Značková obuv

Mám kecky Hi-tec za patnáct stovek. Ty, které jsem měla před tím, byly značky Sprandi a vydržely tři roky. Loni jsem koupila kvalitní Gore-texové boty za tři tisíce. Přežily bez sebemenší újmy na kráse i kvalitě celou zimu, přestože jsou z usně béžové barvy. Jsou 100% voděodolně, což jsem už několikrát ocenila, bláto se nechá zaschnout a pak se vygumuje speciální (prý i normální školní) gumou a jsou zase jako nové. Tento nákup považuji za skutečnou investici, která se vyplatí. Lodičky a jim podobné společenské boty nosím občas do práce a také vydržely, a to chodím pěšky půl hodiny přes kamenitý terén (pokud mi nezastaví galantní kolega). Žádné boty mě nestály méně jak tisícovku, ale vyplatilo se mi to. Jediné zklamání bylo u Stivalu, kde jsem koupila kožené polobotky za 670,- Kč na jaro či podzim. Přes léto jsem je moc nenosila a na podzim jsem zjistila, že mám prasklé obě podrážky a že mi do nich nemilosrdně teče. Samozřejmě už uběhla záruční lhůta. Chodí se v nich skvěle, jsou pohodlné, ale pouze do sucha...:-(
Do teďka jsem mluvila pouze o kvalitě a trvanlivosti bot. Špatná kvalita má dopady "pouze" na naši peněženku či nervy s reklamacemi, ale následky, které zanechají na dětských (ale i dospělých) nohách, podle mě nestojí za to. Chápu, že kožená botička pro miminko, které se začíná stavět na nohy, od českého výrobce stojí 360,- Kč, což není zrovna málo na to, že je prcek brzy vymění za větší. Doma mi ale od mala naši vtloukali větu: "Zdraví je přednější.", ať se to týká bot nebo čehokoli jiného.
Nevím, pro koho by bylo příjemné chodit se svojí ratolestí pravidelně k ortopedovi léčit křivé či jinak deformované nohy. To dám raději víc peněz za kvalitní boty.
Mějte se pěkně a zdravím,

Lucka.