vzpomínky a realita

Já jezdila na tábor vždy poslední dva srpnové týdnya od první třídy. Bylo to super, jezdili jsme celá parta dětí ze vsi a nestýskalo se nikdy nikomu. První rok mi rodiče vyzvedli o den dřív (kvůli pouti u babičky), ořvala sem to a další rok, se holt na pouť nejelo

Synkové jezdí také od malička. Starší od první třídy a mladší s ním. Tzn. že mladší jel poprvé na dětský tábor v pěti letech a zvládl v pohodě. Týden na Šumavě v hotelu s vedoucí a dětmi z kroužku DDm od nás. Letos byli oba luci druhým rokem na skautském, a naprostá spokojenost, žádné stýskání.
Obávám se, že pokud by byl návštěvní den v době táborové olympiády, přišel by mi domů dopis:
Milá maminko,
hlavně za mnou v neděli nejezdi. Máme olympiádu, nebudu mít na tebe čas.
Tvoji V a M.