Chudák ouško

Jednou jsem svého syna, když měl asi 6 let, střihla nedopatřením /jak jinak/ do ucha. Odstřihla jsem mu kousek kůžičky z povrchu. Chudáček. Nemohla jsem zastavit krvácení, druhý den už jsem volala doktorce, že nemůžu oddělat náplast, protože to pořád krvácí. Ona řekla, že když to nepřestane, mám přijít. Třetí den konečně ouško přestalo zlobit.
Bylo to utrpení, protože si dokážu představit, jak to muselo být nepříjemné.
Od té doby jsem je sama nestříhala, chodili k holiči. Teď máme strojek a oba jdou vždy do 1 mm.
Dceru nestříhám, protože má krásné kudrnaté vlásky. Jednou jsem ji zastřihovala, ale to se dělá s dlouhými vlásky lépe.
Ale stříhám sebe /po zkušenostech i s kadeřnicemi, že co si neudělám sama, to nemám/, chodí ke mě i kamarádky, protože stříhám dobře.
Proto vím, jak je velice příjemné mít v kuchyni nebo v koupelně takové ty jemné kraťoučké vlásky, které lezou hlavně všude tam, kam nemají.