...jde už i z Vašeho článku.
Řídit se vlastním rozumem a citem...mám za to, že je to pro děcko to nejlepší co mu může rodič nabídnout.
U nás, není to tak dávno, manželka praktikovala výchovu takovou, že co se osvědčilo u jiných maminek, to zkoušela doma.
Funguje to tam, proč by to nemohlo fungovat u nás.
Byly to boje, už jsem opravdu myslel, že manželce na mateřské zakrněly všechny mozkové buňky, nabylo možné ji vysvětlit, že náš kluk je prostě úplně jiný, než Frantík, Jiřík a jiní, na které to fungovalo. Byla zebejčená takovým způsobem, že jsem už hrozil i rozvodem, pokud se nezačne chovat jako dospělá.
Samozřejmě jsem to chytil od všech, kterým řekla svoji verzi, že jsem cholerik, děcko rozmazluju a nemám u děcka žádný respekt.
Nemít u děcka žádný respekt znamenalo to, že jsem řekl, běž si uklidit ty hračky a kluk mi odpověděl, že jenom dostaví tohle nebo támhle to a půjde...a šel, třeba po pěti minutách, ale šel bez křiku. A tohle znamenalo nemít žádný respekt!!
Teď už se usmívám, protože naštěstí i manželka pochopila, že máme doma osobnost, tak jako každý je osobnost a, že u kluka křikem nic nezmůže. Proto obdivuju každou, která dokáže děcku v klidu vysvětlit co se má a co se nemá.
Děkuji za tento článek a omlouvám se za ten svůj.