Rodič je nejlepší kamarád

Jak naložit s řešením tohoto problému ? Budovat vztah my (= rodiče ) a naše děti jako vztah kamarádů, kterým " samozřejmě " řekneme důvěrnosti, které se před rodiči neříkají. Je to těžké najít v této uspěchané době, čas na společné posezení - třeba nad knížkou po společném večerním čtení - ale právě v takových chvílích se děti rozhovoří a při povídání o tom, co jsme právě četli, můžeme děti upozornit třeba na téma sekt a jiných podobných nepříjemností, které nás asi budou provázet čím dál tím více. V této oblasti musí platit více než jinde, aby vše odpovídalo a bylo prezentováno přiměřeně věku dětí. Není nic lepšího, než učit děti na příkladech ze svého okolí nebo v té lepší variantě ze svých osobních zkušeností. Není nic horšího než něco radikálně zakazovat a ještě hůř - něčím podobným strašit nebo vyhrožovat. Vše je věcí postupného budování důvěry a vědomí, že žijeme v rodině, která uznává konkrétní životní postoje a zásady, které nemění podle toho " co se právě nosí ". S touto výbavou se potom nemusíme bát, že se naše děti nebudou ptát a hledat odpověď na otázky, které před ně položí život. Učme děti, že nežijeme ve skleníku a kolem nás je mnoho dobrého, ale také trochu toho zlého a my musíme udělat vše proto, aby toho lepšího bylo více. Každý podle svých schopností a možností. Nevěřit každému lacinému pozlátku ( jak nám říkávali prarodiče ) a stále myslet na to, že co se nabízí zadarmo nemá moc velkou hodnotu nebo dlouhého trvání. Neexistuje recept na jednoduchý a spokojený život bez všedních starostí a nutnosti řešit komplikace, které před nás postaví všední situace ve škole nebo třeba na hřišti. Cílem tedy musí být jistota, že naše rodina je tím místem, kde můžeme klást otázky a kde společně hledáme odpověď na to, čemu nerozumíme. Není přece nic krásnějšího, když jsme s našimi dětmi na společné lodi a ony se cítí být najednou dospělejšími a my se zase aspoň na chvíli stáváme dětmi. Když si děti hrají, tak nezlobí ...