Jak jsem zmenina nazor

Take se pripojuji k nazoru,ze je to velmi zajimavy clanek a nevadi mi, ze cisla jsou tak mala.

Presto citim potrebu napsat sem svou zkusenost.
Kdybych nebyla prvorodickou, velmi bych stala o porod doma. Z nemocnic mam husi kuzi a doma je opravdu doma. Proto jsem se snazila, aby se muj porod alespon podobal porodu doma, a proto jsem jela rodit do Vrchlabi.
Me tehotenstvi bylo nekomplikovane, porod byl v terminu, postupoval primerene tomu, ze jsem rodila poprve. Porodila jsem na porodni stolicce po asi hodinove druhe dobe porodni. Natrhla jsem se malinko - asi vlastni vinou.
Duvod, proc to cele pisu, nastal az pote. Memu miminku zjistili "vrozeny zapal plic" coz v prekladu znamena, ze behem porodu vdechlo plodovou vodu a muselo byt kriseno.

Tato zkusenost mi zasadne zmenila nazor na porody doma, protoze kdyby nemohlo dostat kyslik, tak by v horsim pripade zemrelo a v lepsim by bylo tezce postizene. Ten zapal plic zjistili na rentgenu. Nedovedu si predstavit, ze by porodni asistentka tohle mohla tak rychle rozpoznat a adekvatne zasahnout.

Timto rozhodne nechci znevazovat porody doma, protoze sama jsem jednoznacnym priznivcem prirozeneho porodu. Maminky co rodily doma vyzaruji neuveritelnou zenskost a je strhujici je poslouchat vypravet o prvnich hodinach po porodu.

Ja jsem ale vlastne mela stesti, ze jsem doma rodit nemohla...
v clanku je napsano "Je třeba mít na mysli, že nastal-li problém, předcházely mu úkazy či skutečnosti, které k němu vedly. Jde jen o to tyto příznaky rozpoznat a včas je identifikovat. " zajimalo by me, jak takovou situaci, kterou jsem popsala, vcas rozpoznat. Kdykoliv jsem se na to ptala jakehokoliv dokora, stale slysim to same: nevime jak se to stane.
To je jedina vec, ktera se mi na tomto clanku nelibi. Neni pravdou, ze se o rizikach nema mluvit.
souhlasim s tim, co tu jiz bylo napsano - jednou bude nekdo prvni. Mohla jsem to byt treba ja :-(

michala