Martinko...

Nevím jestli si na mě pamatujete,psala jsem vám na konci září kdy mi tragicky zahynul manžel.
Minulýt čtvrtek to byly 4měsíce a já tomu pořád nechci a nemůžu uvěřit,že zrovna on,že odešel tak mladý člověk,nevíc bez rozloučení,že opustil mě a dvě děti....
Můžu jen potvrdit zdlouhavé řízení-já byla u notářky jednou,tuším na konci října,od té doby nic.Dětem byl zamítnut opatrovník(manželův bratr a jeho manželka) a ustanovili jim opatrovníka,ale tím to zatím skončilo a nic se neděje.
Učet jsem měla na své jméno,manžel měl k němu přístup,jak mi řekli v KB i kdyby byl vedený na oba nebo na něho tak prý ho úplně nezabloknou ale na základě nějaké žádosti by k němu přístup otevřeli-ale ovšem nevím do jaké míry,jestli je tam nějaký strop-tohle jsem naštěstí řešit nemusela.
Stále mám pocit že dost lidí neví jak se mnou mluvit,co říkat-cítím se se mi vyhýbají,i ta pomoc už není tak horká.
Ale myslím že můžu říct že to zvládám "skvěle"-starám se o dvě děti,mají všechno co by mít měli,díky finanční rezervě nestrádáme finančně-tím ale nemůžu říct že bysme měli blahobyt.Důchody mi vyřídili celkem rychle,netrvalo to ani 2měsíce od podání žádosti,zhruba po měsíci jsem dostala zálohu.
Ad pojistka-manžel měl dvě pojistky jako živitel rodiny,stále se vyřizují,prý mají na jejich vyřízení 3měsíce,ale dochází tam ke zdržení když si ode mě vyžádají usnesení od policie-nechápu proč si ho nevyžádají od nich,takhle dojde ke zdržení nejméně 10dnů.Navíc manžel je zatím(nechávám dělat znalecký posudek-protože ten od policii je na poblití-pardon) viníkem,tak ani nevím jestli nedojde ke krácení pojistky,případně jakou částku seberou.
Je to všechno moc moc těžké-zrovna dneska jsem vyklízela s velkým pláčem oblečení po něm...
Synovi je rok takže ten je ok,dceři je pět,ale i ona to zvládá skvěle-ví že je taínek v nebi,ale myslí si že asi je tam jiný a stejný život jako tady a že se má dobře-tuhle mi říkala že si asi tatínek naše v nebíčku nějakou jinou paní.Jak moc bych chtěla mít její naivitu,koukat se na smrt jejíma očima a nevědět jak je to doopravdy,že už není a nikdy nebude
Ad Limai-ano,taky jsme o tom několikrát přemýšlela,že stát "vcelku dobře"(pokud teda manžel pracuje a platí pojištění) zaopatří vdovy a že samoživitelka to má taky těžké,ale víte ono je to opravdu o trošku něčem jiném-vy jste toho člověka moc milovala,on vás miloval,miloval vaše děti,ti se v něm vzhlíželi a najednou je konec-on už nikdy nevidí jak děti porostou,neuvidí jak dcera půjde v září do školy,jak syn dělá pokroky,nemá možnost se podílet na výchově a radovat se z dětí,zatímco otec u rozvedených rodičů tu možnost má,i když ji většinou nevyužije...
Marti,zeptám se vás,zvládla a zvládáte vaši situaci s pomocí psychologa?Já ani nevím proč se tomu bráním,nějak něvěřím že by mi mohl někdo pomoct a lékama se tlumit nechci...
Přeji Vám hodně sil a energie