Re: No to jako pardon ale...

Částečně ti asi rozumím, zdůrazńuješ respekt k volbě druhého člověka. To bychom určitě neměli zpochybňovat, je to důležité. Zároveň z druhé strany, když to vezmu opravdu krajně, bychom také mohli mluvit o lhostejnosti, s níž pomineme volání o pomoc, kterým mluvení o sebebevraždě může být (něco jako "prosím, zachraňte mě, já na to sám nemám sílu, zvládnu o tom jen mluvit). A znovu připomínám, že autorka článku psala o realitě vycházející ze zkušeností na Lince bezpečí, tedy o dětech! Bohužel nárůst sebevražd právě u dětí mluví jasně. Možná by můj zásah vnímalo v první chvíli jako zradu, ale stále bych měla naději, že časem to přehodnotí, pokud se podaří situaci, kvůli níž se chtělo zabít, zlepšit.