Prosba

Vždy jsem si o sobě myslela, že píšu docela slušně. Ale teď marně hledám vhodná slova. Mohla bych poprosit administrátora těchto stránek, aby sem dal jen nápis prosba a odkaz na školu, možná by to bylo i účinnější, nevím, uvidíme.

Věděla jsem, že jsou u nás postižené děti, mentálně i fyzicky. Dokonce byly doby, kdy jsem tvrdila, že narodit se mi postižené dítě, nechám je v ústavu. Byla jsem přesvědčená o tom, že to bude lepší pro ně i pro něj.

Ale dnes je vše jinak. Můj manžel má postiženého synovce. Narodil se předčasně, má těžká omezení fyzická a mentální. Ani nevím, jestli mi o tom řekl dopředu, a nebo jestli jsem to zjistila až po seznámení s jeho rodinou. Můj názor o ústavu se nezměnil ze dne na den. Vše dozrávalo postupně. I můj vztah k malému. Ze začátku jsem nevěděla jak se chovat k němu a ani jak ke švagrové. Nevěděla jsem, jestli je šťastná nebo nešťastná, co prcek umí a ví. Dnes už vím, že je šťastná jako každá máma. Raduje se z každého pokroku u malého, stejně jako já u svých zdravých dětí. A prcek se směje a má radost jako mé děti. Jen nám to neumí říct, ale dokáže to dát najevo smíchem. Zná i jiné emoce, pláč, vztek. Jen nebude nikdy samostatný. Vždycky bude potřebovat mít někoho vedle sebe.

Dokud nezačali jezdit do speciální školy, znal prakticky jen rodinu. Dnes má své kamarády, fůru zážitků i byl dokonce ve škole v přírodě. A jeho mamina, ačkoliv ve škole zůstává jako dobrovolnice, tak si na chvíli od malého odpočine, našla si nové přátele a vše je jednodušší.

A to jim umožnila Základní škola speciální Diakonie ČCE Merklín. Je to jedna z mála škol, kam můžou chodit děti s více vadami. Víc informací o ní najdete na jejich webových stránkách http://www.specialniskolamerklin.cz/index.htm.

Prosím Vás, pokud chcete někdo pomoct, ať už jakoukoliv finanční částkou, nebo školními pomůckami, apod. , kontaktujte je. Ve škole probíhala rekonstrukce a ještě by potřebovali zakoupit mikrobus. Každá pomoc je vítána. Děkuji za trpělivost.