Byt

Ahoj,
prosím eventuální čitatele o názor. Přibližně před dvěma a půl lety jsme s manželem koupili byt, byla jsem tehdy na konci sedmého měsíce těhotenství a tedy v určité časové nouzi. Byt nebyl zcela podle mých představ, mimo jiné
byl velice špinavý a i jinak zdevastovaný, avšak byl na velmi strategickém místě v jednom z nejlepších pražských sídlišť - vyhovovalo nám dobré spojení, blízkost přírody, a maximální občanská vybavenost přímo v místě a taktéž
cena. Navíc jsem na tomto sídlišti nějakou dobu předtím bydlela a velice si ho oblíbila.

Byt jsme vyčistili a částečně zrekonstruovali, na velkou část dále potřebných úprav jsme již však neměli prostředky (nebyly to však věci funkční, ale např. výměna oken a kuchyňské linky). Zakrátko jsem porodila a po nějaké době (kdy mi bylo velice zle při každém pohybu - porod byl celkem těžký a pošramotil mne značně) jsem zapadla do každodenních činností a ve chvílích, kdy jsem si to stíhala uvědomit jsem byla téměř naprosto šťastná. Bohužel jsem si tento stav dlouho neužívala. Přibližně čtyři týdny po porodu mi jedna "hodná" paní sousedka, poté co okomentovala "to krásné miminko", co jsem vezla v kočárku, prozradila neblahou historii bytu, která vysvětlovala jeho stav - v bytě dlouhodobě bydleli Ukrajinci - nejdříve dělníci a posléze jakýsi ukrajinský inženýr, což by mi ani tolik nevadilo - stav bytu tomu nasvědčoval, víceméně jsem s tím počítala. Nebyla jsem však připravená na informaci o tom, že cca dva měsíce před našim nastěhováním se jeden z obyvatelů tohoto bytu přímo v bytě zastřelil.

Od toho okamžiku se v bytě cítím mírně řečeno velice špatně, pociťuji v bytě odpor, který se za celou dobu co v bytě bydlíme zmenšil pouze nepatrně. Z počátku se i (po krátké době, kdy jsem měla pocit, že mě to vlasně nijak
nesebralo) stupňoval, jak mi docházelo, že takový způsob smrti není úplně čistý a od čeho třeba asi byla ta krvavá šmouha v předsíni (říkala jsem si: to museli být hrozný lidi, oni se tu snad rvali...), nebo co mohla být ta podivná hmota, podobná zaschlé svíčkové ve skulinách okolo jedné dveřní zárubně. Mám obavy, že i když překousnu ještě nějaké období, nikdy se v bytě nebudu cítit úplně dobře a uvolněně.

Ráda bych věděla, zda vám připadá pochopitelné, že se chci z bytu odstěhovat. Podotýkám, že to není problém finanční, ale spíš organizační, v každém případě však řešitelný. Měli jsme již několik možností, kam se odstěhovat, několik v bezprostředním okolí tohoto bytu (navíc v podstatně čistějším domě s hezčím okolím), manžel však jakékoliv návrhy podobného typu odmítá s tím, že se nebude stěhovat do stejného bytu o pár ulic dál.

Díky za každý příspěvek.
Klara