Re: nejcastejsi pripad nevyrovnanosti deti

Nevím ani, jak Ti vyjádřit mé sympatie ! Taky mám tříletého chlapečka, který až na to, že nemá zatím sourozence, se chová s tím Tvým naprosto identicky. Tak jsem se radila se známou psycholožkou a prý jsem možná přeťápla naplnění dnešního trendu "věnujte dítěti hodně pozornosti". Prostě jsme mu všichni projevovali tolik pozornosti, že nikdy nemá dost. Věnujeme mu ji pořád - subjektivně to hodnotím tak, že mu jí věnujeme maximum možného, zejména proto, že se od něj mimo domov právě kvůli jeho agresivnímu chování nemůžeme vzdálit na víc než 1 metr (aby bylo event. možno provést zablokování jeho útoku vůči jiným dětem). Taky půjde na podzim do školky a děsím se toho, že mu skrz agresivitu vznikne plno problémů - nebude si s ním nikdo chtít hrát, bude pořád stát v koutě apod., s kterými mu ale nebudu moct pomáhat, protože tam prostě nebudu. Věřím a doufám v profesionalitu pracovnic předškolního zařízení, že to s ním zvládnou, ale pocitu výchovného neúspěchu se jen tak nezbavím. Snad je to jen vývojový stupeň, kterým projde a bude to lepší, ale je pro mne velmi náročné, vycházet s ním 24 hodin denně pokud možno v klidu a navíc poslouchat mnoho dobře míněných rad, kterými se všichni, kterých se výchova mého dítěte netýká, snaží přispět.