Re: A co ručitel?

Četla jsem zde všechny reakce na Evino vyjádření se ke článku vodvy. Sice se většinou s jejím pohledem na věc a hlavně formou neztotožňuji, nesouhlasím ale ani s těmi, kteří jí za její názor tady kritizují. Každý člověk ať už je jakýkoliv má právo na svůj vlastní názor.. i když je poněkud "ostřejší". Zda ten Evin je inteligentní či ne, anebo jí jen pobouřilo to, co ona vdova napsala a proto reagovala tak, jak reagovala..., to já vážně nevím. Nevím ani, o kolik inteligentnější jsou od Evy její odpůrci. Faktem ovšem zůstává, že díky Vám všem ostatním se další diskuse omezila VĚTŠINOU jen na jakési pokárání Evy.
Já tedy budu reagovat jen na obsah jejího vyjádření a pokračuji tak v debatě o vdovině problému.
Vycházím-li tedy z předpokladu, že Evin článek není POUZE škodolibý ale je JEN čistě ostrým vyjádřením svého nesouhlasu na finanční situaci vdovy, kterou Eva srovnává s mnohdy složitější situací osamělých žen-matek, tak souhlasím s tím, že i když to pochopitelně ztrátu milovaného muže nikdy nenahradí, tak to po finanční stránce skutečně mají vdovy mnohdy lepší.
Já osobně pracuji s kolegyní a máme mezi sebou výborné vztahy. Tak kolegyně a já jsme v podobné životní situaci. Obě jsme nastoupily do práce ve stejný den a tak máme i stejný plat, obě jsme matky samoživitelky (obě 1 dítě) a jsme téměř stejně staré (já 36, ona 38). Obě jsme si prošly peklem - ona, když ztratila manžela (je tedy vdovou) a já když jsem si prožila 7mi leté útrpné manželství s mužem, který se o mě a syna odmítal starat (pro, ty co teď namítnou, že jsem si vybrala sama - tohle se bohužel projevilo až po svatbě, za což nemohu stejně tak, jako vodva za to, že jí manžel zemřel, - a jen dodávám, že můj muž pochází z velmi přísné a spořádané katolické rodiny, takže jsem to absolutně nečekala a proto si právě prožila to obrovské zklamání a peklo... a taky se pak kvůli tomu a následným zdravotním potížím ze stresu i rozvedla.)
Ale co bylo, to bylo - nyní jsme tedy obě s kolegyní bez muže a zatímco ona ke svému výdělku dostává od státu doživotní vdovský důchod a sirotčí do plnoletosti své dcery, což je na jejím životní urovni i znát - já jsem odkázaná na pouhé výživné (nesrovnatelné s výší sirotčího důchodu), které mi soud přidělil, abych alespoň něco pro svého syna od otce dostala. A jsem dále (na rozdíl od stabilního jistého sirotčího důchodu) odkázána na to, zda jej otec vůbec bude schopen platit - jinak mě čeká další nekončící vymáhání SOUDEM. A to už pomíjím tu okolnost, že zatímco vdova po svém muži dostává svůj jistý vdovský důchod i když pracuje stejně tak jako já, tak žádná rozvedená ani svobodná matka po chlapovi gaunerovi nedostává nic.
Také pokazuji na to, že i já jsem si musela projít mnoha velmi stresujícími soudy, které (především o dítě) byly mou noční můrou a není ještě až do plnoletosti syna jisté, že jim je definitivní konec. Stejně tak si musí vdova prožít boj s byrokracií o přiznání důchodu. I když nechápu, jaký problém by mohla vdova mít s prokazováním toho, že její muž zemřel a že má nezletilé dítě. Tohle jsem v jednom z příspěvků od Vás nepochopila.
Nebudu tady teď polemizovat o tom, co je spravedlivější a co ne, a také podotýkám, že své kolegyni nemám potřebu závidět (to je podle mě hloupost - to bych musela závidět každému člověku na světě, kdo je na tom lépe než já), každá jsme si s kolegyní protrpěla své - fakta ale mluví jasně - vdova v našem věku a státě to skutečně po finanční stránce má lepší.
A co se týče jakéhokoliv úvěru, tak na rozdíl od vdovy, já si kvůli své fin. situaci nemohu dovolit ani ten z banky.
Přeji hezký den všem i Evě.
PS: tento příspěvek není ironický ani namířen proti vdovám ale pokud jsem se přesto nějaké dotkla, tak mi to promiňte. Je to pro Vás jistě citlivé téma.