Re: LMD

Musím říct, že s tímto příspěvkem naprosto souhlasím. Už od narození trpím tímto syndromem. Dělá mi problém vyjádřit se tak, aby to ostatní pochopili, jak to myslím. Na základce nevěřili, že se dostanu na gympl. Na gymplu nevěřili, že jej dustuduji. Teď jsem na JČU pedagogická fakulta a musím říct, že jsem velmi překvapen tím, jak se ke mě někteří dospělí chovají. Považují mě za lenocha, problémového člověka a další. Už od základní školy trpím depresemi a dalšími přidruženými efekty. Lidé na mě koukají různě. Přátele prakticky nemám a na jednu stranu mě to i mrzí. Veřím, že jednou bych mohl bojovat za lidi, jako jsem já a také bych to moc chtěl. Ostatně, zítra mě čeká boj na univerzitě. Neexistuje šablona podle, které by se mělo učit, existují pouze lidé, ke kterým je potřeba přistupovat invididuálně. Musím říct, že za posledních 20 let jsem se hodně adaptoval, ale jen velmi těžko se adaptuje zapomětlivost, orientace v prostoru nebo porucha jemné motoriky. Vzhledem k mojí inteligenci mi přijdou lidé hloupí až skoro nemožní, ale pak si uvědomím, že každý jsme obdařeni nečím a jsme důležití všichni. V "mém" světě jsou zkrátka lidi až příliš jednodušší a mnohdy velice závistivý. A držím palečky všem maminám s dětmi s LMD, protože pakliže se budete řídit, tím co se tu píše, výsledky se dostaví, byť třeba v dospělosti. Já jsem jako dítě nebojoval jen s LMD, ale i s nepochopením ze strany otce, školy, vrstevníků, dospělých, depresí, osamělostí a zejména nudou a nuda je mým nepřítelem číslo jedna...