čtyři děti

Mám 4 děti, byla jsem s nimi doma nekonečně dlouho. Ale to nekonečno mi vůbec nepřipadalo dlouhé. Zvládla jsem toho hodně, protože na první babičku jsme narazili až po 200 km jízdy autem či vlakem. Jízda autem byla celkem v pohodě, ale jízda vlakem už vyžadovala jistou míru organizačních schopností, kreativity a předvídavosti (ne-li přímo jasnovidectví), prozíravosti atd., atd. Za totality se sebou musely vzít i mokré hadry k úklidu kupé. Jinak se tam nedala batolata odložit z ruky. Cesta trvala 4,5 hodiny - všechny děti chtěly všechno osahat a prozkoumat, všechny chtěly jíst a pít a následně čurat a kakat. Většinou byly na obtíž spolucestující společnosti. Ale to byl její problém, děti jsou přece úžasné! A je třeba se od nich v lecčem přiučit. A hlavně je respektovat.
Děti jsem brala sebou všude. Se získáváním rodičovských zkušeností (ničím nenahraditelné, protože člověk musí okamžitě reagovat na zcela nepředpokládané skutečnosti) jsem získávala i rodičovský rozum, tak jsem se propracovala i k tříletému kojení poslední dcery (lékaři to neradi viděli). Tímto činem jsem se poněkud osvobodila, protože jídlo bylo neustále navařeno a sebou - nebyli jsme posledním potomkem připoutáni k domovu a mohla jsem tudíž děti vzít všude.
Když jsem byla na konkursu do zaměstnání po mateřské, mohla jsem se prokázat vyšším věkem, nižší praxí a čtyřma dětma ke hlídání, které bylo na mně. To bylo v roce 1997. U konkursu jsem tyto skutečnosti velmi často zmiňovala. Na dotazy, zda umím to, či ono, jsem odpovídala buď ano nebo že pro mně není problém se danou oblast naučit, protože kdo zvládá 4 děti v komplikovaných situacích, zvládá všechno. Sem tam jsem zaběhla do rodinných podrobností, abych předvedla velikost své vitality. Doložila jsem tak míru orientace v nových podmínkách, schopnost extrahovat důležité od balastu, přeorientovat se v několika minutách na několik pracovních zařazení, aniž bych před tím tušila, že je ovládám. V jednom okamžiku vykonat několik úkonů a současně vydat několik příkazů a v tytéž minuty zabránit několika katastrofám. Konkurzní komise z toho byla několikrát vyvedena z míry, ale podařilo se mi ji přesvědčit, že mateřská není handicapem, ale předností každé ženy. A protože z mých dětí musí vyrůst generace, která nám bude vytvářet stáří, je potřeba o ni pečovat. A jestliže mi onemocní jedno dítě a ostatní budou ve školce či škole, mám dostatečnou pracovní rezervu na zvládáni povinností v zaměstnání. Ve výkonnosti jsem byla cvičena dlouhá léta mateřské. Máme taky vinohrad a zahradu a vše, co jsem tam vyprodukovala jsme taky snědli hned nebo následně po zpracování. Máme dům, který je třeba udržovat, psa a kocoura, rybičky, želvy..... Takto cvičená, proškolována a zocelená žena musí zvládnout zaměstnání, o které se uchází. Je taky dobrá v tom, že ví, že na to, na co se hlásí, skutečně má. Jinak by to nedělala. Dělat zbytečné věcí se při čtyřech dětech odnaučila.