politovala bych, kdybych nevěděla
V úvodu článku zmiňuji, že jsem azbestovou zkušeností se jmenovanou paní ředitelkou v Praze v Kobylisích osobně jako rodič prošla a článek mi opět zvýšil tep a pocit bezmoci vůči aroganci moci je tu znovu! Nejen závěrečná kauza azbest na zmíněné škole mě dovedla ke změně školy od září příštího roku.
A priori samozřejmě chápu, že ředitel školy není prvotním viníkem vzniklé situace. Ale, když je škola posledního srpna v sakrech a paní ředitelka tvrdí, že o azbestu v té době již věděla a že situaci ani ona ani město nepodcenila, jak mohla slibovat návrat do školy nejdřív 8.9., poté 21.9. (po návratu dětí ze ŠVP, kterou jsme si pěkně všichni z městkého rozpočtu, tedy z našich daní, zaplatili, byť nám bylo prezentováno, že děti jedou zdaram), když musela v té době vědět , nebo by mohla vědět, kdyby chtěla, že jen dekontaminace (škola v té době nebyla ani stavebně dokončena) zabere 6 týdnů. Informace jsme si, my rodiče, museli získávat jak jsme uměli, ze strany školy nepřicházely buď žádné, nebo neúplné a zmatečné, případně přímo nepravdivé. Město se rovněž neobtěžovalo, až v listopadu nás rodiče informovalo, přičemž první informací, kterou jsme dostali bylo, že nikdo nepochybyl, nikdo nic nezanedbal. Co dělal zřizovatel celé dva měsíce? Byli všichni na prázndinách?
Celá situace pro mě byla o to bolestivější, že jsem zrovna měla druhého prvňáka (tomu prvnímu paní ředitelka svým dalším z nekompetentních kroků podělala celé první dva roky školní docházky). Byl problém uspořádat vítání prvňáků v prostorách městského úřadu (zřizovatele školy), který je spoluviníkem vzniklé situace a měl by se tedy snažit zmírnit následky? Ne, proč by to kdo dělal. Prvňáci byli tedy vítáni 1.3., po šesti měsících školní docházky!!! Výsměch a pohrdání ...
A mohla bych pokračovat a pokračovat, na román by to vydalo ...
Závěrem, kdyby každý ze zúčastněných dělal, co má, počínaje stavební firmou, přes stavební dozor a konče ředitelem školy, mohlo to všechno dopadnout úplně jinak ...
Škoda brečet, co mě ale děsí nejvíc je fakt, že se z toho nikdo nepoučí, všichni viníci sedí dál na svých místech (firma získala několik dalších státních zakázek za několik milionů) a jedeme dál, jako by se nechumelilo ...
Odpovědět