Taky držím palce

Jano připojuju se k "držičům palců". Sami uvažujeme o podání žádosti tak za šest let. Ještě bychom totiž chtěli jedno vlastní dítě (k tomu co máme a k tomu co čekáme :)). U nás je to velmi uvážené rozhodnutí o kterém s manželem mluvíme již těch deset let co jsme spolu. Zatím zjišťuji co a jak i když je času relativně dost. Ještě diskutujeme o etniku a zdravotním stavu.
Musím nesouhlasit s Elsou. Myslím, že dítě máme adoptovat především abychom pomohli jemu. Jistě, že to obohatí nás stejnou měrou. Je to zkrátka střet dvou pohledů, střet dvou světů. Pohledu páru, který touží po miminku a nejde to a páru který může mít vlastní děti nebo už je má a přesto chce pomoct k domuvu ještě dalšímu dítěti či dětem - třeba právě těm, které ty bezdětné páry toužící po miminku zkrátka nechtějí. Proto se také stane, že "dětný" pár získá možná dítě dřív než ten bezdětný, ale je to jen a jen "požadavky" na etnikum a zdravotní stav dítěte. Každý máme právo na své rozhodnutí a na to aby pohnutky k adopci zpochybnili tu máme sociální pracovnice a psychology. Nechme tedy naši zralost či nezralost k danému na nich.
Takže se těším na další článek.
Jani tobě přeju hodně síly, abyste zvládli všechny nástrahy předadopčního a adopčního řízení.