Když vím, že dítě dlouhodobě trpí,

tak se budu snažit ho z takového prostředí dostat ven, dostat ho na domácí vzdělávání, cokoliv..ne vymýšlet, jak ho co nejlíp přesvědčit, že musí prostě zatnout zuby a nějak to těch dalších x let vydržet. Sama si pamatuju, jak jsem ve škole trpěla jako zvíře. Autoritářské prostředí, 30 lidí v místnosti, se kterýma si vůbec nemáte co říct a jste jim akorát pro smích, nutnost sedět 6 - 8 hodin denně na místě po dobu několika let, neustále být v podřízeném postavení, muset plnit příkazy, muset se ptát dokonce i na to, jestli si můžete dojít na záchod! každodenní strach ze selhání, z hodnocení a srovnávání s ostatními, nutnost muset se neustále obhajovat jestli jste si nalili do hlavy všechno, co jste si tam měli nalít. Povinná školní docházka je obrovská psychická zátěž sama o sobě a pokud někoho semele, tak je to naprosto přirozený důsledek. Je to jako dítěti naložit každý den na záda 30 kilo a pak se divit, že už to nezvládá a jednoho dne se pod tím složí (a u toho tvrdit že snést něco takového je přeci naprosto přirozený a běžný "životní nárok" a posílat takové dítě k psychologům) Ne, 6 - 8 hodin denně v takovém prostředí opravdu není přirozený nárok normálního světa. Povinná školní docházka je sama o sobě brutální zátěž pro psychiku dítěte,prakticky nikde v zaměstnání nebude zažívat takovou mocenskou asymetrii a ponížení. Je fakt smutné, že to nikdo nechce vidět a pořád se vychází z toho, že se to přeci musí zvládnout, protože proto.