Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte

Doporučuji navštívit některou z prodejen S.Oliver, budete zírat. Jedné prodavačce řeknete, že se jdete jen podívat, hned u vás stojí druhá s tou samou otázkou - jak vám můžu poradit? Opět poděkujete a řeknete, že ne. Začnete si prohlížet třeba tričko, už u vás stojí zase první prodavačka - můžu vám najít velikost. Já si to triko přitom jenom prohlížím, ani ještě nevím, jestli si ho budu zkoušet. Jdete do kabinky, za zadkem jde s vámi prodavačka. Nejste v kabince ani minutu (resp.ještě si ani nestihnete svléknout tričko, co máte na sobě) a už otázka - jak vám sedí? ukažte se, já vám poradím. Mezi námi já o jejich radu ani nestojím, v oblečení se musím cítit dobře, je mi jedno, co si o kousku, který si vybírám myslí prodavačka. Pak z ničeho nic bušení na dveře kabinky, prodavačka drží na rukách hromadu oblečení se slovy - to se k tomu bude hodit, vyzkoušejte ty kalhoty, to vytvoří perfektní outfit. Vysvětlím, že si sama rozhodnu o tom, co si vyzkouším a outfit si rovněž vytvořím sama. Prostě obchod jsem si prošla a vybrala jsem si, co si zkusím. Prodavačce se snažím vysvětlit, že je neuvěřitelně vlezlá. Odpověď je, že je to firemní politika.
Pak jdete k pokladně - můžu vám k tomu tričku nabídnout šátek? Ne, děkuji. A šálku? Přišly nám takové hezké... Ne, děkuji.
Máte naší věrnostní kartičku? Ne, a děkuji ani jí nechci. Ale jsou tam slevy,bude to pro vás výhodné. Ne, děkuji. Jsou tam slevy na narozeniny......NE
Zkrátka a dobře, tam již nenakupuju, jejich prodejní politika je mi proti srsti.

Naopak příjemní jsou v Orsay, pozdraví, donesou do kabinky jinou velikost, ale neotravují, nevnucují.