Co po gymnáziu????

Zaprvé - na gymplu bych nijak zvlášť učit nechtěla, podobně jako bych nechtěla být ředitelkou jakékoli školy...zkrátka, vyhovuje mi být úplně obyčejná ča úplně obyčejných dětí, chytrých, průměrných i podprůměrných.
Od té doby, co jsem si toto ujasnila, věřím na lékaře, kteří chtějí být obvoďáky nebo lékaři v okresních nemocnicích a nestráví život ve frustraci z toho, že nepracují na špičkovém fakultním pracovšti

Zadruhé - když jsem se kdysi dávno rozhodovala, kam na střední školu, prahla jsem po gymplu.
Ne proto, že je výběrový a lepší, ale protože tam tak nějak samozřejmě šla má nejlepší kamarádka s bráchou.
Tehdy mi máma dala na výběr (ono toho moc nebylo ) - střední zdrávka, ekonomka, pajda.
Proběhlo pár bouřlivých a plačtivých diskusí, ale uznala jsem, že mám sice nadprůměrné IQ, ale právě prto se neumím učit a nejsem plně studijní typ, co kddyž nepůjdu na vejšku atd. atd.

Máma měla jako vždy pravdu - po zdrávce jsem zůstala 2 roky v praxi, odjela jsem studovat na jazykovku do zahraničí...až po dvou letech jsem si podala přihlášku na VŠ - potřebovala jsem čas.
Jenže zatímco já jsem byla "něčím", má nejlepší kamarádka se plácala od práce k práci, byly to spíše takové brigády; stejně tak má tehdejší láska, její spolužák - dodnes z nich nic pořádného není a až nedávno začali oba studovat VŠ, protože už se konečně rozhodli, čím chtějí být - brzy jim bude 40

Takže za mě - na gympl ano, je to úžasný svět, jiný než na ostatních školách (mám víc kamarádů z gymplu mé kamarádky, než ze SŠ), ale pouze v případě, že dítě pokračuje ve studiích.
Dnes už je miliónkrát víc možností, na školy se necpou tak silné ročníky Husákových dětí a vše je jednodušší, ale....