22.7.2005 18:54:27 Xantipa
Re: tatík a jeho "milující" dcery :-)
No, to je slovo do pranice. Mám ho ráda, ale ..............- neměl na mě čas, moc si nerozumíme, stále mě chtěl zdokonalovat, v pubertě mi domů vodil podle něj vhodné nápadníky, mí klucí nikdy nebyli podle jeho gusta a mého manžela nedokáže spolknout doteď. Zpočátku si vzpomínám, že to byl můj vzor, ale totálně to zvoral, když přede mnou řekl svému příteli, který konstatoval - tohle dítě /jako já/ je Ti ze všech Tvých dětí nejvíc podobné a on na to: "ona? - to je blbost, nejvíc se mi podobá syn."
Byl to pro mě šok a myslela jsem si, že mě nemá rád. Časem jsme spolu jen bojovali. K ničemu to nebylo a když se mi snažil udílet dobré otcovské rady, tak jsem mu to připoměla a poradila, aby mě nechal být a radil bráchovi, že on to bude potřebovat víc. Spletl se, brácha po něm nemá povahu, je dost měkota - po mámě.
Fakt dobrý bylo, když jsem těsně před svatbou potratila. Vrátila jsem se po měsíci z nemocnice a byla jsem totálně mimo. Vím, že to táta myslela jinak, ale kdyby raději mlčel. On místo toho mi s rozzářeným obličejem sdělil - no dobrý, tak to už tu svatbu můžeme zrušit, že jo. Teď už není důvod se vdávat a můžeš si najít někoho jiného. Vůbec nepochopil, proč jsem se vlastně vdala, když jsem podle něj už nemusela.
Tak to je asi v kostce celé. Pokud chceš být ten zbožňovaný táta, nedělej nic z toho, co je psáno výše a dej si pozor, co kde říkáš.
Odpovědět