musim se zastat agaty

agato, nadalo mi to a musim rici, ze te chapu, po tom, co nekdo probdi celou noc u ditete, ktere ma jeden epeilepticky zachvat za druhym a otupele myslenky prinaseji vzpominky na nasi prababicku, ktera se z jednoho takoveho uz neprobrala zatimco ty zbystrene nabizeji jen hola fakta o umrtnosti v takovych situacich, tak kdyz si pak jeste po ranu nekdo takovy precte o depresi maminky tri veselych zdravych deti, tak to opravdu prilis povzbuzeni do zivota neprinese, ba naopak a snese to myslim prave takvy komentar, co jsi napsala ty.....jenze o takovych nocich tady pise malokdo, do toho se samozrejme nikomu nechce.....ale i pro mne se kdysi otevrelo okno, ne tedy do prazske ulice, ale nekam az za vsechny ty myslenky, zbystrele i otupele, optimisticke nebyly totiz ani jedny.... bylo to ale taky venku, nekde na pobrezi more, zrovna jako v Magdine pripade foukal vitr a najednou tvari v tvar tomu nekoncicimu prostoru a samozrejmosti existence, s jakou vsechno kolem zije a trva, zniceho nic byly vsechny myslenky pryc a zustal jen klid a jistota a mozna dokonce i radost, ktere se vlastne ani slovy vysvetlit nedaji....takze bych svuj prispevek nazvala O zbytecnosti myslenek a vlastne si myslim, ze Magdina metoda universalni je a jeji prispevek mne taky svym zpusobem potesil, vecer jsem si na ni vzpmnela a otevrela si okno...