Klíííííííííííííííííííííd!

Mrzí mě, že se všichni rozhádáte právě pod tímto článkem. Já jsem z něj nepochopila, že děti nesmí venku běhat, hulákat nebo cokoliv, vždyť kdo by něco takového po dětech chtěl, že...Pochopila jsem to pouze jako soubor rad, jak se chovat, když už dojde k té nepříjemné situaci, kdy stojíte tváří v tvář psovi, kterého se bojíte. Ale ono to není děti versus psi, stejně bych se chovala i já, dospělá pejskařka a určitě bych se snažila i nějak rozumně zachovat ve chvíli, kdy potkám třeba člověka, kterého se bojím. Prostě jen dobře míněné rady.
Mí hafani nejsou z nejmenších, většina lidí by řekla "pěkná telata", právě z tohoto důvodu je mezi děti prostě a jednoduše nepouštím. Neopatrný pohyb a mohou dítě povalit a případném olíznutí ani nemluvě. Bydlíme na sídlišti, nicméně u lesa, v lese chodí oba dva na volno, jakmile se blíží maminka s kočárkem, s malým dítětem, děti na kole, volám si je prostě k sobě a nikdy jsme problém neměli.
Nicméně se občas stane, že se k nám přižene malé dítko a rovnou ke psům, pověsí se jim kolem krku atd, to podle mě není zrovna v pořádku. Jednak se snažím dodržovat, aby mí psi při setkání s dítětem v klidu seděli, případně leželi a nechali se v klidu pohladit, což v momentě, kdy se dítě na psa "pověsí" dodržuje velmi těžce a jednak starší pes není zase příliš nadšen právě z onoho věšení na krk. Nikdy na dítě ani křivě nepohlédl, ale je na něm vidět, že mu to není příjemné a nerada bych v něm vypěstovala, že se dětí třeba začne bát.
A u mamky je malý pudlík. Nalezenec, který sice vypadá úžasně roztomile, ale má za sebou velmi zlé zkušenosti a zůstane to v něm na zbytek života. A právě kvůli tomu jak je "roztomilý a malý" se po něm natahuje skutečně hodně lidí a to v drtivé většině DOSPĚLÝCH. A ono donekonečna opakovat "prosím, nehlaďte ho, nemá to rád", to je neuvěřitelně unavující. Něco jiného je to venku, pejsek prostě uhne, ale lidé se po něm natahují, i když ho máme v tašce nebo v náručí a to je už skutečně problém.
Myslím, že každý z nás má pusu a drtivá většina z nás umí mluvit. Za děti mohou zcela dobře mluvit jejich rodiče. Je milé, když na procházce potkáme někoho s malým dítkem a zeptají se, jestli si mohou kluky pohladit. Kluky "naaranžuju" dle velikosti dítka, případně vytřídím momentálně nehladícího psa (ono třeba takové zranění na hlavě pejska není to pravé ořechové na podrbání) a dítko si hafany v klidu pohladí, aniž by bylo povaleno, oslintáno, případně praštěno tlapou nebo tlamou a mí psi z toho taky mají radost a je jim to příjemné a učí se kontaktu s dětmi v klidu.
Stejně tak občas potkáme někoho, kdo se psů vysloveně bojí a prostě požádá, abych si je vzala k sobě - to pochopitelně plně respektuji a určitě je to tak lepší, než kdybychom se nějak složitě obíhali.
A ještě malý dovětek k tomu zvedání do náručí. Je to blbé, ale fakt je to jako magnet pro psa. Nemyslí to zle, ale je prostě zvědavý. To nemusím ani zažít se svými psy (k dětem je vážně nepouštím), viděla jsem to mockrát s cizími psy, u svých to znám, když někde něco zajímavého vylovím a zvednu, to je hned zájmu plno. S dítkem mohu doporučit jen jedinou svoji radu - stoupněte si mezi dítě a psa čelem ke psovi. Pořádně na něj houkněte, klidně si i neberte servítky, psa zájem dokonale pustí. Navíc kdybyste narazili na takovou mrchu, která chce skutečně zaútočit, takto vám na psa zbydou volné ruce a dítě zakryjete vlastním tělem, pokud dítě zvednete, pokouše nejen vás, ale patrně i nožky dítěte. Já vím, nohy lepší než prokousnutý obličej, ale kdyby došlo na skutečný "boj", je krytí vlastním tělem bezpečnější. Všeobecně ale myslím, že nemusí jít ani o napadení, před dítě bych si stoupala i při příliš přátelském psovi, každý pes venku oblíže leccos, proč by pak měl oslintávat dítko, že.