o mentalitě těch nejlepších z nás

V každém případě je velmi dobré si přečíst všechny příspěvky na tohle téma a trošku se nad nima zamyslet. Když si dobře přečtete co napsali dvě (?dámy, holky, paní) na začátku a jak potom ještě se Sally reagovali na příspěvek Ivy je Vám (nebo ať jsem poctivý minimálně mě jasné) co ve skutečnosti říkají bez ohledu na to co píšou. Protože když začnu svojí přednášku já jsem ten a ten a byl jsem na tolik zahraničních stážích atd. atd. atd. tak říkám že jsem bůh - kosmickej bůh - a ne kde jsem to všude byl. A stejně tak ty paní nám všem sdělují, že jsou dokonalé a to typem mluvy, která je - projděte si ty příspěvky podrobně - demagogická (bez urážky nebo nějakých osobních antipatií). Jenže A) kdo se nehádá (hádkou rozumím střet ve kterém Vás druhý štve, nikoliv nutně střet ve kterém na sebe řvete, nebo jste k sobě hnusní, nebo se nedej bože bijete) není nutně o nic lepší než ten kdo se hádá - můžete být hrozně milý, ale přitom rodinný tyran a strašná svině /ostatně aniž to má souvislost s tím co tu píšu všimli jste si jak strašně "hodně" se k sobě chovají členové náboženských sekt?/ B) neznám (a zase skutečně neznám takový vztah a myslím, že jsem - v rodině i mimi obklopen - což je nezasloužené štěstí - většinou hodně, hodně dobrýma lidma) neznám dobrej, silněj vztah, ve kterém tzv. "o něco de", a ve kterém se zároveň na sebe nenaštvete. Takže jsem hodně, hodně přesvědčen, že Iva má ohledně hádek pravdu a navíc, že diskutérky tzv. "druhé strany" v této diskusi nehrály fér. Mějte se a nezapomeňte se aspoň jednou za rok bez urážek, křiku a násilí ale přeci jen pohádat. Bohous