Matematika a škola vůbec

Velmi zajímavé a poučné. Ačkoliv se vedou stále polemiky, myslím si, že matematika byla, je a bude potřebnou součástí vzdělání. Zcela nesporně podporuje logické myšlení, koncentraci a samostatnost. Mně konkrétně provází celým životem, protože jakožto dcera matikářky mám od malinka zmapovaný průměrný vývoj matematické vzdělanosti v naší zemi (nebo alespoň v jedné pražské škole). Musela jsem sypat matiku z rukávu a stejně jsem pořád nebyla dokonalá (a to jsem naštěstí chodila do zcela jiné školy na jiném obvodě). Názor mojí maminky je, že schopnosti a koncentrovanost dětí se zvolna vytrácí, čím dál méně je ze svých žáčků nadšená. Možná to je jen subjektivní pocit, související s "odmatikovanými" léty, možná má vyšší nároky, protože i o mém synovi, který je tč. žáčkem sekundy na víceletém gymnáziu a donedávna (do páté třídy) byl premiantem a matikovým přeborníkem, prohlásila, že je teda na tom gymplu nic moc neučí a že má z jejího pohledu značné mezery. Pravda je, že se asi těžko najde modul, který by vyhovoval všem dětem i pedagogům stejně. Tam, kde se jedno dítě po 5 minutách nudí, tak druhé zoufale přemýšlí, jak úlohu pochopit. Já si naopak myslím, že různé specializované třídy a víceletá gymnázia jsou řešením. Talentované děti jedou napřed a mohou se zabývat těžšími příklady, děti, kterým matematika tolik nejde, mají víc příležitostí se jí zabývat do hloubky a více procvičovat. Jde spíš jen o to, aby nevznikala ona kastace - my jsme chytří, vy blbí. To je ale problém spíš celé české společnosti než jen matematiky - každý, kdo v něčem vyniká, stává se dokonalejším, zatímco člověk průměrný nebo slabší je na okraji zájmu a spíš je tlačen dolů. S tím nic nenadělá ani návštěva zahraničních pedagogů. A mimochodem - příklad pro zajímavost: vzdálená příbuzná žije po emigraci mnoho let v Kanadě a má 3 děti, z toho nejstarší holčička je stejně stará jako ta moje. Gábinka mluví dobře anglicky, hůř česky (s patrným akcentem), navštěvuje francouzskou školu, takže mluví i částečně francouzsky, ale při své loňské návštěvě v Čechách nebyla schopná přečíst větu v knížce (ani anglické), píše jen tiskace a ještě mizerně, nespočítá jednoduchý početní příklad (o malé násobilce nemluvě) a celkově působí dost dezorientovaně. Třeba to jednou dohoní jinak, ale kdy a jak? Pořád nenacházím kompromis mezi českým šprtáním nesmyslů nazpaměť a americkým "vegáčem", kdy škola po dětech prakticky nic nechce. Doufám, že než moje děti dostudují, české školství se pohne správným směrem, ale pořád čekám na informaci, co je vlastně ten "správný směr"....