Má očkování nějaká rizika?

Očkování je stále nejrozšířenějším opatřením při prevenci a šíření infekčních chorob. Tradiční medicína zavedla termín proočkovanost a statistika tuto proočkovanost měří. Takže se hovoří o vysoké a nízké proočkovanosti, porovnává se v souvislostí se zvýšením nemocnosti a úmrtnosti...Cílem očkování je vyvolat aktivní imunitu člověka nebo zvířete. Vakcína je biologický přípravek schopný tuto aktivní imunitu neboli definovanou obranyschopnost organismu vyvolat. Imunita je funkční stav organismu, který se projevuje schopností reagovat na antigeny (látky pro daný organismus cizorodé, vzbuzující specifickou imunologickou odpověď, tj. tvorbu protilátek a buněčné reakce), eliminovat je a tuto zkušenost si zapamatovat.
V České republice se používají tzv. registrované vakcíny, schválené Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Z většího počtu zaregistrovaných vakcín proti jednomu infekčnímu onemocnění určí hlavní hygienik ČR k používání jednu z nich.
Vakcíny však mají nežádoucí vedlejší účinky. Ty mohou být rozděleny do dvou skupin: na okamžité reakce a na pozdní reakce. Popřípadě i na reakce spojené s trvalými následky. Mezi okamžité reakce patří horečky, alergie, křeče. U některých vakcín mohou mít okamžité reakce velmi těžký průběh. Do pozdních reakcí je například zahrnována epilepsie, mentální retardace, snížení schopnosti adaptace na výukový proces či paralýza. A tak se riziko onemocnění musí posuzovat proti riziku vedlejších účinků očkování.
Zůstává tedy otázka, zda očkovat, či neočkovat povinně a preventivně. Odpůrci preventivního očkování namítají, že preventivní povinné očkování je neetické, nemorální a nelidské. Direktivně ze zákona ustanovit povinnost podrobení se této proceduře, zvláště pak poukazuje-li se na to, že zdraví, neočkovaní jedinci ohrožují celou společnost, není na místě. Ostatně lékaři sami dobře vědí, že očkování není tak jednoduchá záležitost, a proto nejvíce rodičů, kteří nemají své děti očkovány, je z řad imunologů.
Povinnost podrobit se očkování také svědčí o tom, že lékaři k pacientům nepřistupují jako ke svým spolupracovníkům. Skutečnou prevencí před každou chorobou je odpovědný přístup člověka k vlastnímu zdraví a ke zdraví svých dětí. Ten nespočívá jen v tom, že si nechám očkovat a budu jíst prášky podle lékařského předpisu, nebo si nechám vyoperovat slepé střevo či krční mandle, ale že povedu po všech stránkách zdravý způsob života včetně stravování.
Přenechávání starosti o vlastní zdraví lékaři zbavuje člověka pocitu zodpovědnosti a vede ho k opačnému chování, než jaké lze označit za předcházení nemocem. A to platí především u tzv. nakažlivých nemocí: nakazí se pouze predisponovaný člověk, to znamená ten, kdo má pro viry a bakterie ve svém oslabeném organismu vhodné prostředí.
Neočkovaní jedinci jsou nebezpeční pro očkované, říkají stoupenci preventivního povinného očkování. Když stát tak proklamuje, jak se stará o zdraví lidí, proč tu starost například v prvé řadě nepřenese do nemocnic, říkají němečtí odpůrci povinného očkování. V Německu ročně zemře čtyřicet tisíc lidí na druhotnou infekci, kterou onemocněli kvůli "lékařské péči". Odborně se tomu říká nozokomiální nákaza a patří sem i infekce zavlečené do těla lékařskými nástroji při léčbě, při vyšetřeních a lékařských, zpravidla operačních zásazích, nákazy v ambulancích a v nemocničním prostředí.
Často se setkáváme s názorem, že očkování musí být povinné i z toho důvodu, že nám ostatní spoluobčané nebudou ze svého platit, když onemocníme kvůli tomu, že jsme se nedali očkovat. A jaký názor pak mají na to, že v ČR denně umírá na následky kouření (například na kardiovaskulární choroby a různé typy zhoubných nádorů) šedesát lidí a jejich drahá léčba, tedy klasická léčba (radioterapií, chemoterapií a jinými terapeutickými metodami) je pojišťovnami plně hrazena?
Stát regulující s Českou lékařskou komorou pojišťovací trh tak nahrává velkým a silným farmaceutickým firmám, cestu k racionálnímu chápání očkování blokuje a vytváří podhoubí, aby k povinnému očkování přibývala další. Nejnovějším příkladem je očkování proti klíšťové encefalitidě, kdy se dobře placení hygienici ve státních službách propůjčují k placené reklamě očkovacích sér a v televizi a v rozhlase pomáhají vymývat mozky tak důkladně, že se člověk bude bát vstoupit do lesa bez preventivních injekcí.