Re: No, nevím,

Školy stejné pro všechny - jen to ne, to už jsme tu měli. Proč je v Čechách takový problém dát nadaným více učiva a těm pomalejším méně, ve výsledku se naučí všichni více.
České školství jde od desíti k pěti - přibližuje se severskému, tj. nikdo nic neumí. Mám v okruhu svých známých několik bývalých VŠ učitelů; všichni odešli s tím, že je katastrofa, co dnešní maturanti umí; čerství bakaláři zvládají to, co jsme my uměli při nástupu na VŠ. Musí-li mít 60 % populace VŠ vzdělání, pak úroveň musí jít dolů, průměrná inteligence se nezvýší výnosem ministerstva. Státní maturity aspoň ukázaly, jaké jsou rozdíly v "hodnotě" maturitního vysvědčení.
Žijeme v NL právě kvůli školství. Zdejší systém mě původně připadal šílený, ale dneska na něj nedám dopustit. Děti jsou 4x týdně ve škole do půl čtvrté, ale neznají domácí úkoly, v době vyučování si chodí hrát na školní hřiště. Snad u každé školy najdete houpačky a nějakou tu průlezku pro malé; branky a koše pro větší školáky.
Do školy tu chodí od 4. narozenin (povinně od 5.). Na většině škol jsou třídy pro "předškolní děti" smíšené - tedy 0., 1. a 2. třída. Ti malí si převážně hrají, starší už dostávají úkoly. Starší pomůžou malým, nikdy se nesejde parta "vykulených prvňáčků". Do třetí třídy (česká 1.) jdou děti, které jsou připravené. Učitelé je znají a leckdy pošlou pětileté dítě dál a jindy si dítko dá ještě rok navíc v "předškoláčcích". Mnohem častěji dítě "zůstane sedět" = propadne. Prostě nemá smysl ho hnát dál, pokud nezvádne základy. Mnohem více se zde zapojují rodiče, chodí do školy běžně pomáhat. Někteří nárazově při akcích, jiní pravidelně - hlavně se čtením. (trénují čtení v malých skupinkách podle čtenářských schopností s rodičem).
Co se mi líbí nejvíc, je rozdělení dětí podle schopností v zásadě do tří skupin - průměr, rychlejší, pomalejší. Je to ale na jednotlivé předměty. Takže dítě s problémy se čtením může být v nejhorší skupině čtenářské a počítat v nejlepší. A třešnička na dortu - je sada učebnic pro všechny 3 úrovně. Základní učebnice je v zásadě stejná, pracovní sešity jsou různé. Učitel nemusí vymýšlet extra práci, prostě sáhne po pracovním sešitě vhodném pro dané dítě. Holčina je ve třídě s 28 dětmi a jde to. Je to ale o systému, není v silách učitele zvládnout třídu a dělat 3 přípavy. Tady mají "hotovo".
Další, co se mi líbí, je že děti vycházejí ve 12 letech (české 6. třídy). Volí si typ školy - náročnost a zaměření, teprve později specializaci. Oddělí se tak děti od puberťáků. V době, kdy začíná "zajímavé období", jsou už rozděleny. Jsou mezi dětmi s podobnými zájmy a nadáním. To je ohromné plus. Všichni dostanou šanci se naučit hodně v rámci svých možností.
Děti chodí na malou školu - od každého ročníku je jedna třída. Plus mají jednu třídu pro ty pomalejší - tam se scházejí (tuším) 2x týdně. Vytáhnou si děti ze tříd a v malém počtu s nimi probírají to, co je zrovna potřeba a na co by ve třídě nebyl čas. No a ty chytré děti chodí 1x týdně zase do třídy pro nadané. Neučí se tam nic víc, ale učí se myslet, řešit problémy, organizovat. Volí si projekt, na kterém mohou ve své třídě pracovat, jsou-li hotovy s prací.
Systém je úplně jiný, líbí se mi. Jediné minus které vidím je, že si neumím představit rodiče pracujícího na plný úvazek. Ale to tu taky není problém, částečné úvazky jsou běžná věc. V Čechách by to bohužel asi nefungovalo. Ale aspoň různé verze učebnic by byla úžasná pomůcka pro učitele a výhoda pro všechny děti.
Vychovat všechny děti stejně se stejnou ideologií v poslušné voly/i-če - tak nějak vidím současný směr ve školství.