Re: Re:

Anio, jak už ti napsala Bejbina, my jsme lidé a zvířata jsou zvířata a ta svoje mláďata zabíjí. Ono se spíš jedná o to, že silnější přežije. Je to kruté, ale je to tak. Mě osobně se vůbec nelíbí, když třeba takové mládě orla, které se narodí dřív a je tím starší a většinou silnější, zabije svého sourozence, protože je mladší, slabší a ubíralo by mu potravu. Tak to prostě je. V přírodě přežívá ten silnější, ale protože lidi mají rozum (někdy bohužel), tak se snaží všelijak možně svá mláďata zachránit. A protože mají i cit, tak se snaží zachránit i ta, která nemají vyhlídky na skvělý život. Jakožto rozumný člověk to chválím a chválím i lidi, kteří se snaží zachránit a starat se o postižená zvířata. A věř mi, je jich hodně. Určitě jsi viděla psa, který ochrnul na zadní část těla a nebyl utracen, ale dostal vozíček, na kterém si vozí své nehybné tělíčko. No a vidíš, taky by ho lidé mohli utratit, ale neudělali to. Takže tvůj příspěvek má svou pravdivou část, ale plně pravdivý není. Jsou lidé, kteří se starají o postižená a zmrzačená zvířata. Krom toho, je taková starost málokdy tak náročná, jako starost o postižené dítě. Jednak zvířata toho nepotřebují tolik (jak finančně, tak materiálně) a jednak se rozpočet na jejich péči dá unést z běžného příjmu. A to je ten rozdíl. Zatím co lidi mají velké nároky a vše pro ně je drahé (rehabilitační lůžko nové stojí desítky tisíc), tak zvířata takové nároky nemají a věci pro ně nejsou finančně tolik nedostupné (pokud to člověk nepřehání s oblečkama a ostatními doplňky). A přestože zvířata cítí skoro jako lidé a ztráta jejich potomka je jistě taky citově velmi zasáhne, určitě je to netrápí tolik, jako matku ztráta dítěte. Neb nemají rozum jako lidé. J.