Již několikrát jsem psala o výchově naší Míši, nyní bych se s vámi chtěla podělit o několik vánočních okamžiků.
Když začalo v obchodech předvánoční šílenství, a začaly to vnímat i naše děti, synovi je 11 a dceři ( DS ) 6 let, nachystal syn papír a vyzval Míšu, že napíšou Ježíškovi. Začal: Milý Ježíšku, prosímtě přines mi hru Harry Potter atd. a mojí sestře Míše, prosímtě, přines. V tu chvíli se otočil na Míšu: "co bys chtěla?" a všichni jsme čekali, že řekne rohlík a párek. To je její obvyklá odpověď, pokud někdo odchází a ptá se, co ti mám přinést. A Míša se zamyslela a odpověděla: Kočárek a aktovku. To nám všem vyrazila dech. Brácha to zapsal, a dopis dal na okno.
Uběhlo několik dní a Míša stála v pokoji a snažila se posunout křeslo.
Ptala jsem se, co chce s tím křeslem.
"Není místo", odpověděla.
"No dobře, a na co není místo?" ptám se.
"Na stromeček, kam dá Ježíšek dárky?"
Vysvětlovala jsem, že Ježíšek je ještě daleko a že potom místo uděláme.
Když přišel den D a my skutečně dělali místo a stromeček postavili, dala se Míša do pláče.
"Co se stalo, Míšo?" ptám se.
"Nedá dárky!" plakala dál.
"A proč ne, vždyť jste nezlobili", snažila jsem se ji uklidnit.
"Nenajde stromeček", ona na to.
Přišla jsem si jako naprosto nechápavá, proč by ho neměl najít? A Míša se snažila odstrčit křeslo a ukazovala nám: "tady patří".
Pak mi to došlo, vloni byl stromeček tam, kde je nyní křeslo. Po chvíli jsme ji přesvědčili, že když stromeček rozsvítíme, tak ho Ježíšek najde i když stojí jinde než vloni.
Do večera nás pronásledovalo vyčítavé: Nenajde stromeček, nedá dárky. Nakonec dárky dal, i aktovku. Myslela jsem, že na kočárek dávno zapomněla, psaly přece v půlce listopadu. Míša zkoukla všechny rozbalené dárky a oznámila nám: "kočárek nepřinesl, bude u babičky"
U babičky sice taky nebyl, ale zato tam bylo vyndané album s fotkama, obě děti se na ně vrhly a začaly prohlížet, brácha trpělivě vysvětloval, kdo je kdo, až došli k fotkám z doby, kdy byl ještě jedináček. Na jedné fotce jsme byli všichni tři a Míša se zarazila: "Kde jsem já?"
"No ty ještě nejsi."
"A kde jsem?"
"Nejsi, ještě jsi se nenarodila."
"A kde jsem?", nedala se odbít.
"Na houbách", odsekl bráška. Chvíli bylo ticho a potom se ozvalo:
"Až je nasbírám, tak tam budu."
To byla ovšem železná logika, na to už nešlo nic říct.
Zdroj: www.dobromysl.cz
Skok