společné jídlo

Když jsem byla bezděná, plánovala jsem si, jak budeme doma pěkně večer společně jíst a povídat si u toho.

Po několika letech jsem to vzdala. Děti si prostě nejsou schopny u jídla normálně povídat a ještě jíst. Když bylo jedno dítě, tak to ještě šlo. Ale s dvěma už ne. Navzájem se neustále provokují, takže pak nejedí nebo s jídlem blbnou, různě jim to padá, šermují s příborem, cmrndají pití, takže ani já se v klidu nenajím, jak je musím pořád napomínat nebo jim říkat, jak se mají vypořádat s bordelem, který udělaly nebo je krotit v řečech a projevech u jídla nevhodných. Nezabralo ani několik let! výchovy. Prostě když první dítě dorostlo do věku, když už bylo schopno se samo najíst, aniž v potřebovalo moji asistenci, tak bylo malé to druhé a když i to povyrostlo, tak se to zvrhlo, jak jsem psala, v různé hecování se.