15.2.2012 14:32:51 Michaela
citové pouto a šance
V novele nejde o to, aby profesionální pěstouni si k dítěti nevytvářeli citové pouto nebo aby si ho nevytvářelo dítě - NAOPAK! Cílem je, aby dítě nežilo bez citového pouta v KÚ, ale mohlo ho vytvořit k jedné pečující osobě než se mu situaci vyřeší (aby následně nebylo citově oploštělé, protože v raném věku nezažilo tak silný vztah k jedné osobě). To že potom bude přecházet do nového prostědí je pak potřeba co nejlépe ošetřit, postupně si znovu zvykat na své rodiče nebo na nové adoptivní rodiče... určité trauma to bude, ale ne tak obrovské jaké je v kojeňáku!
Samozřejmě je to těžké i pro dospělého, proto by měl mít naplněné své potřeby rodiče a také dělat to s motivací maximálně dítěti pomoci. A dospělý člověk se pak v zájmu dítěte jeho samého dokáže vzdát. Samozřejmě bude potřebovat s někým to sdílet, poradit se apod.
Ale i v DD nebo v KÚ si vytvoříte velmi silnou citovou vazbu k dítěti (věřte mi, vím, o čem mluvím, pracuji v DD) a je mi fakt špatně z představy, že ty děca nemají jinou šanci! Novela jim dává šanci! Na návrat domů, na individuální péči v prvních třech letech, na novou rodinu. Šance je více než rezignace!
Já bych si přála, aby to fungivalo co nejdříve, vím, že se to chvilku bude vychytávat, ale každé dítě, které tím projde bude mít novou šanci!
Odpovědět