| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názor k článku Měním doktora

Káča a eMiminko

Milá Káčo, tak se po delší době zase připojuji do tvojí diskuse. Jednak ti fandím, aby se ti u nového doktora líbilo a byla jsi spokojenější. Také volba porodnice asi není nejjednodušší. Přece jenom už je z čeho vybírat. To my matky, které jsme se rozhodly rodit ještě v totalitě, jsme to měly bez problémů - zkrátka nám porodnici přidělili a basta. Řešilo se to tak, že se maminka musela náhodou vyskytnout při začátku porodu zrovna tam, kde chtěla, a to ještě riskovala, že ji nějaká uvědomělá osoba u příjmu vysype. Anebo se muselo pokorně žádat vedení příslušné porodnice o vyjímku. To byl můj případ. Syn se narodil na Bulovce (dnešní CRP) a to byla tehdy super moderní zcela nová porodnice. Moc se mi tam líbilo a řekla jsem, že už nikde jinde. Když se měla narodit dcerka, tak jsme už bydleli mimo Prahu, tudíž jsme patřili do Benešova, kam jsem hodlala jít rodit jen ve stavu bezvědomí. Musela jsem se tedy přechodně přihlásit zpět do Prahy a primáře porodnice písemně požádat, zda mi dovolí v jeho porodnici složit dítě. Asi měsíc to někde zkoumali a pak usoudili, že snad splňuju nějakou podmínku nebo co, tak mi to dovolili. Síla, co? No, ono bylo tehdy dost jiných absurdit. Ale abych se vrátila k tomu podstatnému. Moc tě chválím za to, že chceš darovat pupečníkovou krev a vůbec nechápu, proč tuto činnost neprovádí každá porodnice automaticky. Vždyť dárců kostní dřeně je stále málo a leckteří lidé ani nemají dosud ponětí, k čemu je to dobré. Jsem v tomhle směru trochu bojovnice, snažím se apelovat na každého, kdo by mohl být použitelný, ale řeknu ti, že všichni kývaj, jo, to je pravda, to je fakt potřeba, no ale výlet na hematologii do Krče si nakonec neudělá nikdo. Přitom se jedná jenom o jedno bodnutí, trochu krve a vyplnit dotazník. Ztráta tak hodina času. Víš, já jsem se registroval už asi před 5 lety, co se o tom tady začalo mluvit, ale až teď, co známým umřela na leukémii během 9 měsíců holčička stejně stará jako můj syn, tak jsem si plně uvědomila, jak je ten registr důležitý a jaká musí být beznaděj, když čekáš na pomoc a ona stále není odkud vzít. Nevíme nikdo dne ani hodiny, kdy se do podobné zoufalé situace můžeme dostat. Zuzanka byla zcela zdravá, veselá šikovná holka, výborně se učila, byla moc hezká, aktivně sportovala - s mojí dcerkou chodila do oddílu rokenrolu. Pak přišla loni v únoru chřipka, které se stále nemohla zbavit. Dodnes si pamatuji na náš poslední rozhovor. Přišla na trénink, vypadala nezdravě, propadlé oči, červené tváře od horečky. "Teto, já jsem mámě neřekla, že mám teplotu, protože chci strašně moc ject na ty závody v sobotu..." Místo na závody jela do nemocnice a po zhruba devítiměsíčním boji se zákeřnou chorobou svůj boj o život prohrála. Umřela pár týdnů před vánoci. Pořád na ni musím myslet a pořád se mě její příběh dost silně emociálně dotýká. Dokud se lidé s něčím takovým sami nesetkají, nedokážou si dost dobře představit, že jde opravdu o život. Proto bych ráda apelovala na všechny, kdo jsou plnoletí a zdraví - nelépe na rodiče dětí, kteří si nejspíš uvědomí, co by je mohlo postihnout také - a ta nemoc nemá žádné logické opodstatnění. Stačí malý startovací mechanismus, kdy je organismus oslabený - například puberta, chřipka - a najednou je tady. Byla bych ráda, kdyby si ti, které můj příspěvek osloví, otevřeli stránku www.proinfo.cz/dnaolomouc, kde se mohou dozvědět víc. A za každou ulovenou dušičku předem děkuji. A tvému miminku přeji, ať se dál zdárně vyvíjí - bez žádných kazet na břiše. Četla jsem ten příspěvek o "učení před narozením" a tvoji reakci na něj a můžu ti říct, že s tebou plně souhlasím. Mimochodem - moje dcerka měla dost podobný vývojový pochod jako toto geniální "předučené" miminko. Nakoukla jsem do deníčku a ona v devíti měsících taky zkoušela chodit a měla dost slušnou slovní zásobu. Takže si myslím, že celý zázrak spočívá jednak trochu v genetickém základu dítěte, ale hlavně v tom, jak moc se mu rodiče věnují. Mluvila jsem se svými dětmi před narozením tak jako ty, a mluvila jsem s nimi ještě víc, když se narodily. V případě dcery má ještě značný podíl na její "genialitě" starší bráška, kterého se ona od malička snažila dohánět a on na ní mluvil víc než já. Takže bych nechala vývoji volný průběh. Pozdravuj e-miminko a já se zase ozvu. Ahoj Šárka
Odpovědět
Názory k článku (2 názorů)
Káča a eMiminko Šárka, syn 13 let, dcera 10 let 21.2.2000 7:52
Apolinář Irena tříletá dcera 9.4.2000 22:13

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.