15.11.2004 0:44:15 Hořčík
Taky názor na na kouření marihuany...
Jak jsem se tak pročítal touto diskuzí, kdy se mnoho z Vás snaží více či méně marihuanu obhajovat, nedalo mi to a nascannoval jsem pro Vás OCRkem tento článek. Uveřejnil je Dr. Jaromír Zýka v Drogovém bulletinu počátkem roku 2004. Myslím, že to stojí za přečtení. Mě osobně tento článek tak zaujal, že jej při své práci rozdávám kuřákům marihuany, ať si jej přečtou a popřípadě si poupraví svůj názor na kouření této drogy...
STRUČNĚ A MĚKCE K NĚKTERÝM TVRDOSTEM MARIHUANY
(aneb: Jak moc je marihuana "měkká" a neškodná?)
Marihuana je u nás oficiálním a jedním z nejrozšířenějších pojmenování usušených a zejména ke kouření uzpůsobených částí vyšlechtěného druhu konopí - kulturní rostliny indického původu, původně pěstované k převážně textilnímu upotřebení. Konopí seté (Cannabis sativa či C. indica) v sobě chová kromě zhruba 400 dalších účinných látek také psychoaktivní THC (delta-9-tetrahydrocannabinol), dobré rozpouštědlo, kuřáckou aplikací působící mimo jiným na mozkové buňky – častějším a déledobějším uplatňováním ničivě a bez náhrad. Při velmi zjednodušeném výkladu jde o proleptávání buněčných výběžků (neuronových dendritu), s narušením až likvidací spojů (synapsí). Funkčně vzato dochází k negativním změnám v zprostředkovací účinnosti chemických facilitátorů a přenašečů (neurotransmiteru, synaptických mediátorů) nervových vzruchů a tím pádem k nepříznivému ovlivnění příjmu a předávání informací. Postižení kuřáků marihuany muže být tudíž časem patrné zejména v "zhloupnutí" (paměť, řečová obratnost a srozumitelnost), v bystrosti, soustředivosti, vytrvalosti; v zasažení emoční výbavy - a vlastně celkové osobnostní povahy (náladovost, popudlivost, lenost, nedůslednost, nespolehlivost). Příznačné bývají nepříjemné stavy s bludnými i halucinačními "stíhy" (stihomamná podezíravost, vztahovačnost, úzkostná přesvědčení o pronásledování), hrozí dokonce i skutečné "zbláznění se" v podobě psychózy schizofrenně-paranoidního typu. Není pak vyloučeno ani panicky zkratkové jednání s cílem uniknout domněle úkladnému nepříteli (třeba proskočením okna) nebo ho předejít a zneškodnit. Aktuálně, v dané, akutně kuřácké situaci, lze dříve či později počítat s reakčním opožďováním, zpomalením, zhoršením pohybové souhry, s toporností, útlumem (když nejprve muže dojít k povzbuzení, k excitaci, k euforizaci) - což představuje riziko nečekané zrady u jinak běžných tělesných automatismů (doslova životně důležitých pro řidiče i chodce, pro sportovce, turistu, rekreanta - malé opoždění, pozdržení, o málo horší postřeh a chybný odhad se muže zle vymstít kdekoli na silnici, na vodě, na skále...). Tato konstatování mají svoji platnost i při shledání výjimek a odchylností - samozřejmě jako ve všem i zde je ve hře tolik činitelů, že někdy, někde, u někoho něco muže být jinak.
Kouření konopných drog je průkazně rakovinotvornější než v případě tabákových zplodin a muže výrazně oslabovat imunitní systém lidského organismu. Není dále nic neobvyklého, že posléze utrpí zrakové a sluchové orgány, zprvu svůdně ovlivňované k vetší vjemově-prožitkové výraznosti a zajímavosti.
U kuřáků marihuany dost oblíbená pseudoargumentace její léčivostí naprosto neobstojí - ano, podobně jako řada jiných drog má či může mít i tato léčivé účinky, pokud bude ovšem náročně prověřená a dopracována do podoby schváleného léku a odpovědně indikována lékařským a lékárnickým odborníkem. Obdobnou váhu má i vyzdvihování přírodnosti marihuany. Látky, kterých si "dopřáváme" z konopí nebo z jiných rostlin, není dnes problém získat "uměle"; případná "jedovatost" konkrétní "přirozené" chemikálie (byť v propojení příslušných rostlinkových "přírodnin," byť bez technicky podstatnějších úprav), nebývá proti té z průmyslového zdroje nikterak šetrnější. U marihuanového kuřáctví je vysledováno zvýšené riziko vážných komplikací v oblasti sexuální a reprodukční (poruchy potence, narušená plodnost, menstruační a těhotenské potíže, ohrožení zdárného vývoje plodu a narozeného dítěte, včetně zvýšeného rizika leukémie!).
Jedna z mnoha ošemetností při aplikacích marihuany spočívá ve zvýrazňování podkladového rozpoložení, podkladové nálady. Nezkušený či "neukázněný" kuřák, který by se rád dostal ze smutku a opuštěnosti, který chce být také "vysmátý," riskuje propad do depresivního stavu sebevražedných proporcí; příliš situačně rozjařený jedinec si koleduje o "vykouření se" do neméně nebezpečné euforie, kdy muže provést sobě či druhým co by jinak neudělal a co poté žel nelze vzít zpátky. Účinná látka THC muže být v současnosti u soustavně vyšlechťovaného konopí zastoupena i 20 až 36 %, oproti 2 až 5 % v letech nedávno minulých - v tzv. "skanku" ještě více, což pochopitelně povážlivě zvyšuje pravděpodobnost úvodem zmíněných skluzů do onemocnění v hájenství "velké psychiatrie": do psychóz, do demencí a do ostatních "tvrdých" důsledků poškození mozku. Co se pak týče taktéž již dotknutého nežádoucího chování postižených, sílí ovšem i nebezpečí individuálně a společensky ohrožujících agresí, vybuzených sebezáchovou, buď v panice nebo po úvaze s chorým podkladem. Účinek THC navíc obecně záludněji než je tomu kupříkladu u etylalkoholu či nikotinu závisí na množství, způsobu a frekvenci užívání, na momentálních fyzických a psychických dispozicích každého jedince v dané situaci, na případných kombinacích s jinými drogami; ovlivnění bývají hůře předvídatelná, než u některých jiných a tradičně dostupných drogových přípravků. Spolehlivěji většinou odhadneme, co s námi udělá půllitr dvanáctistupňového piva nebo jakákoli tabáková cigareta - spíše než 3-4 "šluky" z "jakéhokoli" konopně cigaretového "džojntu". Zvláště pak ovšem v "mixech": někoho nemile zaskočí i kombinace s "pouhým" pivním etylalkoholem, s tabletou "taneční extáze,,(MDMA - 3,4-metylendioxymetamfetamin), s halucinačním LSD (lyserg-dietylamid) "tripem" - nebo s mile přírodní "houbičkou" lysohlávkou. Podaří-li se stav bezproblémového a bezstarostného rozpoložení, nelze čekat, že pak při kombinačním podnětu s užitým halucinogenem zaručeně odoláme lákadlu snadného zalétání si z pátého poschodí, případně že se nevydáme v "renovovaném" prostoru po schodech, které nejsou... Na rozdíl od alkoholických aplikací, kdy po určitou hranici stoupá "výdrž," u marihuany lze po první nicneříkající zkušenosti dosáhnout za nedlouhý čas i překvapivého snížení tolerance a "zhulit se" snáze a rychleji - nikoli však "lépe". Stejně jako u jiných drog, mnohdy i u marihuany to už časem "není ono" (oslabení příjemností, nástup nepříjemností) a příslušná společnost i její družně bezstarostná atmosféra usnadňuje zkusit toho víc, případně ještě spolu s něčím jiným (třeba i s tvrdě návykovým diacetylmorfinem-heroinem, dokonce aniž dotyčný uživatel nutně ví, oč ve směsce jde!). Nebo rovnou ochutnat něco "lepšího" a "tvrdšího" - přičemž samotná marihuana dávno nemusí být "měkčí" stačí brát v úvahu již uvedená procenta THC. Mnozí zastánci "měkkosti," opírané šalebně o nepopiratelnou nižší závislost somatickou a tím pádem absenci tělesných potíží odvykacího příznaku, většinou už nedodávají, že je tomu tak proto, že příslušné škodliviny této "měkké drogy" zůstávají a třeba i škodí (!?!) v těle mnohem déle (týdny až měsíce) než je tomu u nejznámějších "tvrdých drog" - a závisle namlsané tělo si tudíž nemusí pomocí "absťáku" vynucovat jejich doplnění. Psychosociální závislost je přitom tak tuhá a naléhavá, že to i bez oné fyziologické závislosti (s abstinenčními příznaky v plné parádě) vyjde nastejno - vzhledem k trýznivé chuti dělat dál to, co nás citelně, viditelně i slyšitelně poškozuje.
Takže: účinné látky z konopí "konzumovaného" po příslušných úpravách (často již s "vyšlechtěností" do neodhadnutelných koncentrací, s těžko předvídatelným individuálně situačním efektem) v různé míře mění kvalitu psychického fungování, pozměňují "chemii" v mozku a tak ovlivňují naše myšlení, vnímání, emoce. Mohou vyvolat stavy neodůvodněné agrese, vztahovačné úzkosti, nenadálé
paniky. Nezřídka zhoršují dříve či později paměť, pojmovou (slovní) výbavnost a vyjadřovací způsobilost.
Aktuálně zpomalují naše reakce na podněty - nejsme tak pozorní, bystří, pohotoví pokud řídíme jakýkoliv dopravní prostředek (i kolo!), ale i pokud se uplatňujeme coby prostí pouliční chodci, turisti, rekreační sportovci (vodáci, horolezci!). Zvýšená pravděpodobnost nehody, úrazu, ohrožení života je tedy nasnadě. Vyskytují se totiž i zrakové halucinace a poruchy pohybové koordinace – jsme neobratní. Pozměňuje se prostorové vnímání a vnímání sama sebe (tělesné sebepojímání, až depersonalizace).
Je narušena naše autokritičnost a sebehodnocení, snadno porozumíme psané i jinak předávané
informaci (upozornění) zkresleně, mylně nebo pozdě; hůře se orientujeme nejen prostorově, ale i v čase. Naše nálady jsou nepřiměřené, nevyvážené, rozkolísané, city otupělejší. Za vyhledávanou a cílenou "pohodovost" dodatečně platíme podrážděnostmi nebo depresivním prohloubením podkladové sklíčeností a neuspokojenosti. Můžeme ztratit dosavadní a žádoucí hodnotové preference a zájmy, začínáme zanedbávat svůj zevnějšek, ztrácíme zodpovědnost za naše chování současné i budoucí - jednání se stává riskantní (při pocitech "bezproblémovosti"). To vše muže skončit až schizofrenně - postupným "rozdvojováním" až rozpadem naší osobnosti.
Samozřejmě to není nikterak lepší po stránce bezprostředních ovlivnění, přímých změn, proměn "primárně" fyzických, fyziologických (v niterně zřejmých i zevnějškově patrných tělesnostech s funkčním doprovodem - evidentních nejen subjektivně v prožitcích, ale také "objektivně," na pohled, poslech, "počich"). Rozšířené zornice, zarudlé oči, zrychlený puls. Pot muže páchnout po spálené trávě. Dostavuje se kašel, sucho v ústech. Často nastupuje únava. V onom subjektivním doprovodu se objevuje hlad a žízeň, bolesti na prsou, chlad končetin. Časem není vyloučen negativní dopad na funkci smyslových orgánu (zrak, sluch); chronické záněty spojivek jsou poměrně časté; záněty dýchacích cest rovněž. Muži mohou posléze trpět potížemi s potencí, ženy poruchami menstruačního cyklu a plodnosti. U těhotných žen hrozí poškození plodu včetně vyššího rizika leukémie u dítěte (ostatně nádorového bujení i u dospělých). Zhoršuje se celková obranyschopnost organismu konzumentů.
Drogy z konopí mohou vyvolat, kromě tuhé závislosti psychické, i určitou fyzickou závislost méně (abstinenčně) výraznou proto, že THC se vylučuje z organismu jen velmi pomalu. Mimořádně nebezpečné jsou pro kardiovaskulárně postižené lidi (s nemocným srdcem a vysokým krevním tlakem) - a obecně pro psychicky labilní jedince. Z již naznačeného vyplývá, že pokud užíváme jakékoliv produkty z konopí (marihuanu, hašiš, skank) delší dobu, mohou mít velmi nežádoucí vliv na náš mozek: na receptorní a přenášecí systém v našem mozku. Kanabinoidní struktury (v pojednávaných zřetelích chemicky nejúčinnější činitele) se totiž umí navázat na "své" receptory a "naleptat" je. Vyvolávají řadu pochodů, které mění koncentraci a rozložení chemických látek v mozku, tedy látek, které zajišťují komunikaci mezi nervovými buňkami (neurony), předávání a příjem "vzruchu," přenos předávaných informací.. V mozku takového člověka jsou dlouhodobě, i trvale a neobnovitelně, vyřazovány z funkce některé buňky a jejich "řetězce". Po individuálně (ovšem) rozdílné době intenzivního zneužívání takovéto drogy muže tudíž dojít až k úplné degeneraci a následnému odumírání mozkových buněk, které již nelze zregenerovat a člověk se tak postupně stává otrokem své vlastní - dobrovolně získané - demence (podstatného úbytku intelektu; česky a méně šetrně prostě zblbnutí), o které velmi dobře ví. Krutou schopnost srovnání s nedávnou minulostí (ve které ještě patřil mezi vítané společníky, atraktivní milence a požitkářské čtenáře; dnes
platí opak!) mu paměť zachovala...
A pokud jsi, pozorný a trpělivý čtenáři, dočetl až sem, posuň si prosím titulek a název tohoto pojednání do podoby otázky a zkus si pak na ni odpovědět: Ano, jak moc je marihuana "měkká" a neškodná?
Jistě, máš pravdu. Každý jsme trochu jiný. A umře každý. Automobilová přeprava je nebezpečná a zabíjejí se i opatrní řidiči (méně často). Předčasně umírají i někteří abstinenti. A více než "trávových huličů" se stále ještě poničí a zahubí alkoholiku a tabakistů (zatím je jich více). A úplně každý kuřák (nejen prosím tabáku, některé výzkumy už favorizují doposud přeci jen o hodně méně rozšířenou marihuanu!) přece taky vždycky neonemocní rakovinou a nezemře vždycky "na ni". Opravdu ne úplně každý a úplně vždycky. Aspoň ne hned. O zblbnutí to platí stejně.
BULLETIN 1/2004
Odpovědět