Re: A co ručitel?
Děkuju Vám za doplnění mých nedostatečných informací, naštěstí jsem žádný důchod nemusela nikdy dosud vyřizovat (za slovo doživotní se tedy úpřímně omlouvám), takže vím jen to, co mi má kolegyně v práci řekne sama. Ona (jak jistě logicky i ostatní vdovy) řeší riziko odejmutí nároku na důchod tím, že udržuje neformální vztah s mužem, takže má k jejich neoficiálním společným příjmům i ten svůj důchod navíc - narozdíl ode mě, kdy nedostávám po muži vůbec nic a to ani tu jeho část po dovršení mého důchodu. Sirotčí důchod stejně tak, jako i výživné, je pochopitelně pouze do té doby, než dítě dostuduje. Pak Vám právo na OBOJÍ zaniká. To je mi jasné.
Jen Vám chci připomenout, že jsem ve svém minulém příspěvku nikterak nekomentovala a nehodnotila míru bolesti, jíž vdova a její děti musí čelit. Tohle totiž komentář nepotřebuje, protože by podle mě bylo doslova nechutné vůbec něco takového rozebírat. Vycházela jsem jen z HOLÉHO tématu o penězích, které Eva nadhodila a je mi jasné, že vdova ve svém článku si na nedostatek peněz nestěžřovala ale jen rozebírá svou zkušenost s úvěry. Já ovšem reagovala na jinou část z jejího příspěvku, který porušila Eva - i když tak nešťastnou formou.
A ještě pro úplnost, také Vás musím vyvést z omylu. I já ztratila ve svém životě již tři mnou velmi milované bytosti na světě a znám hodnotu života, protože jedna z nich po dobu dvou let velmi velmi trpěla. Nelze penězi měřit bolest, protože já bych musela měřit spíše opak - za ty dva roky, co jsem se o svou ztrácející milovanou bytost starala jsem vydala tolik peněz, že je ani nedokážu a ani nechci počítat....
Věřte, že i já nikomu nepřeji nic podobného, co by musel zažít.
Odpovědět