moc mile

ten clanek mne zahral na dusi.obdivuji lidi,kteri se umeji radovat z malickosti,ktere vsedni zivot prinasi.
jsem stastna ,ze mam doma zdrave dite,nevim,jak bych zvladla,kdyby byla postizena,tezko to muze rici ten,ktery to nezazil,ale kdysi jsem chodila pomahat do skoly pro deti s kombinovanymi vadami.kamarad ma dceru autistku a nejak jsem se dostala k nim do skoly,kde jsem jim pomahala pri vyuce.kdyz jsem s detmi byla na skole v prirode/v nasi tride byli jan autisti,ale v tech ostatnich ds,kvadraplegici,.../byla to skola spis pro mne.je skoda,ze ty deti nejsou zdrave,ale rozhodne to nejsou zadni ubozaci!!! maji tolik dusevni sily,ze by to mnohe prekvapilo!ta jejich radost z malickosti,bezelstnost,uprimnost,to jsou veci ,ktere cloveka hreji na dusi.vsichni si porad jen stezujeme,nadavame na praci ,na zivot,ale vlastne vetsinou neni proc.ty deti mne tenkrat naucili mit radost z drobnosti a vazit si vsednich okamziku.najednou jsem zjistila,ze vlastne neni proc se rozcilovat. bohuzel po case to z cloveka zas vyprcha a spadne do toho vecneho kolotoce nespokojenosti.skoda.ale kdyz je mi nejhur ,vzpomenu si na ne a doda mi to energii a silu.mozna to zni hloupe,ale je to tak.preju vam hodne tech krasnych drobnych radosti s vasi dcerkou petra k.