| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč se lidé přestávají zdravit

Jako stromPodle času
 Celkem 81 názorů.
 Kudla2 


Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 8:38:07)
Neskutečně mě točí, když lidi nedokážou ani ODPOVĚDĚT na pozdrav, natož sami pozdravit jako první.

Velmi úkorně to vnímám třeba v obchodě, kdy vstoupím, pozdravím a prodavačky se ani neobtěžují. To samé v baráku - potkám souseda a ten hubou neklápne, když chci pozdrav, tak musím pozdravit já první, i když bych teoreticky jako žena, případně starší, neměla.

Moje děti jsou naučené a zdraví (a často je to kvitováno od dospělých s povděkem, asi i je ta "nezdravící mánie" štve. To, že jsou na to v šesti (!) letech malé, jsou kecy, dítě je schopné a (většinou i velmi ochotné) zdravit, jakmile začne mluvit. Máme v rodině děti, které nezdraví zásadně, přitom jsou jinak vedené slušně. To se přiznám, že nechápu, když je u toho rodič, tak by jim to přece měl připomenout. Snad se proboha nejedná o takovou oběť, otevřít pusu a dvakrát klápnout, ne?

Je na druhou stranu samozřejmost (a autor o tom v článku také píše) že ani jako osoba v danou chvíli "společensky významnější" se nesmím chovat jako hovádko boží, nechat dítě pozdravit a sám koukat jako když nadloube volovi, je ještě větší prohřešek než když to dítě pozdraví. Jednak "pozdravit je slušnost a odpovědět na pozdrav je povinnost", druhak ten dospělý už by se MĚL orientovat v tom, co je zdvořilost, kdežto to dítě se to teprve učí.

Hezké téma ~;)
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 8:39:01)
pardon, samozřejmě "ještě větší prohřešek než když to dítě NEpozdraví."
Odpovědět
 MiliP 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 8:57:23)
~R^ Naprosto souhlasím. Tyto věci do dětí "nenatlučeme", učí se osobním příkladem, stejně jako u mnoho dalšího. Dcera pokud někdo klepe a jde k nám dál ho jde automaticky pozdravit, pozve ho dál, nabídne pití. Ve školce to funguje tak, že učitelka každé dítko přijde pozdravit a podá mu ruku. Stejně tak u loučení - i doma se jde s každou návštěvou rozloučit. Vzpomínám si kdy se kamarádka divila, proč u každé žádosti u dcery říkám prosím a děkuji - proč jí to nepřikáži! Výsledek jasný - na dvou letech prosila, děkovala, umí se omluvit. A takto je s mnoha věcmi v životě - děti kopírují.
Odpovědět
 ujinka 


Re: Já velmi souhlasím. 

(2.7.2011 20:25:48)
~R^naprostý souhlas~g~~g~~g~
Odpovědět
 Petra 
  • 

Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 8:59:14)
Někdy za to rodič nemůže, že dítě nezdraví.
Můj táta to do mně od malinka hustil, byl to pro něj pomalu zločin, když jsem nepozdravila. Jenže já jsem se tak strašně styděla promluvit na cizí lidi, že to pro mě bylo naprosto nepřekonatelné. Nic s tím neudělal, i když mi za to pořád nadával, vysvětloval apod. A doteď si pamatuju, jak jsem s ním nechtěla nikam chodit, protože jsem věděla, že mě bude nutit zdravit.
Já se synem podobný problém neměla. Zdravil rád a nahlas:) Prostě se předváděl a nestyděl se.
Odpovědět
 Dobra1 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 9:34:45)
Tenhle problém mám s druhou dcerou. Ona je docela introvert a nez se rozkouká, nedostatnu z ní ani slovo. Tak jsem se rozhodla trvat na zdravení jen tam, kde to zná a vím, že se nestydí, na rozloučení trvám vždy (je velká vyjímka, aby se během návštěvy "nerozkoukala"). No a až se rozkouká, posílám ji pozdravit dodatečně.
Bohužel to někteří lidé nejsou ochotni prijmout a já i dítě sklízíme spoustu řečí, jak ji špatně vedu... Nejvíc u mé mámy, která je ochotná si proti ddceři sednout a začít do ní hustit, jak je malá ošklivá a zlá na babičku~a~.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 10:21:41)
Dobri, já myslím, že je to velmi dobře řešitelné - pokud Ty jako rodič pozdravíš, tak myslím, že stačí dítě k pozdravení také vyzvat, ale nenutit. Případně říct tomu zdravenému "ona se stydí".

Normální člověk to bez problémů vezme, mamince bych takové řeči asi dost rázně utnula - malá rozhodně není "ošklivá na babičku", jen se stydí, ale časem se to určitě naučí.
Odpovědět
 Dobra1 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 14:01:12)
jo, presne takhle to resim. Problem je jen s tou babickou, malá už tam nechce moc chodit. A babicka si mysli, ze je to o tom, ze deti proti ni stveme. To je ale jina kapitola~d~
Odpovědět
 wer 


Re: Já velmi souhlasím. 

(4.7.2011 16:23:38)
Já si pamatuju z dětství, jak jsem se styděla pozdravit, byl to pro mě fakt problém, blok. Měla jsem pocit,že mě ti lidé vůbec neznají nebo si na mě nemůžou pamatovat, prostě měla jsem pocit že si mě nevšímají a jí bych pozdravem měla ma sebe upozoňovat???

Svoje děti jsem nikdy nenutila zdravit, ani jim to nepřipomínala,ani nevyčítala. Brala jsem to tak,že s toho vyrostou jako jsem vyrostla já. Snažila jsem se vychovávat jenom příkladem, zdravit, odpovídat..... Jo zdraví a jsou celkem zdvořilí.

Děti od známých pozdravím já klidně jako první. Mám za to, že to ty děti tochu povzbudí.

Odpovědět
 Petra 
  • 

Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 12:28:32)
My jsme bohužel bydleli na vesnici, tudíž se očekávalo, že na ulici pozdravím každého, koho potkáme:(
Odpovědět
 Hrouda 
  • 

Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 10:44:19)
Tak. Moje dcerka od každého pozdravu očekává, že bude následovat další hovor. Zdraví i cizí lidi, stačí, když její nekdo sympatický.

Prostřední syn s cizími lidmi nepeče, dlouho zdravil nerad, neslyšně, ted je to lepší, ale občas chodí ponořen sám do sebe a nevnímá, nezdraví.
Odpovědět
 JanaS 
  • 

Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 15:15:24)
Mám v živé paměti naši sousedku, co se vždy rozčilovala, že jsem ji nepozdravila. Nebyla jsem bázlivé dítě, ale prostě v jistém období jsem se styděla. Pamatuju se, jak jsem se odhodlávala, tak, teď jí pozdravím, vždy mě předběhla - zase nezdravíš? ty jsi ale nevychovaná!Nutno říct, že po této výtce jsem vždy pozdravila.
Pak jsem ji jednou pozdravila jako první a ona jen naštvaně: "No konečně!", ani nepozdravila...
V současné době šikanuje moje děti tímto způsobem tchán, zdá se, že je to jediné, co ho zajímá - jestli už holky umí pozdravit. Sem tam během řeči pronese poznámku, že za to můžemy my, jako rodiče, protože, je jasný, že kdybychom je k tomu vedli, tak by to vypadalo jinak. Jenže on si asi představuje, že když dítě nepozdraví první, mělo by dostat na zadek. Děda je jediný, koho nezdraví.....(no, ještě ve škole ze stydlivosti jiné rodiče opomene). Nezažila jsem nikoho s kladným přístupem k dětem, kdo by takto vyváděl kvůli pozdravu. Mám asi štěstí, že děda je v našem okolí jediný....
Odpovědět
 hanci neposeda 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 17:33:57)
Tak tohle me prijde desive. A dela tchan s nimi taky neco jineho (hraje si s nimi, chodi s nimi nekam atp)? Mne vzdycky prijde, ze se do deti kvuli zdraveni obouvaji lide, kteri jim vubec nerozumi, vetsinou nerudni starici - u deti (ted tedy myslim tak do tech 10 let) mi neprijde zvlastni, kdyz samy od sebe nepozdravi jako prvni. Od takovych 5-6 let by tedy mely na pozdrav umet odpovedet, ale to je jen muj odhad. Mne teda strasne vadi nezdravici dospeli (ti, co na pozdrav neodpovidaji), u deti to neresim (do jisteho veku), pokud tedy vidim, ze je na to rodice aspon upozorni nebo je k tomu vedou svym prikladem.
Odpovědět
 susu 
  • 

Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 9:07:07)
Nepřijde mi to tak dramatické. Já sama spíše zdravím a nakolik vím, tak je mi odpovídáno, aspoň pokud jde o dospělé, i zmiňované prodavačky. S uklizečkami je to horší, pokud ji potkám ve škole vytírat, mám potřebu nerušit a rychle zmizet, ať jí to nepošlapu. Asi pozůstatek zkušenosti s uklizečkami z dětství, které, nás děti, dost pérovaly.

Pokud jde o děti, tak některé zdraví, některé ne, tipuju, že jde o zvyk z domu, ale pamatuju si ze svého dětství, že jsem taky zdravila nerada(a vyrostla jsem z toho), takže to nehrotím.
Odpovědět
 MiliP 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 9:08:52)
Pravdou je susu, že nikdy nenutím dceru zdravit, pokud vidím že se stydí, určitě to nevydupávám. Což je dle mého také důležité. Nejdříve u blízkých a pak časem i u cizích?
Odpovědět
 susu 
  • 

Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 9:10:36)
Myslím, že jo. Já zdravit musela a nesnášela jsem to. Vyrostla jsem z toho. Zdravit u dítěte, jen v případě známých, kdy se nestydí, vidím jako dobrý začátek.
Odpovědět
 Fous&fousek 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 12:50:39)
Tak u nás (Praha) se lidi z baráku a z přilehlých domů (stavěli nás jako jeden projekt a máme společný oplocený pozemek) zdraví. Já se ale musím přiznat, že mladé chlapy (u starších je to jiné), takové ty třicátníky, mé "potencionální spolužáky", odmítám zdravit jako první. Stejné je to s teenagery, kteří u nás bydlí. Jsou prokazatelně mladší, takže na pozdrav vždy odpovím, ale sama první nezdravím. Podle mě by to měli dělat oni, stejně tak i ti chlapi.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 13:03:12)
Určitě by to měli dělat první oni, ale...

Když už tu zabíháme do nuancí zdravení, tak dost rozlišuju to, že ten starší může taky někdy pozdravit první, třeba když toho mladšího vidí dřív. Jak už jsem říkala, máme v baráku takovou starší ženskou, která si VŽDYCKY počká, až ji pozdravím první já, jinak by snad nepozdravila vůbec. Což mi taky vadí, i když "technicky" vzato to mám být první já jako mladší.

Já to beru tak, že mi nevadí pozdravit jako první člověka, se kterým se normálně vzájemně zdravíme, ani když jsem starší, tam je to prostě o tom, kdo koho viděl dřív (říká se, že první zdraví ne ten váženější, ale ten zdvořilejší). Když o tom tak přemýšlím, tak mi nevadí pozdravit první někoho, o kom vím, že mě zdraví.

Ale vadí mi moc pozdravit člověka (ať staršího nebo mladšího), o kterém vím nebo tuším, že by mě jinak nepozdravil vůbec. ~4~
Odpovědět
 mil007 


Re: Já velmi souhlasím. 

(28.6.2011 23:17:53)
Tak to Ti moc nerozumím.Já neočekávám,že mě třeba starší paní pozdraví dříve,proto že mě první viděla.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Já velmi souhlasím. 

(29.6.2011 0:42:36)
mil007 a Baruško, ono se to těžko vysvětluje, ta paní je taková divná pavoučice.

Já normálně starší zdravím první a fakt zdravím. Ale někdy se stane, že mě ten starší uvidí dřív, a pak většina lidí normálně pozdraví bez ohledu na Gutha-Jarkovského (i já, když jsem starší)

Tahle paní si ale vyloženě POČKÁ.
Odpovědět
 susu 
  • 

Re: Já velmi souhlasím. 

(29.6.2011 6:56:12)
Taky považuju za normální pozdravit první, pokud jsem si jako první všimla někoho, s kým se zdravím. Přijde mi divné jít proti němu, pořád mlčet a čekat a až pak mu milostivě odpovědět.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Já velmi souhlasím. 

(29.6.2011 9:00:05)
susu, přesně tak... to bych možná udělala mladšímu muži - hulvátovi, který by to dělal pravidelně mně, a měla bych pocit, že mu dělám schválnost.

Vůči mladšímu muži, který mě normálně vždycky zdraví, bych to ale považovala za hulvátství od sebe.
Odpovědět
 Klára + batole 


Re: Já velmi souhlasím. 

(27.8.2011 22:30:50)
Líbí se mi Váš názor, sama mám pedagogické i psychologické vzdělání, snažíme se synům být vzorem. Zdravím nahlas a pěkně artikuluju ~:-D v lékárně, na poště, ve školce, v obchodě, v rodině... Ve školce se paní učitelka 2 roky se všemi vítá podřepnutím na jejich úroveň a podáním ruky, pozdravením, přesto 5ti letý syn nezdraví. Nenapomínám ho před lidmi většinou (jen třeba ve školce po takové reakci ještě jednou sama NAHLAS řeknu, "Dobrý den!" a třeba se ho dotknu ramene apod.), obvykle mu poté, co soused zajde za roh řeknu - Pan soused by měl určitě radost, kdybys mu popřál hezký den, to se tak dělává, mně taky udělalo radost, že nás pozdravil..atd.
No, a stejně NIC. Určitě by ho "neubylo, kdyby klápnul hubou" ~;), ale je prostě nějak zablokovanej a nevidím jinou cestu, než opakovat vše stále dokola. Takové to dětské "pápá" a "ajoj!" dělal skoro na všechny, teď nepozdraví obvykle ani babičky, prostě nikoho, maximálně "udělá miminko" a zažvatlá něco, co má být asi pozdrav...
Odpovědět
 Binturongg 


Neschopnost pozdravit 

(28.6.2011 9:04:13)
Neschopnost pozdravit není podle mě ani tak známka mírné agrese (pokud to není cílené), nýbrž známka absolutní lhostejnosti, nevycválanosti a hulvátství!
Ano, může se stát, že někdo nepozdraví nebo neodpoví na pozdrav, když je třeba hluboce zamyšlený, ale považovat pozdrav za směšný, archaický úkon je prostě primitivní...

Pozoruji to, bohužel, už několik let a občas si opravdu sama připadám trapně - třeba když ve městě vlezu do téměř prázdného obchodu, pozdravím a dostane se mi pohrdavého pohledu prodavaček libovolného věku.
Často jde o poměrně drahé obchody a dost by mě zajímalo, jestli si majitel myslí, že hezký a upravený vzhled na primitivní a neomalené slečně/paní je to pravé pro "byznys..."
Odpovědět
 MiliP 


Re: Neschopnost pozdravit 

(28.6.2011 9:07:15)
Já myslím, že je to dáno i hodně prostředím. Na vesnicích se zdraví lidé dle mého mnohem více, znají se. Ve městě je to větší "problém", což neomlouvá samozřejmě prodavačku. Ale ve městech mi přijdou prostě občas v tomto směru "otupělejší" - někdy bohužel. Vadí mi i když třeba jen vejdu do dětské ordinace, pozdravím já i dcera a odezva nic.
Odpovědět
 Vladan 


Re: Neschopnost pozdravit 

(28.6.2011 12:27:39)
Ve veřejné místnosti zdraví pouze ten, kdo přichází a odchází:-))
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Neschopnost pozdravit 

(28.6.2011 14:49:53)
Vladan - aha, takže v obchodě, jako prodavačka, budu za pultem čumět jak parma, dbajíc společenského předpisu nevydat ani hlásku, ok ~t~
Odpovědět
 Vladan 


Re: Neschopnost pozdravit 

(28.6.2011 15:14:03)
Ne. Pozdravit uvnitř člověk může, ale nemusí:-) Není to povinnost. Když přijdu do čekárny u lékaře, nemusí lidé, kteří už tam jsou, odpovědět na pozdrav. To není můj výmysl - vymysleli to ti...Guti Jarkovští a podobně:-) Ti, kteří se zabývají etiketou. - ve veřejné místnosti zdraví pouze ten, kdo přichází a odchází:-)))
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Neschopnost pozdravit 

(28.6.2011 16:42:23)
Myslím, že nemám zásadní problém se základy společenského chování a vím, kdo byl Guth- Jarkovský, ale zdravení považuji za sočást dialogu, takže když vlezu kamkoli, kde se kousek ode me tyčí nějaká osoba a prokazatelně mě vidí, očekávám, že odvětí na pozdrav.
Podle mě si to blbě vykládáš.
Samosebou nezdravím, když vejci třeba do Billy, ono taky není koho. Ovšem u pokladny zdravím, častěji mě předběhne pokladní. Na úřadě taky předpokládám slušnost...
Odpovědět
 wer 


Re: Neschopnost pozdravit 

(4.7.2011 16:37:18)
na úřadě?? slušnost???? kde žiješ:-)
Odpovědět
 SnowWhite 


Re: Neschopnost pozdravit 

(12.7.2011 21:52:46)
Myslím, že v obchodě opravdu platí jiná pravidla a v zájmu prodavačky by mělo být odpovědět ne-li člověka v obchodě přivítat.... Naprostou specialitou jsou prodavačky v obchodech v Pařížské, nejdražších obchodech v zemi...přesně to tu bylo popsáno "vzhledově perfektní ovšem tupý výraz a načuřený pohled, kterým člověka sjedou, zda "na to má" nebo jde jen okukovat. Dávají člověku najevo, že v džínách, tričku a teniskách tam nemá co dělat.... ale mám zapotřebí se na nákup oblékat jako do společnosti? Mám zapotřebí aby se na mě prodavačka ksichtila jen proto, že nemám perfektní makeup? Dlouho mi trvalo než jsem se srovnala s tím, že já přijdu, pozdravím a chci nakoupit nebo se jen podívat a odpovědí je mi povýšený ksicht....až mi došlo, že ona je prodavačka v obchodě, kam já si jdu nakoupit :-).
Zdravit je prostě slušné a dost mě vadí, když moje děti zapomenou....blbý je ovšem, že v okolí je běžné, že děti nepozdraví a nikdo si toho ani nevšimne (myslím z rodičů)
Odpovědět
 Margot+1 


Re: Neschopnost pozdravit 

(29.6.2011 20:54:03)
Ono to totiž souvisí s celkovou atmosférou ve společnosti. Lidé se víc zdraví, pokud od svých bližních a priori neočekávají nějaké ohrožení (tj. ve svém životě cítí jistotu, jsou celkově spokojení) - pak kontakt s druhými vítají, přejí jim "zdraví". Když mají dojem, že bližní jen kouká, jak by z nich sedřel kůži, nebo je "pouze" jejich konkurentem (např. ve frontě na budoucí důchod), pak s ním žádný kontakt navazovat nechtějí.
Za "hodných strýčků" bylo lepší držet si cizí lidi od těla a mluvit jen s prověřenými, dnes je holt kapitalismus, krize a člověk člověku vlkem.
Odpovědět
 Mad Max 


Hlasitě a jasně 

(28.6.2011 9:31:37)
Protože dělám v obchodě, tak vím, že více jak padesát procent lidí do obchodu vleze, jak " tele do vrat", ani nezabučí.
Pozdravím je ještě jednou, kdyby se náhodou stalo, že bych jejich pozdrav přeslechl. Pokud ani potom nepozdraví, je to pravděpodobně jeden z těch zákazníků, kteří si pak stěžují, že se na nich prodavač neusmíval a neprojevoval jim dostatečnou úctu, když už se rozhodli u nás utratit svoje peníze.
Svého syna učím zdravit hlasitě a jasně a pokud je tam více lidí, tak klidně pozdraví každého zvlášť.~:-D Že už lidé, hlavně ve městech zdravení odvykli je poznat z toho, že několik takto pozdravených se cítilo dotčeno, že si z nich dělá kluk srandu. Je mu šest. Pak mu vždycky říkám, že ten člověk je sám a, že nemá koho zdravit a proto to neumí, je to momentálně lepší, než mu říkat, že je prostě dobytek, který nezná zaklady slušného chování.
Bohužel, opravdu lidí, kteří se takto chovají, je stále více.
Nashledanou.~:-D
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Hlasitě a jasně 

(28.6.2011 9:34:06)
~R^ ~g~
Odpovědět
 atisa 


Re: Hlasitě a jasně 

(2.7.2011 21:28:14)
~g~
Odpovědět
 Zdislava a kluci 


meli jsme opacny problem 

(28.6.2011 10:26:14)
sama kdyz nekam jdu tak pozdravim, deti to delaji taky az se me kamaradky ptali jak jsem je to naucila, ja je nic neucila ~d~ proste to zacali delat jako ja (obchod, kamaradky, doktor)

bohuzel v jednu chvili to byl problem bo syn zdravil kohokoliv a kdykoliv, nejhorsi chvile jsme zazili v kempu,kde proti nam slo spoustu lidi a on je vsechny zdravil, videla jsem ze je jim to neprijemne,tak jsme se ho snazili s manzelem trosku krotit,jenomze pak kdyz jsme se o tom zacali v soukromi bavit tak nam doslo ze vojtik je ten co je normalni a ze kdyz je to nekomu neprijemne ze to je jeho problem,protoze poprat nekomu "dobry den" na to neni vubec nic spatneho a s timhle vedomim proplouvame zivotem, nekdy vojtikovi odpovi, a nekdy ne, vetsinou se zarazi a alespon se usmejou a to ze nekomu vyloudi usmev na tvari je to nej co muze delat :-)
Odpovědět
 Ikara 


Re: meli jsme opacny problem 

(28.6.2011 10:34:10)
Jj, u nás je to podobné, žijeme v malé vesnici, kde se zdraví každý s každým, protože se všichni známe, ale když pak přijdeme do města, snaží se dcera zdravit každého kolemjdoucího a je docela úsměvné (a někdy smutné), jak na to ti lidé reagují. Bohužel dcerka není k zastavení, až je mi jí někdy líto. ~7~
Odpovědět
 Irena2 


Re: meli jsme opacny problem 

(29.6.2011 18:11:32)
Naprost přesné. Toto řeším s dcerkou taky. Už od takových 2- 2apůl let.
Odpovědět
 Beruška 
  • 

Hm 

(28.6.2011 10:29:30)
Tak já skoro každý řeším dilema ohledně zdravení. Je jasné, že když toho člověka znám, něco mu řeknu, ale někdy to není tak jednoduché.

U nás na vesnici se poslední dobou střídají obyvatelé jako na běžícím pásu a, přiznám se, pořádně neznám ani lidi od nás z ulice. Rodiče ano a někdy je to dost trapná situace, když přijdu na zastávku, potkám mámu, pozdravím ji, vedle ní stojí nějaká paní (nevšimla jsem si, že by spolu komunikovaly) a máma se mě zeptá, proč jsem ji nepozdravila, že to je paní, co pracuje v bance, kde mám účet. Jak už jsem řekla, neznám všechny lidi, navíc v bance jsem jednou za uherský rok a pokaždé mě obslouží někdo jiný...

Ve škole to také byla legrace, učitelé byli často duševně mimo, neodpovídali na dotazy, tudíž i já jsem rezignovala - samozřejmě moje nezdravení bylo tématem rodičovských schůzek :-(
Odpovědět
 susu 
  • 

Re: Hm 

(28.6.2011 11:39:14)
Mám podobný problém, některé lidi vlastně neznám, ale pokud nastupují každé ráno na stejné zastávce, tak si je okoukám a mám tendece je pozdravit, když je pak někde potkám a lámu si hlavu, odkud je znám. Pak je tak chaoticky zdravím i nezdravím, protže si nejsme jistá. Je z toho někdy docela zmatek .
Odpovědět
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Hm 

(28.6.2011 12:11:50)
Já jsem naučená, že na vesnici zdravím každého. Právě proto, že já sice nemusím vědět o koho jde, ale on mne třeba zná.

Když je to velká vesnice nebo malý město, tam už to za samozřejmost nepovažuju.
Odpovědět
 Hrouda 
  • 

musím se přiznat,  

(28.6.2011 10:41:27)
že jsem se přistihla, že jsem v poslední době čím dál častěji nereagovala na pozdrav nebo zapomněla pozdravit.

Ani nemůžu říct, že jsem to udělala schválně, prostě se mi to stalo. Sice jsem se pohybovala mezi lidmi, ale jakoby ve vlastní bublině, pomořená ve svých starostech, myšlenkých, únavě a možná i trochu touze po samotě a odříznutí se na chvilku od všeho.

Rozhodně to není arogance. Nechci lidi přehlížet a pozdrav považuju za důležitý a smysluplný. Děti zdravit učím. Ale prostě občas vypnu a okolí odstřihnu.
Podle mne nezdravení může být nejen projevem určité arogance, ale i vyhoření.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: musím se přiznat,  

(28.6.2011 10:48:09)
Hroudo, ale myslím, že je to jiné na vesnici a ve městě (kde by se člověk uzdravil).

Osobně si myslím, že pokud ten dotyčný zrovna neřeší nějakou velkou tragédii v rodině, tak by v určitých situacích pozdravit prostě měl, je to společenské minimum. Nesmělost a únava vysvětluje, ale neomlouvá ~;)
Odpovědět
 Anna 
  • 

Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 10:44:55)
Zdravení jsem řešila jen u syna-pozdravit musel, jestli se styděl nebo ne, nás nezajímalo, prostě jsme to od něj vyžadovali,stejně tak poprosit a poděkovat, u ostatních dětí je mi to jedno.
Já nemám pocit, že by se lidé zdravili míň, ale hodně času trávím v zahraničí.
Naopak mám z českých obchodů (zvlášť oblečení a kosmetika) pocit extrémní až nepříjemné vstřícnosti - nejdřív vás pozdraví a hned se vás ptají, jak vám mohou pomoci a co sháníte. Tahle otázka následuje ihned po vstupu do obchodu, nesháním zpravidla nic, jdu se podívat, co se mi líbí, si koupím. Pak vám pořád stojí za zadkem, když si zkoušíte věci nutí vás vyjít z kabinky (bez ohledu na to, že vás jejich názor nezajímá), pak následuje doslova vnucování věrnostních kartiček (prý jsou výhodné,můžete ušetřit až 5% ceny, mě je teda jedno, jestli za džíny dám 2000 Kč nebo 1900Kč). V českých obchodech bych naopak uvítala trošku méně vstřícnosti a více lhostejnosti. Z potravin mám zkušenost, že mě pozdraví, zaplatím, rozloučí se.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 10:50:19)
Anno "pozdravit musel, jestli se styděl nebo ne, nás nezajímalo, prostě jsme to od něj vyžadovali,stejně tak poprosit a poděkovat, u ostatních dětí je mi to jedno"

tak s tím naprosto souhlasím. (A i se zbytkem Tvého příspěvku, přílišná "vlezlost" prodavačů jde také dost na nervy.)

Myslím, že pozdrav/prosím/děkuji snad není nic tak strašného, aby se to nemohl naučit i introvert. Jasně že úplného prcka bych do toho nelámala násilím, ale i jemu bych pokaždé řekla, že je to potřeba.
Odpovědět
 Mad Max 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 11:00:50)
Pokud mám zkušenosti, tak stačí v obchodě říct, ne, děkuji, já se podívám a většinou vám dají pokoj.
Z vašeho příspěvku mám ale pocit, že by měli číst vaše myšlenky a podle nich se řídit. Vztah zákazník-obchodník je o komunikaci a pokud obchodník není úplný vůl, tak na přání zákazníka bere ohled, ale zákazník musí své přání projevit.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 11:22:33)
Mad Maxi, to je jistě pravda, ale musí tam být splněná ta podmínka "pokud obchodník není úplný vůl" ~;)

Což platí samozřejmě i o zákazníkovi.
Odpovědět
 atisa 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(2.7.2011 21:33:46)
Já to řeším většinou tak,že vejdu ,pozdravím a rovnou se zeptám jestli se smím podívat a je klid...
Odpovědět
 Anna 
  • 

Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 11:42:32)
Doporučuji navštívit některou z prodejen S.Oliver, budete zírat. Jedné prodavačce řeknete, že se jdete jen podívat, hned u vás stojí druhá s tou samou otázkou - jak vám můžu poradit? Opět poděkujete a řeknete, že ne. Začnete si prohlížet třeba tričko, už u vás stojí zase první prodavačka - můžu vám najít velikost. Já si to triko přitom jenom prohlížím, ani ještě nevím, jestli si ho budu zkoušet. Jdete do kabinky, za zadkem jde s vámi prodavačka. Nejste v kabince ani minutu (resp.ještě si ani nestihnete svléknout tričko, co máte na sobě) a už otázka - jak vám sedí? ukažte se, já vám poradím. Mezi námi já o jejich radu ani nestojím, v oblečení se musím cítit dobře, je mi jedno, co si o kousku, který si vybírám myslí prodavačka. Pak z ničeho nic bušení na dveře kabinky, prodavačka drží na rukách hromadu oblečení se slovy - to se k tomu bude hodit, vyzkoušejte ty kalhoty, to vytvoří perfektní outfit. Vysvětlím, že si sama rozhodnu o tom, co si vyzkouším a outfit si rovněž vytvořím sama. Prostě obchod jsem si prošla a vybrala jsem si, co si zkusím. Prodavačce se snažím vysvětlit, že je neuvěřitelně vlezlá. Odpověď je, že je to firemní politika.
Pak jdete k pokladně - můžu vám k tomu tričku nabídnout šátek? Ne, děkuji. A šálku? Přišly nám takové hezké... Ne, děkuji.
Máte naší věrnostní kartičku? Ne, a děkuji ani jí nechci. Ale jsou tam slevy,bude to pro vás výhodné. Ne, děkuji. Jsou tam slevy na narozeniny......NE
Zkrátka a dobře, tam již nenakupuju, jejich prodejní politika je mi proti srsti.

Naopak příjemní jsou v Orsay, pozdraví, donesou do kabinky jinou velikost, ale neotravují, nevnucují.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 12:09:55)
Anno,

přesně tak, Mad Max do takových obchodů asi nechodí.

Ale když se nad tím zamyslím, tak je mi líto těch prodavaček, jestli to mají nějakou přiblblou "firemní politikou" nakázané.
Odpovědět
 Mad Max 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 13:15:37)
~:-D~:-D Tak to je pravda, tohle jsou obchody, kterým se vyhýbám obloukem.~:-D~:-D
Odpovědět
 Myšutka* 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(28.6.2011 19:11:23)
Anno,

jsou děti, co stud prostě nepřekonají a slovo z nich nevyrazíš. Mám doma takového syna, dědeček ho za pozdravení dokonce opakovaně fyzicky potrestal a dosáhl jediného - když ho syn uviděl, přestal mluvit a mlčel, dokud byl dědeček nablízku. Což je teda extrém, taky už se dědečkem pár let nestýkáme.
Se zdravením u dětí je to tak, že je potřeba jít na každé dítě jinak. Já slibovala, vysvětlovala a nakonec nám pomohlo, že jsme zdravili "spolu". Tedy já jsem mu stiskla ruku, jako že teď pozdravíme a zpočátku syn jenom němě pohyboval rty, pak pozdrav šeptal atd. Dneska už je schopen pozdravit nahlas a "samostatně" (tj. nehlídá si, kdy otevírám pusu já, případně občas stihne první písmena dřív, než já).
Takže pokud je snaha, aby dítě zdravilo, není nutné, aby to bylo halasné, ale stačí,když je si vědomo toho, že má zdravit a dalo to najevo třeba i smeknutím čepice, kývnutím, nebo pohybem rtů.
Odpovědět
 bobula Kristý4/05, Tomy 5/07 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(30.6.2011 8:38:48)
Dědečka bych za jakékoliv fyzické trestání mého dítěte trestala fyzicky taky. Kdo vztáhne ruku na moje dítě, ten má co dělat se mnou, ať je to dědeček nebo kdokoliv jiný.~o~~o~
Odpovědět
 Irena2 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(29.6.2011 18:24:50)
já pracovala v malém obchůdku, kde jsem byla sama. Pozdravit jsem se snažila vždy, každého. Pravda, někteří lidé přímo čekají na další otázku, co si budou přát, ale spousta lidí se cítí opravdu otrávená přemírou horlivosti... Ale vychytat ten okamžik.. to jsem řešila snad každý den, aby si nemysleli, že "ta mladá" na to kašle, ale abych je neodrazovala -vlezlostí-. A když přijela šéfka, tak jsem byla vždycky na ohrabky, já třeba paní (zákaznici) znala, věděla jsem, že je lepší nechat ji v klidu vybírat, a šéfka se iniciativně snažila ji obsloužit, no hrůza..
Prostě:přesně chápu o čem píšete.
A každopádně zastávám: pozdravit v menším krámu kdykoli, ať už jsem prodavačka, nebo zákazník.
Odpovědět
 Margot+1 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(29.6.2011 20:57:10)
Úplně jsi mi připomněla Muže v offsidu:
Pane Eman, v obchodě se musí zdravit, uctivě zdravit, a ne na půl huby jako on! Já jsem ňáká a pozdravím pořádně! ~t~
Miluju ten film/knihu.
Odpovědět
 wer 


Re: Zdravení jsem řešila jen u svého dítěte 

(4.7.2011 16:59:09)
~R^
Odpovědět
 Beat 


Je to fakt, 

(28.6.2011 11:25:57)
že se lidé nezdraví. Nezdraví dospělí, tak proč by měly děti. Pracuji ve škole a snažím se děti k tomu vést. Je to dřina!!

A co mi točí ještě víc, když jdu někde v přírodě, kolem nikdo a potkám člověka a ten vesměs nepozdraví. Vždy musím já a moje rodina. To se mi venku - v zahraničí nestane a když v Krkonoších potkám Němce, Rakušany apod. tak ti pozdraví vždy a ještě přidají úsměv.
Snažím se to dělat taky tak, i když je to někdy vysilující zdravit ,, tupý ksichty,, bez výrazu..~t~

A co je úplný vrchol! Bydlíme na samotě a někdo se občas prodírá kolem, aby se kouknul, jaké to teda doma máme... a vidí nás na zahradě a ani nepozdraví.... zase musíme první my..
Odpovědět
 TerezieK 


Re: Je to fakt, 

(28.6.2011 11:55:43)
Betwin a proc se musi zdravit v lese? :-). Ja to doted nepochopila :-). Asi jsem totalne mimo z ziti ve velkomeste :-). Pac tady se obcas nezdravi ani sousedi :-). Ja se priznam, ze zdravim jenom lidi, ktere znam, nebo kdyz nekam prijdu. Muj syn zdravi kazdeho na potkani :-). Ono co se tyce toho zdraveni na vesnici, je to spis z obavy pred pomluvami, pac to tam sice vypada dost idealisticky, ale clovek nikdy nevi, kdo mu tam vrazi po predchozim usmevu kudlu do zad :-). Vyrostla jsem na malem meste.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Je to fakt, 

(28.6.2011 12:08:40)
Terezo, protože tam toho člověka potkáš tak nějak "individuálně", ne jako ve městě, kdy to ani technicky nejde, to by se člověk uzdravil.

Pamatuju se, jak jsem byla na větvi z Rakušáků (asi), kteří na horské túře při míjení s ÚSMĚVEM pozdravili "Gruss Gott". A musím přiznat, že to překvapení bylo MOC PŘÍJEMNÉ.
Odpovědět
 susu 
  • 

Re: Je to fakt, 

(28.6.2011 12:08:46)
Nevím, pokud jdu 2-3 hodiny lesem, nikde ani živáčka a najednou někoho potkám, tak je to nějak přirozené ho pozdravit. Mezi vandráky ještě bývala zvyklost zdravit se "ahoj". Tohle fakt mizí, jsem starší, takže halekat ve svých 40 na cizí rodinu s dětmi ahoj mi vadí víc, než kdysi dávno ve 20 na podobně staré lidi. Ale ten pocit "udělat aspoň búúú" tam pořád je.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Je to fakt, 

(28.6.2011 12:10:27)
přesně tak to vnímám taky ~R^
Odpovědět
 Binturongg 


Re: Je to fakt, 

(28.6.2011 14:54:10)
susu - přesně ~R^
Dlouhá léta uvažuju, jak zabučet na turistu, s nímž se míjím v lesích a horách, bez ohledu na pohlaví, věk, národnost a vizáž...

Ahoj a Skol už jsou zabrané, chtělo by to něco jako "Kroku zdar" ale mezinárodně ~:-D
Odpovědět
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Je to fakt, 

(29.6.2011 23:24:35)
Asi málo chodíte do lesa a na tůry. U nás na moravských horách je úplnou samozřejmostí, že když někoho potkáme, tak se pozdravíme.
Odpovědět
 Vladan 


Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav je povinnost! 

(28.6.2011 11:57:59)
Tohle je docela pěkné heslo, kterým se už dlouho řídím. V naší firmě, mající přes tři tisíce zaměstnanců, je dost těžké pozdravit skutečně všechny, které míjím:-)) Ale úsměv člověka nic nestojí a pokývnutí hlavy taky ne - navíc většinou nevím, jestli dotyčný či dotyčná ovládá český jazyk nebo pouze angličtinu.
Na vesnici, odkud původně pocházím, zdravím automaticky každého, ve městě lidi z baráku, případně spolucestující z autobusu či tramvaje, které potkávám často
Odpovědět
 Hugo z hor 


Re: Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav je povinnost! 

(28.6.2011 12:17:11)
Tak já patřím ke zdravícím lidem a děti to učím také, když vidím, že se dítě stydí, řeknu to zdravenému nahlas. Malý teda ještě moc nemluví, ale čau už zvládá. Rezignovala jsem na pravidla zdravení (mladší zdraví staršího, atp), prostě pozdravím první. Zdravím teda jen zmámé lidi a pokud někam vejdu/odcházím.Bydlíme na malém městě, tak to není s odpovědí tak hrozné. Ale když jedeme do většího města nebo většího nákupního centra a tam pozdravím, většina na mě kouká divně, co to jako po nich chci.
Na druhou stranu, když si vzpomenu, jak jsem brigádničila v supermarketu za pultem a každého jsem pozdravila, po 8 hodinách už jsem toho zdravení měla také dost. Ale bylo milé, když se tam ty lidi vraceli, přišli po druhé, potřetí a počtvrté už zdravili dříve než já. Tak to mě těšilo ~;)
Odpovědět
 hanci neposeda 


Re: Pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav je povinnost! 

(28.6.2011 12:21:04)
Presne tak. Sice me nekdy stve, ze zdravim vetsinou jako prvni ja, ale kdyz mi nekdo na pozdrav neodpovi, tak to mam sto chuti ho kopnout do zadku, s prominutim. Trosku mi vadi i to, kdyz na muj pozdrav nekdo reaguje jen usmevem. Samozrejme v situacich, kdy jde o jazykovou barieru, nebo kdyz se nekdo bavi s nekym jinym, nebo v podobnych situaci, tak to pochopim, ale jinak neodpovedet na pozdrav vnimam jako velmi agresivni, arogantni postoj. Vetsinou zkusim pozdravit jeste jednou a kdyz mi nekdo neodpovida, pak uz ho ignoruju ho, ale stve me, ze se tim musim vubec zabyvat.
Odpovědět
 AleNono 
  • 

Díky moc za článek. 

(28.6.2011 12:09:18)
Moc díky za článek, velmi se nad tím v poslední době rozčiluju, nezdraví sousedé v našem domě ani mí kolegové na pracovišti - v obou případech samozřejmě hraje roli, že se vlastně neznáme - v domě se střídají podnájemníci, pracoviště - pražská vysoká škola - je zas tak veliká, že se s mnoha studenty či kolegy neznám. Přesto se mi zdá, že bychom se měli zdravit prostě všichni, kdykoli se potkáme na chodbě. Já to dělám. Bohužel téměř vždy první (je mi 35 a předpokládám, že už by mě muži mohli pomalu začít zdravit jako první, ne?), v případě některých nájemníků u nás v domě se ani nedočkám odpovědi, ba dokonce ani pohledu, lidé pořád jenom spěchají, myslí už zcela na něco jiného, dům je pro ně pouze ubytovna, sousedé v podstatě neexistují. Na druhou stranu ještě před pár lety nějací moji přátelé z Kanady obdivovali, jak se tu krásně všichni pořád zdravíme (samozřejmě lidé z velkoměsta). Tak nevím :-)
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Díky moc za článek. 

(28.6.2011 12:12:09)
AleNono, mám taky často ten pocit - že pokud chci být pozdravena, musím pozdravit já první, i když by to společensky měl udělat ten druhý.

Jasně že provokativně nečekám, až mě pozdraví on první (jako jedna naše starší sousedka, která mě tím taky neskutečně točí), ale když už je to moc často, tak mě to docela štve.
Odpovědět
 Rozállie 


Re: Díky moc za článek. 

(28.6.2011 16:09:26)
Kudlo, no ale proč Tě točí, vždyť má pravdu :-) Jestli je to starší paní, tak ji jako mladší pozdravím a je to, ne? Osobně tedy od výrazně mladších očekávám, že pozdraví první, a samozřejmě i od mužů vrstevníků ...
Odpovědět
 Jana, školkáč a školák 
  • 

Re: Díky moc za článek. 

(30.6.2011 11:05:42)
V bývalém bydlišti (panelák o sedmi patrech) jsem se snažila zdravit s každým a naprostá většina lidí odpovídala, popř. zdravila jako první. Problém jsem měla pouze se dvěma sousedkami.
Jedna byla o generaci starší než já a ona vyloženě čekala, až ji pozdravím jako první. S čímž jsem neměla problém. Ale vadilo mi, že když jsem např. čistila před domem auto, nebo jsem byla skloněná k dítěti a periferním viděním jsem ji viděla, jak jde kolem mě a ani nezabučí, abych ji zaregistrovala dřív, než projde a je už ke mně zády. Něco obdobného myslím vadí i Kudle. To bigotní lpění na pravidle ,,mladší zdraví jako první". Ale myslím, že staršímu by neupadla pusa, kdyby pozdravil jako první mladšího, který ho prostě ještě nezaregistroval.
Druhá sousedka bydlela pod námi a byla to klasická socialistická učitelka v důchodu, se všemi negativy které tyto učitelky mají (tím se omlouvám "normálním" učitelkám).
Seznámili jsme se s ní několik dní po nastěhování. Zazvonila na nás s tím, že ji už dva roky vyplavujeme vodou a právě teď jí s námi došla trpělivost a chce po nás zaplatit výmalbu bytu. Marně jsme jí vysvětlovali, že ten byt byl 10let neobydlený a my jsme zde pouze několik dní. Když jsme chtěli aby nám ukázala kde má fleky na zdech, řekla že si přece nepustí do bytu cizí lidi. Na toto téma jsme se dohadovali asi rok. Celou dobu jsem ji zdravila a ona pokaždé jen s uraženým výrazem otočila hlavu na druhou stranu a neodpověděla. Což mě štvalo. Pouze mi občas vyčetla že ji nezdraví můj manža. Časem mě to přestalo bavit, tak jsem ji zdravila jen někdy a časem jsem ji přestala zdravit také. Po nějaké době, když jsem čekala s dětmi před výtahem, spolu s dalšími dvěma partajemi (se kterými jsem se zdravila), ke mě přišla a ztropila mi scénu jako jako malému děcku že ji nezdravím. Řekla jsem jí, že bych ji zdravila, pokud by mi na pozdrav odpovídala. Byla z toho poměrně dlouhá a hlasitá hádka, opravdu jsem si nenechala líbit, že mě takto plísní před mými dětmi a před sousedy. A poté jsem ji pochopitelně zdravit nezačala.
Drobný komický výstup jsme spolu ještě poté měli, když jsem jí potkala s její vnučkou. Vnučka mně pozdravila a já jsem jí odpověděla, načež jí sousedka vynadala, proč mě zdraví. To jsem se neudržela, otočila jsem se a řekla jsem "protože má na rozdíl od vás slušné vychování".
Na našem příkladu je vidět, že pozdrav má v mezilidské komunikaci opravdu velký symbolický význam.
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Díky moc za článek. 

(1.7.2011 14:47:02)
Jedna byla o generaci starší než já a ona vyloženě čekala, až ji pozdravím jako první. S čímž jsem neměla problém. Ale vadilo mi, že když jsem např. čistila před domem auto, nebo jsem byla skloněná k dítěti a periferním viděním jsem ji viděla, jak jde kolem mě a ani nezabučí, abych ji zaregistrovala dřív, než projde a je už ke mně zády. Něco obdobného myslím vadí i Kudle. To bigotní lpění na pravidle ,,mladší zdraví jako první". Ale myslím, že staršímu by neupadla pusa, kdyby pozdravil jako první mladšího, který ho prostě ještě nezaregistroval."

Jani, přesně tohle jsem měla na mysli, to je přesně to, co mi vadí. ~R^
Odpovědět
 Kudla2 


Re: Díky moc za článek. 

(1.7.2011 14:47:31)
pardon, ten citát jsem nedala do uvozovek. ~f~
Odpovědět
 JanaS 
  • 

Re: Díky moc za článek. 

(28.6.2011 15:25:26)
Alenono, já bydlím v činžáku v Praze a zdravíme se všichni, jakmile někoho vidím, pozdravím, všichni odpovídají a zdraví. Vůbec tento problém nemám - horší je to u našich, mají domek se zahrádkou (malé město), chci souseda pozdravit (pracuje na zahradě), ale halekat - zdravím, sousede! je nepřirozené, tak čekám, až se podívá mým směrem - to je trochu trapné. Potkat ho na ulici, tak není problém :-)
Odpovědět
 Runo 


Souhlas 

(28.6.2011 15:24:47)
Souhlasím, hrozně mě to štve. V baráku máme sousedy, který neodpovídaj na pozdrav - že by zdravili jako první je čirá utopie. Zbytek sousedů se zdraví a má mezi sebou dobré vztahy. Tyhle se nastěhovali celkem nedávno, ale nemají žádné rozbroje, co by mohly být důvodem nezdravení.

Tuhle manžela milí neodpovídači vyprovokovali natolik, že poté, co jim řekl zblízka a do očí "Dobrý den" a odpovědí bylo mlčení, tak jim udělal do obličeje velmi hlasité a velmi táhlé "Búúúúúúúú".~t~

No ale nebylo to k ničemu, neodpovídaj na pozdravy nadále~o~
Odpovědět
 hokkaid 


Zdravím, tudíž jsem 

(28.6.2011 16:54:31)
Teď jsme byli na dovolené v zahraničí, nicméně v penzionu obsazeném téměř výlučně Čechy - po pár dnech jsme prostě zdravit přestali, protože pozdravit jako první a nebýt ani vzat na vědomí, docela kazí náladu.
Chápu, že se třeba báli, že se chceme "družit" - ale tohle "raději přejdu na druhou stranu, abych nemusel pozdravit" mi prostě připadá nevychované.
Odpovědět
 Irena2 


Zdravit se přece má 

(29.6.2011 18:59:02)
Jsem z vesnice. V pubertě jsem měla strašné problémy když jsem potkávala určité "tety-dívky" o takových deset let starší než já- mám jim říct ahoj, nebo dobrý den?, tak radši nic...~f~
Když jsem začala jezdit autobusem do učiliště, a dál do práce, trvalo snad léta, než mi začali řidiči v autobuse odpovídat na každodenní pozdrav. Ale pak to dělali s úsměvem!
V mém prvním zaměstnání, (taky malá firemní prodejna) mě šéf vždycky cepoval slovy: Kotě- úsměv!
A i na tom úřadě většinou vyřídím vše v pohodě, když slušně pozdravím, poprosím o radu, poděkuji...
Nemyslím, že by ze sebe měl člověk dělat úli(y)sného (omlouvám se za pravopis) patolýzala. Ale slušnost by se vytrácet neměla.
Stejně tak by měl být slušný i ten oslovený!
Odpovědět
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

moc to nechápu 

(29.6.2011 23:27:37)
Asi žiju na jiné planetě. Teda v menším okresním městě. U nás se běžně zdraví, protože se od vidění hodně známe.
Odpovědět
 Paola2 


zdravení 

(2.7.2011 13:01:41)
Bydlím na vesnici a je tu naprosto normální, že se navzájem zdravíme. Staršímu synovi jsem zdravení neustále připomínala a u dcery jsem zkusila metodu nápodoby. Musím říct, že ji zdravení vysloveně baví a kdykoli vejdeme na poštu, do obchodu, začne nahlas křičet dobrý den. Syn občas pozdravit zapomene, někdy se mi zdá, že záměrně. Podle mě je tedy nejdůležitější, aby se dospělí mezi sebou zdravili, dětem se to pak bude zdát naprosto přirozené a nebudeme se tím u nich muset nijak zvlášť zabývat.
Odpovědět
 rodana 


zdravit malé deti 

(2.7.2011 15:58:31)
Veľmi pekná téma a dosť často v poslednom čase diskutovaná. Aspoň v mojom okolí. Ja som sa sústredila aj na to, aby som nezabudla vždy pozdraviť aj malé deti idúce s dospelými. Niekedy som totiž citlivo vnímala, že ma dospelí pozdravili na úrovni mojich očí, teda vo výške hlavy, ale mojej dcérke nepovedali nič a vlastne sa na ňu ani nepozreli. Mne to prišlo, akoby ju ignorovali. Tak som si povedala, že budem zdraviť vždy aj malé deti. To ma prinúti skloniť zrak aj k nim a dáva mi to pocit, že ich rešpektujem. Dúfam, že aj im~:-D a že im to dá sebavedomie na to, aby sa nebáli zdraviť neskôr ostatných dospelých.
Odpovědět
 ujinka 


Re: zdravit malé deti 

(2.7.2011 20:31:32)
~g~~g~Krásně to děláte, pamatuji si jako dítě na vesnici jsme museli zdravit každého a nesnášela jsem, když mi na pozdrav nebylo odpovězeno~q~už jsem toho člověka odmítla pozdravit.~j~
Odpovědět
 Zuzka +Toníček+Miška 


zdravení 

(7.7.2011 9:40:50)
Naše děcka ke zdravení vedu, a to z toho důvodu, že je to slušnost a chci, aby na to nezapomínaly. Samozřejmě se jim často nechce, ale vždy jim to připomenu, i kdyby to mělo skončit tím, že nakonec nepozdraví, protože se stydí.
Pracuji brigádně jako prodavačka a můžu potvrdit, že někteří lidi se s pozdravem vůbec neobtěžují, i když je pozdravíte vy. A ještě jeden postřeh - pokud při odchodu z obchodu popřejete ještě navíc "hezký zbytek dne" nebo "hezký víkend" apod. lidi to doslova rozzáří a tak trochu "vyvede z míry" ~:-D~;((
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.