Vzdala jsem to ...

Ahojky, jsem dosti "zelena" maminka, ale musim se priznat, ze co se tyce pouzivani latkovych plen, tak jsem prachsproste "vymnekla". Latkove pleny jsem pouzivala prvniho pulroku. Nejsem si uplne jista, jestli bych se k tomu dokopala dobrovolne, ale maly se narodil driv, byl droboucky, a sehnat "jednorazovku" takove velikosti bylo nemozne. Take v porodnici nas navykli na latkovepleny, a tak jsem v tom tak nejak automaticky pokracovala i doma. Nebylo to uplne jednoduche, ale taky to nebyla hruza. Tedy az do doby, kdy maly prestal byt jen kojen a zacal byt krmen i jinou stravou. Pak totiz zacal dost smrdet, a protoze pokakane latkace se musi nekde skladovat pred vecernim pranim, zacalo to byt dost "ee". Navic jsem v te dobe vlastnila zcela ekologickou rucni pracku, a tak prat denne po vecerech desitky plen (pocurane i pokakane - davala jsem po dvou a maly byl zdatny producent), pak je vsechny zehlit a druhy den delat zase to same, pro mne zacalo byt docela narocne. Po case jsme zacali pouzivat jednorazovky na cestovani a pak uz to slo raz na raz - proste jsem zpohodlnela - je to mnohem, mnohem jednodussi tu plenu po pouziti vzit a vyhodit, nez se s ni prat a zehlit. Jenze vubec to neni ekologicke, a tak mam v tomto ohledu dost cerne svedomi. Dala bych kralovstvi za biodegradabilni jednorazovky!!! A aplikovat metodu Bezplen? Popravde receno, zase si to neumim predstavit. Mates se jako male mimi pocuraval 5 x za noc - jak to Ti rodice delaji? Dodnes na sve vymesovaci pochody "kasle", i kdyz ho nechavame behat bez plen - vubec mu nevadi, ze ma ve slipikach nakajdeno nebo nacurano. Mozna za to muzou jednorazovky, ale nevim. Kazdopadne si to fakt neumim predstavit - asi bych musela mit nervy z ocele, vsechny podlahy a veci z igelitu a vyoperovane cichove bunky, aby mi vubec nevadilo, ze vse porad drhnu od "eanku".
Takze sorry, ale v tohle asi jeste na par chvil zustane jednou z mala ekologickych zalezitosti, kde se proste budu chovat neekologicky.
Kazdopadne diky za tipy, pro sve svedomi se tam juknu a treba najdu nejakou cestu.
Zdenka