rozporuplné

Můj názor:
-obdivuji, jak rodina zvládá "technický" chod domácnosti - pokud vím, tak ve škole i na táborech připadá na 10 dětí jeden vedoucí a to jsou děti stejného věku, tzn. stejných potřeb, a nestarají se o všechno
-obdivuji, jak vychází s penězi
-ráda bych slyšela mínění té maminky
-v komentářích zaznělo, že je určitě spokojená, protože jinak by neměla tolik dětí; to tak úplně být pravda nemusí. Maminka třeba nechce tolik děti, třeba jen nechce brát antikoncepci - je katolík, nemůže brát nic hormonálního a manžel je alergický na latex :-), manžel je katolík a nechce používat antikoncepci a ona je submisivní, tak se podřídila. Neříkám, že to tak je, ale že to tak může být.
-ráda bych si poslechla názory a zkušenosti té maminka na chod domácnosti, výchovu děti apod. Ale to by asi bylo všechno, o čem bychom se spolu mohly bavit. Myslím, že její obzory jsou hrozně úzké. Ne proto, že by byla hloupá, ale protože prostě nemá čas na nic jiného a pokud dřív měla nějaké záliby, neumím si představit, že by při takovémhle životě nezakrněla.
-nevěřím tomu, že děti jsou hrozně šťastné, že jsou v tak velké rodině. Pokud rodina nemá nějakou zásadní výpomoc a všechno leží jen na rodičích, pak určitě ty větší děti musejí pomáhat víc než je přiměřené jejich věku. Jak už tady zaznělo - v deseti letech oloupat brambory pro 4 člennou rodinu je OK, pro 12 lidí (mimino se tepr kojí) je děs. Další problém vidím v tom, že rodiče se nemohou nikomu individuálně věnovat (i to tady už zaznělo). Podle mně je povinnost rodiče alespoň občas se věnovat jen jednomu dítěti individuálně. Je jedno, co to je - hrát si s kostkama, jít si zabruslit, jet na kole na výlet, číst pohádky, pohrát si s autíčky. Při takovéhle činnosti vznikne ten důvěrný individální vztah. Nemusí to být každý den dvě hodiny, ale aspoň jednou týdně třeba půl hodiny. A to podle mne při 11 dětech nejde. Určitě se mezi těmi staršími dětmi najdou takové, které trpí pocitem, že je rodič nemá dost rád, protože se víc věnuje menším dětem. A zareaguje na to buď tím, že začne dělat problémy nebo se začne víc snažit ale protože bude stále nedoceněn, bude se to v něm hromadit, nebo se uzavře do sebe s pocitem nespravedlnosti.
- ráda bych se zeptala maminky, zda si někdy s některým dítětem hraje
-zajímalo by mě, jestli některé z těch dětí navštěvuje nějaké kroužky. Chápu, že mohou mít spartánskou výchovu a mohou chodit do nejbližší školy pěšky třeba 5 kilometrů. Ale neumím si představit, jak se řeší jejich individuální potřeby - kroužky, lékaři nebo třeba jen návštěva u kamaráda. Tolik dětí se nevejde do jednoho auta (pokud nemají autobus). Takže když je potřeba jet s jedním někam, musí buď jet i ostatní (a otravovat se pak třeba v čekárně) nebo ostatní zůstanou doma, ale už je ti starší dostanou na starost. Je-li to jednou denně na hodinu, je to v pořádku. Ale to je určitě ve větším rozsahu. A až budou přecházet na střední školu, obávám se, že jejich přání a schopnosti bude až to druhé, k čemu se bude při výběru přihlížet. První bude dosažitelnost, nejlépe mhd, aby je rodiče nemuseli nikam dovážet.
-viděla jsem v tv kus dokumentu o rodině s hodně dětmi, asi to byla tahle rodina. Žili v domku na nějakém kopci. Těch starších dětí (cca 8-12 let) se ptali, jestli chtějí mít děti. Všechny řekly, že ano, ale ne tolik. Tak kolem 4. A ta nejstarší dívka řekla"chtěla bych mít děti, ale tak 3 nebo 4. Tolik jako my ne, když vidím, jak to máma někdy nezvládá." Což mě hodně zarazilo. myslím, že když takhle staré dítě řekne o rodiči, že to nezvládá, tak už to musí být hodně extrémní. Většinou, když má rodič pocit, že nezvládá, dítě to vůbec nezaregistruje.
Můj závěr je ten, že takhle velká rodina není "dobrá věc". Myslím, že rodiče si tím uspokojují nějaké své potřeby (lásku k dětem, potřebu velkého kolektivu, postoj k nepoužívání antikoncepce), ale je to bezohledné vůči dětem (ne úmyslně, věřím, že dělají to, o čem jsou přesvědčeni, že je to to nejlepší). Něco jiného by bylo, kdyby měli někoho (babičku, tetu, placenou pomocnici), která by významně a pravidelně pomáhala s těmi technickými a organizačními věcmi - úklid, vaření, doprava, takže by se rodiče (zejm. matka) mohli dětem hodně věnovat. Ale pochybuju, že by se k tomu zadarmo někdo odhodlal a peníze na to asi nemají.