5.5.2010 19:32:34 Myšutka*
Re: Odpověď
Tlemik, Želvičko, hrozně záleží na tom, jak moc se to projevuje, jak dlouho "němota" trvá a jestli dítě komunikuje jiným způsobem. U mého syna absolutní němota ve školce trvala víc než jeden školní rok a absence neverbální komunikace cca 6 měsíců. To znamenalo, že syn nebyl ochotný ani kývnout, nebo navázat oční kontakt. Pokud mu někdo řekl sedni si, tak si sedl, pokud se měl převlíct, tak se převlíkl, ale stabilně měl sklopenou hlavu a nekomunikoval ani s dětmi, které jinak znal z hřiště a se kterými tam mluvil. Váže se k tomu i neochota ochutnat jakékoliv "cizí" jídlo, neochota zkusit jakýkoliv nový sport, strach z cizího prostředí a neuvěřitelná závislost na mamince. Doma cca dva roky nekomunikoval s tatínkem, spasilo nás až to, když manžel změnil zaměstnání a začal být častěji doma.
Pokud je dítě ochotné komunikovat náhradním způsobem, nebo je ochotné šeptat, tak je to opravdu jenom stydlivost. Jinak hodně hezky se o téhle nemoci píše v knížce "Mutismus v dětsví, mládí a dospělosti" (možná jsem zkomolila název).
U nás se bohužel tahle nemoc velice často řeší antidepresivy a hospitalizací na psychiatrii. Přitom se dá hrozně moc zvládnout, pokud člověk pochopí podstatu nemoci a obrní se trpělivostí. Největší chyba je jakákoliv motivace ke komunikaci, dokonce i pozitivní motivace je špatně. Člověk musí na jednu stranu respektovat to, že dítě není schopné třeba ochutnat rajče, na druhou stranu je potřeba ho pomalu tlačit k tomu, že by bylo dobré to ochutnat. Nesmí se na nic jít násilím, ale nesmí se ani ustupovat. Syn je teď na tom tak, že byl dokonce ochotný hrát divadlo a říct dvě věty, to je obrovský úspěch. Ale budu upřímná - s chutí ho občas šupnu na víkend k babičce a do práce chodím dobíjet baterky. Doma je totiž jak utržený ze řetězu, není zlý nebo agresivní, ale prakticky nepřetržitě mluví, co pět minut se přijde pomazlit, lítá jak šus...
Jinak já jsem jako dítě pravděpodobně trpěla stejnou nemocí,ale ve slabší formě, měla jsem s tím potíže ve škole a mám je dodnes. Paradox je, že mi nevadí přednášet davu lidí,ale když si mám říct v obchodě o zboží, tak kolikrát radši odejdu a nekoupím nic.
Odpovědět