Re: Obdiv

"Ovšem poučný právě proto, aby se tím člověk nenechal zmást. Je to asi jako když kamarádka má dvě, tři děti rychle po sobě a začne radit, pořiď si to taky, je to brnkačka, máš to z jedné vody."

I když jsem sama velkou zastánkyní toho mít děti rychle po sobě, tak na druhou stranu uznávám, že se každý musí rozhodnout sám podle sebe a své konkrétní situace. Já jsem se tak rozhodla z toho důvodu, že první dítě jsem měla ve 29 letech, chci děti celkem 3 a nechci rodičovství odkládat bůhvíjak dlouho a na jednu stranu se chci dětem dostatečně věnovat, ale zároveň nerezignovat na svou profesi (a pokud ano, tak jen na krátkou dobu)... Ale jak píšu, každý si musí najít svou cestu.

"Jenže kamarádka může mít jiné životní podmínky, nebo to taky může vidět naprosto jinak z odstupu času, když ty děti už má vypiplané z nejhoršího."

Ještě dodám, že kamarádka může mít nejen životní podmínky, ale také jiné životní priority. Někomu nečiní problém dát dvouleté nebo ještě mladší dítě, někomu se to ale příčí, někomu nečiní problém zcela vypadnout z pracovního procesu třeba na 10 let, ale pro jiného je to naprosto nepřijatelné. Nehledě na to, že s některými dětmi je méně práce a s jinými zase více práce.

Proto já jsem zastánce toho, nenechat "se zblbnout", ale pořádně vážit.



"To samé jako názor na další dítě, že finance jsou nepodstatné, že se to NĚJAK udělá."

Také naprosto souhlasím, i když se teď při debatách s manželem ocitám na druhé straně barikády a snažím se ho přesvědčit, že v posledních letech dělám maximum proto, abychom 3 děti finančně zvládli, sice si nikdy nebudeme žít jak prasata v žitě, ale na kvalitní a spokojený život pro 5 lidí to stačí.