Viktorie | •
 |
(4.10.2010 15:53:21) dobrý den nevím jak začít myslela jsem si ,že nebudu hledat nové informace ohledně dys a mého syna.Mám syna je mu dvacet let a na LMD se u něho i přes veškeré kontroly na PPP od předškolního věku se přišlo v jedenácti letech.Dobře poprali jsme se stím,že to nebylo snadné ví každý, kdo má takové děcko.Syn má všechny dys.takže potíže s počty češtinou,čtením a s psaním ,přesto má velké nadání na kresbu ,je šikovný na ,, ruce" udělal přijímací talentové zkoušky a je vyučen uměleckým keramikem.V učilišti mu vycházeli maximálně vstříct i když jak říkali učitelé někdy byl na zabití, ale je vyučen.Tento školní rok nastoupil na dvouleté nástavbové studium s maturitou v podnikání a musím konstatovat,že přesto že se hodně píše o LMD a otom jak se má k těmto děckám přistupovat,tak se spíš setkáván s názorem,že to jsou lenoši,kteří se nechtějí učit a tak se k nim taky tak přistupuje.Muj chlapec má neustále problém se časově vejít do jakéhokoliv harmonogramu,chodí pozdě jemu čas nic neříká,taky značně pro něho věci nepodstatné zapomíná,takže když ve škole řekne třídní zítra se přineste 160,-Kč na knihu tak ty peníze nosí tři dny.Jinak má vědomosti rozsáhlé, ale které ho zajímají,ve škole mají zajetý systém výuky a přístupu ke studentům na střední je dost zarážející.Aby mohli vypracovat potřebný výukový plán( mají šest hochů s LMD)tito chlapci musejí podstoupit další šetření PPP a pak ředitel musí povolit individuální plán pro šest lidí a já se ptám jak je možné že tyto ind.plány škola nemá a každý školní rok je stejné peripetium a stresující dny na začátku školy pro tato děti.Přesto vím,že to zvládnemejako jsme to zvládli dřív ,ale je to dřina a tak držím palce všem mámám protože na nich ta dřina je.Viktorie
|
Gabriel | •
 |
(1.5.2012 23:49:27) Musím říct, že s tímto příspěvkem naprosto souhlasím. Už od narození trpím tímto syndromem. Dělá mi problém vyjádřit se tak, aby to ostatní pochopili, jak to myslím. Na základce nevěřili, že se dostanu na gympl. Na gymplu nevěřili, že jej dustuduji. Teď jsem na JČU pedagogická fakulta a musím říct, že jsem velmi překvapen tím, jak se ke mě někteří dospělí chovají. Považují mě za lenocha, problémového člověka a další. Už od základní školy trpím depresemi a dalšími přidruženými efekty. Lidé na mě koukají různě. Přátele prakticky nemám a na jednu stranu mě to i mrzí. Veřím, že jednou bych mohl bojovat za lidi, jako jsem já a také bych to moc chtěl. Ostatně, zítra mě čeká boj na univerzitě. Neexistuje šablona podle, které by se mělo učit, existují pouze lidé, ke kterým je potřeba přistupovat invididuálně. Musím říct, že za posledních 20 let jsem se hodně adaptoval, ale jen velmi těžko se adaptuje zapomětlivost, orientace v prostoru nebo porucha jemné motoriky. Vzhledem k mojí inteligenci mi přijdou lidé hloupí až skoro nemožní, ale pak si uvědomím, že každý jsme obdařeni nečím a jsme důležití všichni. V "mém" světě jsou zkrátka lidi až příliš jednodušší a mnohdy velice závistivý. A držím palečky všem maminám s dětmi s LMD, protože pakliže se budete řídit, tím co se tu píše, výsledky se dostaví, byť třeba v dospělosti. Já jsem jako dítě nebojoval jen s LMD, ale i s nepochopením ze strany otce, školy, vrstevníků, dospělých, depresí, osamělostí a zejména nudou a nuda je mým nepřítelem číslo jedna...
|
|
|