Kdo má právo přikazovat nebo zakazovat?!!!

Tak jsem se vrátila z dovolené a nestačím se divit, co se tady zase rozjelo. Trochu mě zaráží četnost příspěvků, které jsou v podstatě pořád dokola o tom samém. Víceméně všichni mají svou pravdu a zas tak moc se názory od sebe neliší, nicméně mi připadá, že jste se poněkud odklonily od hlavního a podstatného, o co tady jde. Shrnu-li to, tak souhlasím s menšími výhradami se všemi názory, ovšem pokud bych se měla s nějakým ztotožnit, jednoznačně je to Jarka nebo Sally. Není to proto, že názorová shoda u nás panuje i v jiných situacích. Prostě myslím, že jejich pohled na věc je velmi blízký tomu mému. Už jsem to tu opakovala mnohokrát, tak se nechci vracet pořád k tomu samému, ale pro úplnost - interrupci jsem nikdy neabsolvovala a nepovažuji ji za ideální řešení, nicméně vím, že v životě každé ženy může nastat situace, kdy pro ni nebude jiného zbytí. Každá má svoje hodnoty nastavené jinde a tak tedy to, co pro jednu bude nepřípustné, druhá bude pokoušet řešit. Je jasné, že důležitá je prevence, v tom jsme, myslím, hodně pokročili, dělá mi radost, že dnešní dospívající holčiny mají možnost nastudovat spousty informací v různých dívčích časopisech (ne každý rodič je tak bezprostřední, aby s dětmi tyto problémy řešil sám, to je bohužel ještě pozůstatek uplynulé doby), líbí se mi, že i patnáctileté slečny, pokud se chtějí vrhat do dobrodružství, mohou volit vhodnou formu antikoncepce a najde se vždy někdo, kdo jim je ochotný poradit v jejím výběru. Je toho víc, co se změnilo, a myslím si, že i ten počet "nenarozených" dětí se časem bude stále snižovat. Rovněž také myslím, že těch potenciálních dětí, jejichž potenciální matky přistupují k potratu jako jakési "post" antikoncepci, je v celém množství méně než těch, které se nenarodily z opravdu objektivních důvodů. Ty důvody mohou být pro každou ženu různé a nemůže ji nikdo za ně soudit. Například Miška si troufla mít holčičku i v nejasné situaci, kdy věděla, že zůstane sama (byť s podporou ženatého přítele). To je samozřejmě hezké, ale na druhou stranu si zcela dovedu představit Jarku, která žila na hranici sociálního minima, přítel jí zdrhnul a ona by byla na vše zcela sama. Ne každá žena je schopná si přivydělávat i během mateřské, Míša nemůže posuzovat podle sebe, že ona to zvládla, to je skvělá věc, ale mně spíš připadá víc nemorální než případná interrupce v této situaci, když matka díky tomu uvrhne do chudoby a nedostatku stávající děti, které mají (překvapivě) stejné právo na život za určitých podmínek. Je to případ od případu, ale myslím si, že nikdo nemá právo toho druhého kvůli tomu soudit. A jak to je s dětmi nechtěnými, je vidět poměrně plasticky všude kolem. Přecpané dětské domovy a kojeňáky, v nichž vyrůstají děti, které se jen zřídka asimilují do běžného života a většinou pak se svými případnými potomky zacházejí podobně, jako bylo zacházeno s nimi. Ale to už jsem zabředla příliš daleko a v podstatě opakuju už dávno řečené. Jen bych ještě podotkla, že postrádám přímou odpověď Zdenky na přímou otázku od Jarky - jak by se ona zachovala v situaci, v jaké byla kdysi ona (Jarka). Ono je snadné říci, že by si případné dítě nechala, což by nejspíš řekla. Já sama bych například v tuto chvíli velmi váhala. Nemám důvod se bát, protože dělám maximum pro to, aby k něčemu podobnému nedošlo, ale kdyby mi například selhala antikoncepce (pominu-li její negativní účinky na případný plod), rozhodně nemám pocit, že bych se cítila zodpovědná řešit, zda zůstanu doma 3 roky s almužnou od státu, své dospívající děti rázně odstřihnu od všeho, na co byly dosud zvyklé, případně budu přemýšlet, kde si měsíčně přivydělat, jak prásknout dítě co nejdříve babičce nebo do jeslí…(manželův příjem je velmi nejistý, takže já těžko můžu přistoupit na situaci, že dva měsíce nezaplatím nájem a pošlu děti napást se na louku jen proto, že nám zrovna nikdo neproplatil fakturu za jeho odvedenou práci). Je toho moc a myslím, že do mých případných pocitů v tomto případě vůbec nikomu nic není, tak jako mně není nic do toho, proč své první dítě spláchla do záchodu Miška, zatímco to poslední si nechala, stejně jako mladičká Petra. A tím se dostávám k tomu hlavnímu a důležitému, o co tady v té diskusi jde a myslím, že od začátku šlo. Ne o to, jaký má kdo názor a jak kdo schvaluje či neschvaluje interrupce. Jde o to, že ať si kdokoliv myslí cokoliv, NIKDO NEMÁ PRÁVO CHTÍT NĚKOMU JINÉMU URČOVAT, CO MUSÍ NEBO NESMÍ DĚLAT, tedy v tomto případě jednoznačně. Pan poslanec Karas, jehož jméno když slyším, tak se osypu, ať si řídí porodnost ve své rodině, případně ve své nábožensky směrované straně, ale ani on, ani nikdo jiný nemá právo chtít řídit osudy žen a jejich neplánovaně počatých dětí. Už jsem někde zmiňovala, že osobní svoboda každého jedince končí přesně tam, kde začíná osobní svoboda těch ostatních. A represe do demokratické společnosti nepatří. To, co tito demagogičtí poslanci (spolu s institucí paní Zdenky) hlásají jako právo na život nenarozeného dítěte, zavání až příliš snahou o regulaci a kontrolu svobodného myšlení a rozhodování žen, jako že jsme nesvéprávné bytosti, které potřebují, aby nad nimi vládla pádná mužská ruka, která to za ně vyřeší a rozhodne. Možná bychom mohli pokračovat jako v Afghánistánu, tam se také přece káže ve jménu víry a jejich ministerstvo počestnosti (či jak se jmenuje) potírá všechny nemravné jedince. A toto je celý problém. Může se polemizovat o správnosti potratů, může se apelovat na osvětu mladých dívek, může se promítat drastický film o potratu kyretou čtyřměsíčního plodu, může se konečně změnit idiotský zákon o adopci a pěstounství a o nalezených dětech a anonymních porodech, může se tedy jakýmkoliv způsobem snižovat počet nechtěných těhotenství a interrupcí, ale to všechno se jenom MůŽE! Nikdo, a tím méně jakýkoliv chlap, nemá právo řešit tuto problematiku direktivně a zákonem!!!