Trocha teorie k pochopení vývoje dítěte

Zjednodušeně řečeno - mozek má dvě paměťová centra. Hippocampus, který je odpovědný za uchovávání údajů a faktů a amygdalu, která uchovává pocity = strach, vztek, radost, zlost atp. Hippocampus potřebujeme k tomu, abychom poznali sestřenici a amygdala nám připomene, že jí nemáme rádi. Hippocampus a amygdala odpovídají za většinu schopností se učit a pamatovat si.
Za rozum, logickou analýzu a logický komentář je odpovědný neokortex. Je to vývojově nejmladší část mozku, která zvířatům povětšinou chybí a je to právě neokortex, který odlišuje lidi od zbytku přírody.
Malé dítě do cca 3 let se řídí pouze amygdalou (příjemné/nepříjemné). Kolem 3 let se začíná vyvíjet neokortex a děti se učí tlumit a zvládat své emoce z amygdaly pomocí logických komentářů. Vývoj je dokončen kolem 16 let. Příklad: Když zavřete 2 leté dítě za trest do špajzu (třeba že rozbilo sklenici), amygdala vydá nepříjemný pocit a dítě bude křičet. Není schopno pochopit, že maminka je unavená, sklenice byla plná medu a v bytě je tudíž pohroma, že špajz není zas až tak špatné místo atd. 6 leté dítě bude zažívat rovněž nepříjemné pocity (třeba strach), ale dokáže již přidat logický komentář - vždyť ona mě zase pustí, jsem jenom ve špajzu atd. A 16 leté dítě nepříjemné pocity již zcela zvládne a ve špajzu zatím vklidu vyluxuje naše zásoby.
Tolik citace (autora jsem si nepoznamenal, vypracoval to ve spolupráci s agenturou VEVA). Velice zjednodušeně se dá říci, že do tří let si dítě osvojuje model chování tak, jak jej vidí (z dostupných příkladů, např. rodičů). Je schopno časem pochopit, že NE znamená zápor, není však schopno identifikovat předponu NE- a příkaz NEŠLAP do té louže vnímá jako ŠLAP do té louže. Tedy do té louže hupsne, ještě se směje, protože v něm dobře provedený příkaz vyvolá pozitivní náladu, načež dostane pohlavek, který vnímá zákonitě jako negativní odezvu. Důsledkem je stres, opakovaně se snižuje pocit jistoty a zákonitě klesá i sebedůvěra a sebevědomí.
Dětské "lhaní" má původ v neschopnosti rozlišit skutečnost, představy a sny (to je záležitost "rozumová", tj. z oblasti činnosti Neokortexu, který se ovšem u dítěte vyvíjí až od tří let). Tedy ty první věci, které se dítě učí, se mu fixují spíše jako instinkt než jako znalost, a o to hůře se jich případně zbavuje.
A jak přistupovat k výchově je asi nejsnáze k pochopení z fragmentu jedné básně (autorku jsem si nepoznamenal):
Když dítě vyrůstá pod stálou kritikou - učí se odsuzovat.
Když dítě vyrůstá v nepřátelství - učí se bojovat.
Když dítě vyrůstá ve výsměchu - učí se být nesmělé.
Když dítě vyrůstá v hanbě - učí se cítit vinu.
Když dítě vyrůstá v toleranci - učí se být trpělivé.
Když dítě vyrůstá s povzbuzením - učí se důvěře.
Když dítě vyrůstá s pochvalou - učí se ocenit druhé.
Když dítě vyrůstá v čestnosti - učí se spravedlnosti.
Když dítě vyrůstá v bezpečí - učí se mít víru.
Když dítě vyrůstá v uznání - učí se mít rádo samo sebe.
Když dítě vyrůstá v radosti a přátelství - učí se hledat ve světě lásku.