Souhlas a dotaz

Souhlasím s Trinity, znám také přesně typ lidí, o kterém píše a o kterém je Jirkův článek. Pracuji v malé soukromé firmičce, pracovní dobu máme takovou, jakou si uděláme, ale práce se musí udělat, protože je nás tak málo, že každý je vlastně nepostradatelný. Zakládám si na tom, že svoji práci zvládnu rychle a v pohodě, když jsem v práci, tak pracuju, když mám hotovo, jdu domů, třeba ve dvě hodiny. Máme jednoho kolegu, který je neustále nevrlý, udřený, vzdychá, kolik má ještě práce, v kanceláři zůstává nejdéle ze všech a ještě vykládá, že si nosí práci domů. Někdy i před šéfy pomlouvá ostatní, že musí dělat po nocích za ně. Nevěřím mu a dokonce si myslím, že si po odchodu ostatních vyřizuje své soukromé záležitosti. Jelikož každý děláme něco úplně jiného, není možné naši práci nijak porovnat. Ale mám pocit, že se mu tato jeho strategie u šéfů vyplácí, zatímco já se nechovám takticky. Není nakonec stejně důležité jako práci odvést ji také umět dobře "prodat", i za cenu předstírání a taktizování?
J.