Všem holkám na mateřské

Milé maminy,
už je to skoro tři roky, co jsem skončila se svými MD - celkem jsem byla doma s dětmi 10 let. První dítě přišlo až po třicítce a tudíž, jak asi chápete, bylo pěkně vymodlené. Holčička se mi odvděčila úžasným několikahodinovým spánkem a to víckrát za den (nekamenujte mne, já ji to neučila, ale byla jsem jí moc vděčná...), takže nějaké podobné problémy jako běžné mamky jsem stále nějak neměla. Nicméně když jí byl rok, začala drobná ponorka, takže jsem nehledala pomoc a čas na úklid, ale zoufale jsem hledala společnost. Abych to zkrátila, přišla pomoc v podobě mateřského centra - nejprve jsem byla jen vděčný návštěvník, potom jsme s kámoškou založily centrum u nás na Jižním Městě (možná na jiném místě na Rodině znáte moje články - viz Domeček apod.). Po narození chlapečka jsem pociťovala totéž, co vy - kolotoč, nevyspání, dělení pozornosti mezi dvě děti (rozdíl 4 roky), neuklizená domácnost....
Ale to nejdůležitější je, že jsem sice nenašla moc času na sebe a vzornou domácnost, ale zato jsem strávila pár prima let ve společnosti maminek s podobnými zájmy a osudy, několikrát za týden jsem měla možnost si zajít poklábosit, aniž bych musela složitě hledat hlídání - děti se totiž "hlídaly" samy v herně na koberci a my jsem měly skoro pohodu.
Prostě, jestli to některé z vás ještě neví, existuje tato záchrana proti zblbnutí na MD. Všechny si říkáme, že děti jsou nám nejpřednější, že je přece neopustíme - ale mateřská centra nabízí možnost, jak nebýt stále mezi 4 stěnami, najít společnost a přitom tak úplně neopouštět děti.
Možná se mi nepodařilo vystihnout to, co vím a cítím, ale snad aspoň někdo pochopil. Já vím totiž ještě jedno - jsem druhým rokem v pracovním procesu, kam jsem už opravdu chtěla, ale teď konstatuji, že se mi po době strávené doma stýská. A kdyby existovalo mateřské centrum pro "přestárlé" matky, tedy takové, které mají už trochu odrostlé děti, asi bych doma ještě zůstala.