Další tipy vítány...
 Tereza, syn 5 m. 
  • 

Výchova kojence? 

(7.11.2006 13:30:55)
Jak už tu zaznělo, hranice jsou nutné, ale dost pochybuju že např. u dvouměsíčního kojece se dá mluvit o nějaké výchově. Já jsem ta doporučení, že se dítě nemá rozmazlovat, má nechat vybrečet, kojit podle hramonogramu nikdy nechápala. Ono se devět měsíců pěkně pohupuje v děloze, tluče mu mámino srdce, šumí trávení, jí a spí kdy chce, a my jej po porodu máme šoupnou do postýlky, nechat brečet a čekat, že se ve dvou měsících 20 minut samo zabaví. To má nějakou logiku?
Uplakané děti, to je kapitola sama pro sebe a obdivuju každou takovou maminku, našeho broučka to zkraje taky drželo, ale já si řekla, že má nárok - po porodu byl nějakou dobu v inkubátoru, to já nepovažuju za ideáln í start do života, takže jsem chápala jako samozřejmost že tu teď budu jen pro něj (nutno podotknout že i manžel to tak bral). Každopádně velkou službu udělal šátek a ochotná kamarádka, která jednou týdně v pravidelnou dobu dorazila na hodinu, kdy já jsem se šla projít - i to mi obrovsky pomohlo. Zpočátku jsem byla doslova zpovykaná z každého jeho pláče, pak jsem si řekla, že kočka má koťata taky pořád u sebe a nikomu je nedá, ale když se musí najíst, prostě vstane a nechá je kníkat - tudíž nebylo-li opravdu zbytí, prostě jsem šla na záchod, šla se napít, najdela se i za řevu dítěte. Ono mě potřebuje, ale v nějakém přijatelném stavu, ne na pokraji všech sil, tudíž tu chvíli prostě musí přežít. U nás to už vpostatě odeznělo, ale na místě některých maminek bych toho neurologa, rehabilitaci či homeopatii zkusila (mě pomohla k těhotenství).

 Dargo 


Špatná reklama! 

(7.11.2006 14:27:28)
Milá Jodie!
Myslím si,že kdyby si pan Gray přečetl Váš článek,asi by z něj nebyl příliš nadšen.Nevím,zda jste zmiňovanou knihu pochopila dobře,ale způsob výchovy,jaký zde prezentujete knize mnoho neodpovídá.
Jednou z hlavních myšlenek knihy je dle mého názoru to,že by si rodič měl uvědomit,že dítě není pes,který má poslouchat na slovo!Ano, má se podporovat osobnost dítěte,ale v určitých mezích.Autor sám v knize píše,že účelem není vychovat poslušné dítě,ale dítě ochotné ke spolupráci.
Já sama se snažím knihou řídit a mám pocit, že se mi má snaha víceméňě vyplácí.Nemám prakticky žádný problem, syn ochotně a rád vyhoví všemu co mu řeknu.Úklidem začínaje,přes ochotu chodit na nočník až k návratu hraček zpět do regálu po tom,co si je prohlédl při nákupu konče.Stačí mu jen říct PROSÍM a případně mu i něco vysvětlit(např.nemůžeš to teď dostat,až po tom co to zaplatíme,nebo nemůžeme to koupit je to drahé),nyní stačí říct v obchodě teď ne a on už sám říká:ZAPATÍME,nebo DJAÍ...rád spolupracuje a totéž očekává od nás.
Nevím,zda je to výchovou,či on sám je takový i my jsme si užili své při jeho období vzdoru,než jsme začali používat Grayovu metodu,každopádně z něj máme ohromnou radost a doufám,že nám kniha Johna Graye Muži jsou z Marsu,ženy z Venuše a děti jsou z nebe pomůže i přivýchově druhého syna.
 JODIE 
  • 

Děkuji :-) 

(7.11.2006 18:36:18)
Děkuji Vám všem za názory a reakce. Jsem ráda, že si každý stojí za tím svým způsobem přístupu k dítěti. To je přesně to, co jsem chtěla článkem říct. Ať už je Vaše děťátko jakékoliv potřebuje oporu a tu mu může dát jedině vyrovnaný člověk, který si je jistý sám sebou. Na tom jaký je přístup rodiče, jestli přísnější nebo citlivější už tolik nezáleží. Dítě vám potřebuje věřit a pak spolu zvládnete i ty těžší okamžiky.
Můj článek neměl pojednávat o výchově, jak se někteří domnívali. Jen jsem zveřejnila tu svou cestu, jak se z nezkušené maminky stal člověk, který věří sám v sebe. A už vůbec jsem nepsala o tom, že by klidnější děti byly menšími osobnostmi. Jak už jsem psala na začátku diskuze, slovem osobnost jsem chtěla zdůraznit hlavně to, že křiklouni mají kromě svého pláče také svůj úsměv. A často se pod jejich pokličkou breku schovává krásná duše. A nakonec.. nejsem člověk, který by kopíroval nějakou knížku. Knihu pana Graye jsem nakonci článku doporučila proto, že mi dodala hodně podnětů a přiměla mě se nad výchovou všeobecně zamyslet.
Přeji Vám všem krásné rodičovství a dostatek trpělivosti :-)
 Maty-4deti 
  • 

Rodicum malych kriklounu 

(8.11.2006 10:53:40)
Mila Jodie-tvuj clanek je napsany s velkou laskou a pochopenim k diteti,coz by melo byt v materstvi prvotni.Pak nasleduje diskuse o stanoveni hranic-ty urcite byt musi,ale kazdy je ma proste jinde.Ja jsem jako dite vyrustala ve svete priliz prisnych hranic,byla jsem diky tomu sice vzorna bezproblenova holcicka,ale ty problemy jsem si pak odnesla do dospelosti-pocity menecennosti atd.Jsem matkou 4deti ve veku 15,13,4roky a 4mesice,kazde moje dite je samozdrejme jine,na kazdeho zabira neco jineho.Nejsem zadny mistr sveta ve vychove,ale vychova tipu-biti a krik se mi opravdu protivi.Jde to i bez toho,chce to jen pochopeni,pevne nervy a hodne lasky-coz ty Jodie urcite mas.Hezky clanek.
 T_ulipánek 


Re: Rodicum malych kriklounu 

(9.11.2006 7:41:44)
Jodie, tvůj článek mě přiměl položit si otázku:
Myslíš, že je tvoje dítě šťastné, když se takhle chová?

Mám doma dvě dcery.
Starší se velmi podobala vašemu chlapečkovi. Jsou jí 4 roky, doteď s ní není rozumná domluva a dává nám pěkně zabrat. Pravda je, že byla a je popředu, v 17-ti měsících mluvila ve větách,ve 2 letech znala celou abecedu, kreslila propracované obrázky odpovídající daleko starším dětem, od 3 a 1/4 roku plynně čte. Ale nepřijde mi šťastná, odmala s námi bojovala a bojuje teď, často brečí, vzteká se. Jakoby měla nějaký problém nebo ho pak máme my, rodiče.
Výsledkem její neustálé touhy po poznání byla totálně zničená a průsvitná matka :o), otec je groggy každý večer, kdy ji dostává do postele :o). V noci se budí a vyžaduje pozornost doteď. Snad i ten miminkovský pláč je daný zčásti tím, že rozum prahnul po nových podnětech.

Mladší holčičce je 1 rok. Už od mala je to šťastné a usměvavé dítě, takový dobíječ energie. V roce ještě nic smysluplného nemluví (ve srovnání se sestrou, která už tehdy měla slovní zásobu asi 10 slov). Vzteká se samozřejmě taky, ale vždycky vidím důvod. Přijde mi od narození vyloženě šťastná, milá, přítulná.
Nevěnuju jí zdaleka tolik času jako té starší, po předchozích zkušenostech jsem si dala závazek, že budu dbát o své psychické a fyzické zdraví, a ejhle, jde to a bez zádrhelů. Samozřejmě většinu mého času spolkne ta starší, která pořád vyžaduje čas, která se neumí zabavit chvíli sama, a když nemá zábavu, hrozně zlobí.

Jsem sama zvědavá, co ukáže budoucnost, která ze dvou mých tolik odlišných osobností bude v životě šťastnější. Zatím tipuju tu malou, sice ne tak chytrou, ale rozhodně vyrovnanější.

P.S. Doporučuju přečíst knihu Tvoje dítě jako šance pro tebe od Zdeňky Jordánové. Dává odpověď na mnoho otázek, proč dítě zlobí. Jednu odpověď dává jasně - když dítě zlobí, nějaký problém existuje. Buď v prenatálním životě, po porodu, nevyřešený problém rodičů......

 Kája 
  • 

Re: Re: Rodicum malych kriklounu 

(9.11.2006 8:05:24)
Tulipánku, tvůj příspěvek zase podpořil dojem, že v rodinách je to tak, že se její lidičky vzájemně doplňují tak, aby to v součtu bylo vše v pohodě. A to mi říká, že když jako rodina budete držet spolu, třeba i na dálku, že můžou být šťastné obě holčičky.
Nevím, čím to je , ale jakobychom v životě "potkávali" takové lidi, jaké si zasloužíme. Proto si myslím, že i Ty máš jednu holčičku, která Tě unavuje a druhou, která Tě dobíjí. A mezi nimi to bude podobně, jen je potřeba je podpořit v tom, aby si pomáhaly a ne, jak to NĚKDE bývá, k nějakému srovnání a třeba i zahořklosti navzájem.
 eva, ondra 2 roky 
  • 

dr. jirina prekop- ano i ne 

(9.11.2006 23:31:12)
ac si velmi vazim dr. prekopove, ne se vsim s ni souhlasim. je to jiz starsi dama (s bohatymi zkusenostmi !)a zda se mi, ze jeji metody na urcitou cast nove prichazejicich deti nefunguji a ja sama bych je kolikrat ani nepouzila.je to jiste vyborny odbornik, jen mi prijde, ze nejde tak uplne s dobou ...
 Marcela, čtyři dítka 
  • 

Každé je jiné 

(10.11.2006 9:07:49)
Mám tři dcery jedé je 21 druhé 17 a třetí 15 a syna 16 měsíců. Mohu srovnávat jaké je to mít děvče a chlapečka. Holky jsou samostatnější a kluci holt maminčiny mazánci. Nejstarší nespala ale nekřičela a když už křičela stačilo pustit vysavač a usnula. Nesnášela mě jako matku již od narození,kojení odmítala už v porodnici a milovala tatínka. Platí to dodnes. Jak se smířit stímto faktem? Doma tyran venku to nejhodnější dítě pod sluncem. Co stím? Chodila v 6 měsících mluvila brzo. Druhá dcera takové normální klidné miminko kojené do 6 měsíců,také brzo chodila i mluvila. Třetí dcera plakala až po pár týdnech jsem zjistila že je jí jen zima a to se narodila v červnu. Člověk by řekl je teplo tak proč ji navlíkat. Potničky a takové různé to by byl děs. Plačící dítě které nespalo stačilo dát do zimního fusaku a ejhle už se spalo. Je prostě jen zimomřivá. U maminy v bříšku bylo tepo. A ten poslední? Je kojený doteď na nespavost a neustálý pláč- pomohlo teplo a mámina náruč. Mám ozkoušené i na dětech kamarádek že když plačou a není důvod tak hodně tepla pomohlo a dítě neproplakalo již žádnou noc. Není věda ozkoušet co vlastně dítě potřebuje jen to teplo napadne málo koho. Jakmile se dítě naučí křičet nic stím nenaděláme dokud to nepřejde. Chovat a chovat a stejně to nepomůže a stulit je do telé deky i když se potíte je velmi uklidňující pro takového prcka. Polohování klubíčko učí v dnešní době již v porodnici tak jaká věda,každé dítě je živé ale né každé se venku cítí v bezpečí. Proč dávat dítě do postýlky samotné spát, 9 měcíců je s maminou a najednou bud samostatný a spinkej sám. Ne to je nemorální připadá mě to jako dá dítě do děcáku. Spát s maminou je přirozené. I to je problém dětského pláče. A dokud to vyžadují budou tak spát dál. Spí celá rodina. Vychovávala jsem tak tři v garsonce 10 let. Dítě vážně nepláče úplně bez důvodu. Poplakat si musí, ale neustálý křik je na pováženou že děláme něco špatně. Jak jinak by ten prcek mohl říct mámo já nechci být sám a není mě tak teplo jako u tebe.
nevím nemám recept na rozum jen zkušenost že ozkoušet se má všechno, dokuk není spokojený jako v bříšku. Je to jen rada. Jinou pro tak-zvané křiklouny nemám. Začněte s teplem hned jak nezabere nic co zkoušíte potom už jen čekat. Neměla jsem děti které položíš a ono je vklidu sem tam poplače. Ale noc byla a je naše jsme přitulení když se budí cucne si a nebo zašmátrá že tam jsem a spí. Když tam nejsem tak si zamručí a pochovám ho a spí dál. Mám tak čas pro sebe a spaní není problém. Za ozkoušení nikdo nic nedá a postýlku má jako hračku. Holky tam spaly od dvoulet. Není to taková oběť a jsou spokojeni všichni.
 Marcela, čtyři dítka 
  • 

Každé je jiné 

(10.11.2006 9:07:56)
Mám tři dcery jedé je 21 druhé 17 a třetí 15 a syna 16 měsíců. Mohu srovnávat jaké je to mít děvče a chlapečka. Holky jsou samostatnější a kluci holt maminčiny mazánci. Nejstarší nespala ale nekřičela a když už křičela stačilo pustit vysavač a usnula. Nesnášela mě jako matku již od narození,kojení odmítala už v porodnici a milovala tatínka. Platí to dodnes. Jak se smířit stímto faktem? Doma tyran venku to nejhodnější dítě pod sluncem. Co stím? Chodila v 6 měsících mluvila brzo. Druhá dcera takové normální klidné miminko kojené do 6 měsíců,také brzo chodila i mluvila. Třetí dcera plakala až po pár týdnech jsem zjistila že je jí jen zima a to se narodila v červnu. Člověk by řekl je teplo tak proč ji navlíkat. Potničky a takové různé to by byl děs. Plačící dítě které nespalo stačilo dát do zimního fusaku a ejhle už se spalo. Je prostě jen zimomřivá. U maminy v bříšku bylo tepo. A ten poslední? Je kojený doteď na nespavost a neustálý pláč- pomohlo teplo a mámina náruč. Mám ozkoušené i na dětech kamarádek že když plačou a není důvod tak hodně tepla pomohlo a dítě neproplakalo již žádnou noc. Není věda ozkoušet co vlastně dítě potřebuje jen to teplo napadne málo koho. Jakmile se dítě naučí křičet nic stím nenaděláme dokud to nepřejde. Chovat a chovat a stejně to nepomůže a stulit je do telé deky i když se potíte je velmi uklidňující pro takového prcka. Polohování klubíčko učí v dnešní době již v porodnici tak jaká věda,každé dítě je živé ale né každé se venku cítí v bezpečí. Proč dávat dítě do postýlky samotné spát, 9 měcíců je s maminou a najednou bud samostatný a spinkej sám. Ne to je nemorální připadá mě to jako dá dítě do děcáku. Spát s maminou je přirozené. I to je problém dětského pláče. A dokud to vyžadují budou tak spát dál. Spí celá rodina. Vychovávala jsem tak tři v garsonce 10 let. Dítě vážně nepláče úplně bez důvodu. Poplakat si musí, ale neustálý křik je na pováženou že děláme něco špatně. Jak jinak by ten prcek mohl říct mámo já nechci být sám a není mě tak teplo jako u tebe.
nevím nemám recept na rozum jen zkušenost že ozkoušet se má všechno, dokuk není spokojený jako v bříšku. Je to jen rada. Jinou pro tak-zvané křiklouny nemám. Začněte s teplem hned jak nezabere nic co zkoušíte potom už jen čekat. Neměla jsem děti které položíš a ono je vklidu sem tam poplače. Ale noc byla a je naše jsme přitulení když se budí cucne si a nebo zašmátrá že tam jsem a spí. Když tam nejsem tak si zamručí a pochovám ho a spí dál. Mám tak čas pro sebe a spaní není problém. Za ozkoušení nikdo nic nedá a postýlku má jako hračku. Holky tam spaly od dvoulet. Není to taková oběť a jsou spokojeni všichni.
 Katka 
  • 

Hluboce souhlasím :-) 

(19.11.2006 9:49:34)
Musím říct, že moje holčička je taky pěkně divoká. I když asi ne tak jako Váš chlapeček. Tento článek se mě ale velice příjemně dotknul, dokonce jsem se i dojala. Souhlasím se vším, co jste napsala.Každé miminko je prostě osobnost a my ho musíme respektovat a milovat takové jaké je. Je pravda, že se teprv všechno učí, přijímá nové podněty a seznamuje se s nimi. A my jsme tu od toho, abychom jim pomohli do toho světa přijít co nejlépe. Ještě jednou dkuji za výborný příspěvek, teď už se tomu jen směju.
 Re.Zka 
  • 

Poradna pro rodiče nadměrně křičících kojenců 

(20.11.2006 10:03:27)
První poradna pro rodiče nadměrně křičících kojenců v ČR vznikla v Centru kompexní péče ve Fakultní nemocnici Motol v Praze. Poskytují péči pediatrickou, neurologickou, psychologickou a psychoterapeutickou, a v případě potřeby také rehabilitaci či pomoc soc. pracovnice. Pro bezplatnou pomoc se lze obrátit na adresu: Centru kompexní péče pro děti s poruchami vývoje FN Motol, V úvalu 84, 150 06 Praha 5, tel 224 433 791.
Více viz článek v časopise Děti a My I/2006, str. 11 (vydavatelství Portál). http://www.portal.cz/dm/

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.