Re: pro misu2 a Boadiceu

Milá Míšo,
v jiné debatě k jinému fejetonu jsem Ti psala, že fejeton není skutečná historka ze života. Ty jsi na to vůbec nereagovala. A znovu se Ti stalo, že nereaguješ přiměřeně na literární/novinářský útvar. Nevím jak Ty osobně, ale u nás na střední škole jsme se o fejetony také museli pokoušet. A pokud si to pamatuji správně, tak inspirace skutečným zážitkem nebyla zakázaná, stejně tak dotvoření celku nějakým poselstvím nebo obecnějším závěrem. A také to mělo být vtipné. Mé generaci nepředhazovali jenom Karla Čapka a E.E. Kische, ale také Rudolfa Křesťana.
Já také znám lidi, kteří práci milují. Stejně tak znám lidi, kteří mají práci jako životní program. V jedné z debat ses zmínila, že poskytuješ psychoterapii pro vážně somaticky nemocné (doufám, že si to pamatuji správně). Nevím, jaký máš výcvik a zda máš funkční specializaci v tomto oboru. Ale alespoň z rychlíku musíš vědět něco o tom, že život lidský by měl stát na trojnožce se stejně dlouhými nohami, které tvoří rodina-zaměstnání-zájmy(volnočasová aktivita). Pokud je jedna noha moc dlouhá, pak člověk z trojnožky padá. A doufám, že nebudeš popírat fakt, že jsou lidé, kteří nic než práci nemají. Ať už skutečnou nebo předstíranou. Třeba zrovna tento případ byla ta slečna z fejetonu.
Já jsem před mateřskou pracovala ve státním zdravotnickém zařízení, takže vím, co to je pracovat nad rámec pracovní doby, za mzdu jakou dostávají některé pokladní v hypermarketech. Ale také mám známé, které nemají na nic čas, protože pracují, ale výsledek není vidět. A také znám vedoucí pracovníky, v moderní personální terminologii pracovníky na manažerských postech, kteří podobné zaujetí procesem práce (nikoliv prací s viditelnými výsledky) u svých podřízených vyžadují. Pokud podobný postoj podřízený nechce zaujmout, šéf je vymobbuje či rovnou propustí.
A musím souhlasit s Boadiceou, že Tvůj psychoterapeut není právě ve formě. Anebo procházíš kritickým obdobím psychoanalytické terapie. Kdykoliv se Ti jen zdá, že jsou nějakým způsobem narušena práva slabých, nemocných, hendikepovaných a možná i starých osob, vyletíš jak čertík z krabičky a vršíš slova na jejich a možná i svou obranu nehledě vpravo, vlevo, třeba i bez hlubšího pochopení smyslu věci.
Tvůj osobní život určitě nebyl procházkou růžovým sadem, Tvůj zdravotní stav je z Tvých náznaků velice vážný a přijmutí role chronicky nemocné Ti stále dělá obtíže. Chtělo by to trochu nadhledu. Je klidně možné, že si z Tebe někdy někdo utahoval způsobem, jakým Jirka píše své fejetony. Ale to je potom přenos. Ty se rozohňuješ na dávného viníka, Jirka je v tom nevinně.
Na druhou stranu krásně všichni plníme stránky rodiny, snažíme se formulovat vlastní názory a učíme se argumentovat proti. Dokonce si myslím, že někteří z nás oprášili dost neoblíbenou gymnaziální disciplínu - výklad básně. Někdy mi to tak připadá. Každý to vidíme jinak, průhledem svých vlastních životních příběhů. Nakonec je to hezká zábava. Jen bychom se při tom neměli tak urputně hádat a někdy i urážet.
Doufám, že zase něco přidáš do debaty. :)
h.