| Gábi, 2 děti | 
 |
(22.9.2003 8:19:44)
Obdivuji všechny, kdo se rozhodnou pro adopci nebo pěstounskou péči, ale přiznám se, že u vás, Jano, to moc nechápu. Shrnu, co jsem se dozvěděla z článku: máte 2 zdravé děti (batole a kojence) a možnost mít další vlastní děti, je vám kolem 25 let (vy asi ještě studujete ?), příjmy asi nemáte nijak závratně vysoké, váš muž si adopcí není příliš jist ... K tomu vaše těhotenství nebyla asi úplně plánovaná ... Z toho mi nějak vychází, že potřebuje na takový krok uzrát.
Jinak informace o úředním procesu kolem adopce jsou velice zajímavé.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(23.9.2003 12:15:22)
Přemejšlela jsem nad tim, proč potřebujeme uzrát (v pořadí jaké jste uvedla):
Protože už máme dvě děti? - Pro někoho jsou dvě moc, pro někoho akorát a pro někoho málo.
Protože můžeme mít vlastní? – Protože můžeme někomu pomoct.
Protože je nám 25? – Teď už mám hotovou školu, v průběhu mateřské se mi daří i publikovat v odbornym tisku, v což jsem ani nedoufala, až nastoupim do práce, budí mít ještě dost času, na něco, čemu se říká kariéra a pak ze mě třeba bude ještě aktivní babička :-). Manželovi se podařilo sehnat slušně placenou práci v oboru, která se mu prolíná se studiem.
Protože nemáme závratně vysoké příjmy? Příjmy máme asi průměrný. Zatím jsme nedostatek peněz nepocítili (pokud nepočítam, že nemáme na novej barák) a až mi skončí mateřská, přibyde ještě muj úchvatnej plat (podle toho, u který práce nakonec zakotvim mě bude platit buď resort zdravotnictví, nebo školství).
Protože muž si není příliš jist? Bohužel. Muž si je chvíli naprosto jist že ano (pak je ochoten čekat v čekárně až si nějaká sociální pracovnice dopije kafe a začne s námi komunikovat, aniž by měl připomínky, nebo se vyjádří, že by bylo prima mít těch dětí třeba sedm) a pak si vzpomene, že vlastně v autě jsou jen tři místa pro děti nebo něco podobnýho a že si asi zkomplikujem život. Jinak mam pocit, že to asi častěji jsou ženy, kdo přijde s nápadem adoptovat dítě – že by mateřský pudy?
Protože naše těhotenství nebyla plánovaná? Určitě si nemyslíte, že bychom kvůli tomu měli naše děti míň rádi…
|
|
| Elsa 40, Tom 10 | 
|
(23.9.2003 20:51:51)
Musím se přidat ke Gabi- taky dost dobře nechápu, proč 2 mladí zdraví lidi se 2 dětmi a možností mít další chtějí adoptovat dítě. Není to proto, že máte pocit, že chcete udělat dobrý skutek a těm ubožátkům malinkým opuštěným musíte přece pomoct? Ale přece dětí vhodných k adopci je v porovnání s počtem žadatelů málo, takže v některých krajích se čekací lhůty pohybují okolo 5 let. Což je pro pár, který třeba do 30 zkouší otěhotnět a po poznání, že to asi nepůjde, si podají žádost o adopci, docela dost dlouho. No a když se pak setkají s někým vám podobným, může to být dost frustrující. Možná nebýt vám podobných párů, byla by to lhůta poloviční...
Nezlobte se, ale tohle prostě nechápu. Mimochodem, my máme adoptovaného 14ti měsíčního chlapečka, je naprosto úžasný a jsem za něj vděčná, ale nikdy nebudu mít pocit, že jsem pomohla já jemu. Naopak...
E.
|
| maceška | 
|
(24.9.2003 7:20:36)
Ahoj Elso,
přečetla jsem si Tvůj komentář k článku, a chápu Tvoje rozhořčení. Ale musím se zastat Jany (a sebe), protože pomíjíš jeden důležitý fakt - totiž že Jana nechce adoptovat zdravé bílé dítě v kojeneckém věku, po jakém touží bezdětné páry.
My máme dvě holčičky, obě mohly být adoptovány bezdětnými páry, a přesto je nikdo nechtěl! Helenka byla odebrána z biol. rodiny v 6 letech, rok prožila po nemocnicích a ozdravovnách, a teprve potom jí hledali rodinu. Přestože je to inteligentní šikovná holka, dostala se až do celostátního registru, protože o tak velké dítě prostě bezdětní žadatelé nestáli.
Míša mohla být adoptována ve věku 2 let, kdy byla matka zbavena rod. práv. Přesto až do jejích 4 let rodinu nenašli, a tak přišla (opět díky celostátnímu registru) k nám. Nemám pocit, že bychom někomu "vyfoukli" děti.
Nezlob se, že to takhle píšu, ale myslím, že jednostranný pohled je velice zavádějící.
|
|
| Amoneta + 4 děti | 
|
(26.9.2003 2:30:02)
Elsi,
tvůj příspěvek mě dost zarazil. Přece vybírá-li se dítěti rodina je moc a moc dobře pokud bude žadatelů co nejvíc. Vzhledem k možnostem asistované reprodukce má možnost mít vlastní miminko naprostá většina párů - je-li dostatečně trpělivá a bohužel i ochotná za "léčení" zaplatit. Ve svém okolí znám několik případů adoptovaných dětí - a můj osobní názor je, že děti jsou spokojenější v rodinách, kde už jsou nějaké děti ať už vlastní nebo adoptované. Naopak je velmi časté, kdy adoptované dítě není schopno splnit ambice svých rodičů, což může vést i k rozpadu manželství se všemi důsledky i pro dítě. Mně osobně připadá nejen pro miminko příznivější dostat se do rodiny, kde už jsou dvě děti, než třeba do bezdětné rodiny, která právě přestála třeba 3 neúspěšná IVF. Vzhledem k tomu, že jsem hormonální léčbu kdysi sama podstoupila, mi nikdo nevymluví, že to manželství nepoznamená. Tyto páry berou velmi často adopci jako lék na vlastní problémy, očekávají, že když dostanou vytoužené dítě - všechny problémy jako mávnutím kouzelného proutku zmizí - nezmizí - je to stejná hloupost - jako řešit problémy v manželství narozením dalšího dítěte. Možná se na chvíli odsunou do pozadí, aby se později objevili v podstatně větší intenzitě. Kdybych já rozhodovala o vhodnosti rodičů - zkoumala bych zejména "celkovou pohodu" v rodině. Neumím to přesně vyjádřit ale je to něco, co je třeba velmi cítit z každého příspěvku Macešky.
|
|
| Tom | •
|
(6.10.2003 15:37:42)
Co se tyce te vyzralosti, on bude asi v teto vete nejvice viditelny ten rozdil :
"ale nikdy nebudu mít pocit, že jsem pomohla já jemu. Naopak..."
Preji hodne stesti.
|
| Helena | •
|
(10.8.2004 18:09:28)
Reguji na příspěvek, který oceňujete jako vyzrálý
"ale nikdy nebudu mít pocit, že jsem pomohla já jemu. Naopak..."
Je to vzletné, ale jinými slovy to znamená také:
Chtěla jsem pomoci sama sobě a splnilo se mi to. Chtěla jsem dostávat, ne dávat a pomáhat.
Dostala jsem rodičovskou roli, vychovávám dítě, dostávám to co jsme chtěla, a proto ani nemám pocit, že bych přitom něco dávala.
Někdo adoptuje dítě, protože po něm touží a vlastní mít nemůže (adopcí pomůže sobě), někdo k tomu přidá další rozměr a nekouká jen na sebe. Druhý přístup já velice oceňuji, Janě a všem podobným držím palce.
On je skutečně velký rozdíl mezi tím, adoptovat "problematické" dítě, tj. dítě s tělesným postižením, zanedbané, týrané, ve vyšším věku apod. a mimi nepoznamenané nijak výrazně negativní minulostí.
|
|
|
|
| Alili (Veru 6/02, Kuba 5/04) | 
|
(26.9.2003 19:36:53)
Ahoj Jani!
Moc vám fandím a je to fajn, když se nějaký pár rozhodne pomoct opuštěným dětem. Moji kamarádi mají šest vlastních dětí a ještě měli další v pěstounské péči. Teď už mají doma jen ty vlastní... myslím, že svého rozhodnutí nebudete litovat (i když geny hrají svojí roli a nesmí se podceňovat)
Já nebýt taková stará rašple a kdyby ten můj chlap chtěl, tak do toho jdu hned.
Moc se těším na pokračování vašeho příběhu a kdybs něco potřebovala - knížky, hračky nebo tak něco, určitě mi napiš!
Alice
38 let, dcera Veronika 6/2002 + mimi v bříšku
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(27.9.2003 10:07:10)
Díky. Já myslim, že hraček i knížek máme dost, ale pokud jich máte doma až příliš a chceš někoho potěšit, tak navrhuju to, co mi napsala před dvěma dny Tooshy mailem: na vánoce jejich kluci sami vyberou hračky, který pak společně donesou dětem do dětskýho domova. Mně se to zdá jako moc dobrej nápad. (Mimochodem jejich kluci sami vybírají mezi svýma hračkama dárky i když jedou k někomu na návštěvu a musim říct, že jsou opravdu štědrý :-).)
|
|
|
| Tom | •
|
(6.10.2003 15:29:22)
Podepisuji!!! :-)
V petadvaceti letech si planuji soukromou skolku leda katolici a Romove. Teda - oni to ani moc neplanuji, oni nad tim moc nepremysleji (ti prvni nesmeji a ti druzi si radeji zazpivaji :o) ).
|
|
| jana, zatim bez deti | •
|
(29.4.2004 9:55:40)
Je spousta veci, u kterych slovek citi, ze je udelat ma, chce nebo dokonce musi. Samozrejme, je dobre se predem zamyslet, ale ono spoustu veci stejne nevykoumas anebo jsou ve fimale uplne jinak.
Ja Jane a jeji rodine moc fandim a obdivuju je. Pripada mi krasny, ze chteji dat domov cizimu diteti a o to vic krasnejsi, ze uz sve deti maji a mohou mit dalsi, ze to nejsou zadni zavratni bohaci, ze vystudovali VS a maji asi vetsi sanci na budovani kariery, ze jsou tak mladi atd...
Preju hodne stesti a radosti ze zivota, kterou evidentne mate.
Jana
|
|
| Edita | •
|
(21.4.2006 15:13:26)
Vážená Jano,
přečetla jsem si vaše články o adopci - dostala jsem se k nim právě proto, že sama uvažuji o adopci. Je mi 30 let a máma s mužem jedno dítě, na které jsme poměrně dlouho čekali. Nemohu proto pochopit vaše pohnutky, které vás dovedly k adopci - podle všeho mi skutečně připadá (i podle vašeho slohu a myšlenek, které zde prezentujete, a to se prosím na mě nezlobte), že jste ještě nevyzrálá osobnost, která do mateřství hupsla rovnou po hlavě a navíc nepřipravená a teď snad z pouhého rozmaru chce další dítě. Vaše slova, že by "dítka byla narozená po sobě v letech 2001, 2003 a 2005..." a proto žádáte v takovém čase o adopci - nepřipadá vám to osobně dětinské?!! Mně docela ano - jste podle mého nevyspělé dítko, které potřebuje ještě samo dospět a domnívám se, že psycholog SPRÁVNĚ!!! odhadl míru Vaší nedospělosti a správně! Vás nedoporučil s tím, že si máte zažádat znovu za 2 roky. Pokud si totiž zažádáte za ty 2 doporučované roky, pak skutečně nejde jen o pouhý rozmar, ale skutečný zájem o dětskou opuštěnou duši, která potřebuje ochranu a lásku a ne, aby přišlo do rodiny, kde děti mají za mámu odrostlé "dítě" - omluvte, prosím, můj výraz, ale určitě se to dá pochopit, jak to myslím. Jste s manželem (věkem, "povoláním" i zabezpečením rodiny) skutečně "horkými kandidáty" na neschválení...a to pouze ale v současné době. Pokud vám jde JEN A JEN O TO, ABY VAŠE DĚTI BYLY PO SOBĚ PO 2 LETECH, PAK SI PŘECI MŮŽETE, JAK SAMA PÍŠETE, "SEDNOUT VEDLE TRENEK" a budete mít svůj "ideál" doma. Nechtějte ale "zranit" už beztak zraněnou dětskou duši, kterou opustil ten nejbližší, kterého měla - máma a táta. :-((((
Slova, která píšete - mj. "že se obáváte, zda se vám bude přijaté dítě líbit..". Milá zlatá, adoptovat dítě není jako si koupit housku na krámě!!! Opravdu to vyžaduje hodně taktu, sebekázně, trpělivosti atd. Ohledně nemluvení vašeho staršího syna - dovolte mi jeden dotaz: Kdybyste nešli s manželem do adobce, zřejmě byste se ani nedozvěděli, že Váš starší syn je jak se vyjádřil psycholog "zaostalý" - tzn. že byste ho ani k logopedovi nevzali, že je to tak? Jak dlouho by tedy nemluvil - rok, dva? Opět se tu spíše dále ukazuje Vaše nevyzrálost, neboť Vás to ani nenapadlo, že by mohl být u 3letého dítěte nějaký problém!!! Váš spěch je skutečně výsledkem nevyzrálosti Vaší osobnosti a jako takové bych z vlastního pohledu také adopci nedoporučila!!!
Hezký den přeju.
PS: Již jen dodám, že mám pár semestrů psychologie a Vaše stránky (vyjma samozřejmě popisu jak adopce probíhá, to je zajímavé) jsou pro mě inspirací, jak se člověk dokáže chovat, jednat a prezentovat. :-) Hodně štěstí Vám přeji na cestě sebeobjevování a dospívání Vaší nevyzrálé osobnosti.
PŘEJI VÁM HODNĚ ŠTĚSTÍ VE VYZRÁVÁNÍ VAŠÍ OSOBNOSTI
|
| kemiska | 
|
(4.2.2009 15:33:48)
Chystáme se k adopci,už máme pozvání k testům.Bude to dlouhodlouhá cesta k vysněné holčičce,už aby byla u nás doma!!!!!!!!!!!!!!!
|
|
|
|
V její náručí
Špalíček veršů a pohádekJindřichův Hradec 
Pohádkový les na Černé hořeTrutnov 
Den s Horskou službou Šumperk 
Horská pohádková výprava za dobrodružstvímTrutnov 
Mamutíkovo noční dobrodružstvíÚstí nad Orlicí 
Špalíček veršů a pohádek
Pohádkový les na Černé hoře
Den s Horskou službou 
Horská pohádková výprava za dobrodružstvím
Mamutíkovo noční dobrodružství
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)